Thor: Temný svet

Z mého pohledu dosud nejslabší přírustek do novodobé rodiny marvelovských komiksovek. Utápí se v únavných dialogových sekvencích, velkolepá akce schází (příznačná třeba pro nového Kapitána Ameriku) a příliš mnoho času se stráví na poměrně nezajímavém Asgardu, jehož historie a celé to mytologické blbnutí kolem dojem neudělá. Jednou z mála zábavných věcí je sledovat, jak filmy podobného ražení vytváří někdy až totožné žánrové vzorce a jak variují žánrová klišé - proměnlivý vztah hlavního hrdiny a hlavního záporáka, zdánlivá smrt záporáka či jednoho z hrdinů, hrdinovo neuposlechnutí rozkazu od otce/mentora/nadřízeného, které posouvá vyprávění vpřed, vše je přitom "temné" (nejlépe i v samotném názvu filmu), svět čeká zkáza, ze tmy ale přichází neohrožený bojovník s jedinečnou zbraní, který lidstvo zachrání – a tím, jak je nový Thor, resp. jak jsou i ostatní marvelovky avengerského universa na sebe, občas dost kostrbatě napojeny, a jak na sebe vzájemně odkazují. Přijde mi, že se tady jede až příliš na neutrál a že samotná značka Marvel má být zárukou komerčního úspěchu. Jen aby na to tvůrci, resp. producenti příliš nedoplatili. U filmů s rozpočtem 150+ milionů by se nad tím měli minimálně zamyslet. (12.06.2015)

Nejsem nasrán, jen jsem doufal, že tyhle porodní bolesti při tvorbě širší mytologie a výstavbě schůdků k Avengers mají v Marvelu dávno za sebou. Ale nikoliv. Pokud vás iritovalo, jak se v druhém Iron Manovi vše plácá na místě, záporák je cucaný z prstu a vše se točí okolo budování přímé trasy k ultimátní týmovce, budete u druhého Thora trpět úplně stejně. I tentokrát se totiž hraje s MacGuffinem, jehož účel leží v budoucnosti a k němuž je přimotán záporák, jehož existence na filmovém plátně je podobně matná jako asgardský celek, který musí být pro alespoň nějakou zábavu zasypán kotlem instantního a často na sílu tlačeného humoru. Taylorovi všechna čest, že přinesl reálnější feeling, odstranil papundekl a dotáhl některé linky. Chybí mu ale Branaghův kumšt (a to i v akci!), jenž v očích mnohých dokázal vysvaleného kladiváře zasadit nejen do nerdovských, ale i mainstreamových srdíček. Problém ale leží i někde jinde. Ve vedení, které se začíná nebezpečně motat v seriálovosti budovaného vesmíru a nemá dostatek odvahy, aby kromě drobných řezů učinilo byť jen jeden zásadní. Obávám se, že jestli po Avengers 3, k nimž Thor 2 pokládá první cihličky, nepřijde restart, celé to tvůrcům exploduje do ksichtu podobně jako se to Marvelu několikrát stalo v komiksech. (05.11.2013)

Taylor nezvládá vybalancovat dramatickou a komediální rovinu a tak má dívák v jedné minutě téměř slzy na krajíčku a v druhé se přiblblble hihňá. Vím to, protože vedle mě seděl uhrovitý nerd a chvíle naprosté fascinace se mísily s bujarým hýkáním. Chybí i smysl pro gradaci, protože snímek je na vrcholu uprostřed, začátek je trochu pomalý a konec vysloveně zkratkovitý (po bitce v Londýně). Jinak má druhý Thor především prodat širší Marvelovský vesmír, vysvětlovat, představovat a ohromovat, což se mu daří. Bez problémů vrší rozmáchlé scény, ve kterých se nehraje o nic menšího než právě o onen vesmír. Mezi jeho anhilací a padouchem stojí parta nešikovných vědců, korbič s kladivem a patologický lhář/podvodník/masových vrah. Z nichž nejzajímavější je právě poslední jmenovaný. Ano Loki znovu vládne (doopravdy) a film si ve scénách, kde se vyskytuje, krade pro sebe. Asgard je konečně představen v celé své velkoleposti, stejně jako další z devíti světů toho stromu či co to je. Zlí elfové jsou prima záporáci, s velmi osvěžujícími střelnými zbraněmi a efektními granáty. Bitek je tu požehnaně, i když by se hodila jistější ruka a víc nápadů. Natálka chudák vyfasovala jednoznačně nejblbější postavu (asi jako protipól k Bohu) a to jak moc jí to v těch šatech sluší, je jediným kladem, který se dá směle prohlásit. Potitulková scéna se Sběratelem navnazuje hodně, zvlášť tím co se po ní rozpoutává v diskuzích. Chystají se velké věci a svět Strážců galaxie vypadá velice podivně až vábně. Jsem upřímně zvědavý. P.S: Capovo cameo patří zatím k nejlepším. Bůh žehnej Ameri... (12.11.2013)

Druhý Thor není tak špatný, jak tu mnozí prohlašují a přirovnávají ho nějakému televiznímu seriálu. Je to zábava na stále stejné vlně jménem Marvel, ale... je tu ale. Thor je nejsložitější ze současných komiksových hrdinů a sedí mu více shakespearovské drama než nesmyslné vtipkování. Přitom dialogy jsou psané tak, že Thor (a Ódin) působí jako dramatičtí suchaři a klasicky vládne Loki (mimochodem, dokáže být film sThórem bez něj? Já věřím, že ano, ale bohužel Marvel ne... na můj vkus je už na moc místech a moc ovládá plátno a dialogy na úkor hlavních komiksových postav). Thor: Temný svět vládne akcí, dynamikou a i přes strohé prostředí je zábavný v celé své délce včetně mnoha vtipných okamžíků. Mě vadila snad jen pouze už klasické "slovíčkaření", kdy mi někdo řekne, že na zbraň nestačí síla bohů a pak (spoiler:stačí jedna blbá loď...). Navíc mi mnoho věcí, například brány mezi světy a procházení skrz je, působí "jen na efekt" (scéna kdy Thor propadne branou, ale auto které letí za ním ne, přitom dopadne na stejné místo). A na závěr, gratulace pánovi času Christopherovi Ecclestonovi za jeho kvalitního záporáka. PS: dvě potitlkové sekvence, hlavně ta první je velmi, velmi pěkná a do budoucna zajímavá. (12.11.2013)

Tenhle film mě přivedl k myšlence zavést nějaký exkluzivní seznam filmů, jejichž prvních deset minut mě přinutí položit si otázku: "Co to jen dělám se svým životem?", odejít od obrazovky a dělat jiné věci. Ačkoliv musím uznat, že Thor mi tady přišel lépe vypadající než v prvním díle a u Natálie jsem si zase říkala, jaká to byla kdysi plnokrevná žena a dnes že už je to jenom uměle vypadající loutka. --- Tak už můžu s čistým srdcem hodnotit, protože kvůli tatínkovi jsem to už viděla celé. Fascinuje mě přerod, že v jedničce se neděje vůbec nic, zatímco tady se všichni zuby nehty snaží, aby se dělo všechno. Z mé volby slov je doufám jasné, že podle mého názoru tyto snahy moc nevychází. Nejvíc mě ovšem deptá, jakým způsobem zacházejí s pojmy jako je obětování, sebeobětování, loajalita, láska... Já jsem fanda toho, když se vyprazdňuje forma, aby pozornost tím intenzívněji ulpěla na obsahu. Tady se to děje naopak. A i když míchají sci-fi a fantasy a bůhví co všechno ještě dohromady, tak je to totálně bez výrazu. (09.02.2014)