Let’s Dance: Revolution

Film ze kterého by se dal udělat super taneční videoklip v délce několika skvělých minut. Vše co tam bylo navíc, ubíralo filmu body. Příběh slabý jak pavoučí nitka. Pokud nastane něco tak děsivého jako pokračování, tak bych prosil vynechat dějovou linku a udělat z toho energií nabitý film o pohybovém umění zvaném tanec. (31.08.2012)

No neuvěřitelné, ale tohle 4. pokračování předčilo číslo 2 a 3...jednička prostě zůstane vždy jedničkou..ale tahle čtyřka je perfektní. Konečně se tu děje něco nového alias celý film nepojednává o přípravě na jeden závěrečný battle, kde vyhrají bůhvíco, ale jedná se o různé parádní taneční čísla, aby vyhráli prachy na youtube, ale potom se z toho strhne boj o svůj domov. Super...protože popravdě, jak ve dvojce, tak trojce, kdy se na konci konaly battle, tak mi přišla ta druhá crew značně lepší..tady žádná jiná není..možná proto, je to taky lepší..nemám s čím srovnávat..ale ne..měli skvělé taneční čísla a i hlavní herci byli dost sympatičtí na rozdíl třeba od Streetdance 2 - konkurenční film, kdy jsem měla tu hlavní hrdinku chuť vykopat z placu, bo byla neskutečně nesympatická, hnusná a neuměla ani tančit. Takže rozhodně lepší než Streetdance. Palce nahoru. (02.12.2012)

Banda velmi talentovaných tanečníků, která si i tak hrdě říká, preferuje různé taneční kreace na neobvyklých místech jako je třeba galerie nebo restaurace. Svými troufalými tanečními výstupy si získávají značnou pozornost a také vysokou sledovanost na Youtube, které za takové aktivity nabízí v soutěži vysokou finanční výhru. Sympatický Sean (Ryan Guzman) je jedním z jejich vůdčích členů, který se zamiluje do krásné Emily (Kathryn McCormick) dcery bohatého a nekompromisního průmyslníka, který jim už zanedlouho chystá nemilé překvapení v podobě vybourání jejich čtvrti. Banda je rozhodnutá si svoji čtvrt nenechat vzít a je pevně odhodlána o ni bojovat jak jinak než tanečními prostředky. Čtvrté pokračování taneční série proměnlivých kvalit psala ženská ruka a je to na něm znát. Vše začíná jako jedna velká párty na slunných pláží Miami, pak probleskne nápad na soutěžní klání a nakonec nápadité avšak nenásilné zůčtování s boháčem. A pochopitelně řada krásně pojatých romantických až kýčovitých záběrů na zamilovaný pár Emily a Sean. Tenhle díl se od svých předchůdců výrazně liší, přichází s nejsložitější choreografií a také nejlepší režií a kamerou, které i v mezihrách dodávají filmu chytlavost. Sličná Kathryn McCormick v hlavní roli má výrazně navrch nad ostatními a taneční čísla jsou propracovaná do nejmenšího detailu. Předvídatenost děje je sice zřejmá, ale scénář Jenny Mayer se perfektně protíná s režií nepříliš ostříleného Scotta Speera jež má s režií jen minimální zkušenosti, ale ve výsledku to není vůbec znát. Nebývá zvykem, aby čtvrté pokračování svojí kvalitou předčilo nevýraznou dvojku a otravnou trojku ze které se v jedné závěrečné scéně vrátí Adam G.Sevani, ale tady k tomu došlo. Úbytek vkusné romantiky ve filmech je markantní a tenhle s tím hodlal něco udělat v kombinaci s dokonalými tanečními čísly. Vyšel z toho pro mě asi nejlepší film o tančení, který jsem kdy viděl, který energií nešetří a zamilovanost dvou mladých lidí se mu dá v pohodě věřit. Mé hodnocení: 80% (03.10.2013)

Hopsající klišéčko s originalnými prvky. Že si to pěkně protiřečí? Musim říct, že jsem viděl všechny Step Up a s jistotou můžu konstatovat, že tenhle byl nejlepší. Samozřejmě je to taneční moderní film a zde s nějakými velkými výkony či nápadem moc nesetkáte, ale tohle se k tomu aspoň přiblížilo. Pouliční skupina, která tančí v neobvyklých místech s zajímavou choreografií. To je docela slušná zábava. Příběh je sice naprosto obyčejný, klišoidní tedy i přesto je tu hodně tance, a proto jsem se bavil hlavně jím. Je tu velice zábavně natočen. 4* bych dal v případě účasti Channinga, jelikož jeho nepřítomnost tu je velice cítit. Hlavní hrdina mu je charakterově i docela postavově podobný, ale samozřejmě nedosahuje takových hereckých kvalit. Jedná se o velice podařenou jednohubku, zvláště pro fanoušky streetového tance a podobných aktivit. Já se bavil a myslím, že ostatní docela taky. 70%(Skvělá hudba(Glitch mob rulezz!!!)) (10.10.2013)

'Za to, že jste čuměli na blbej film, si můžete sami,' pomyslím si obvykle, když narazím na hodnocení jednou hvězdičkou nebo odpadem. Informačních zdrojů (TENTO nevyjímaje) je dnes dost a bolestným zážitků se lze snadno vyhnout. Na „Let's Dance: Revolution“ jsem jít musel, šlo o pracovní povinnost. A bylo to peklo. Že se nebude jednat o Bergmana (ani „Bezstarostnou jízdu“)jsem věděl, ale to, co jsem musel prožít, mi vyrazilo dech, připravilo o několik posledních iluzí a utvrdilo v několika paranoidních podezřeních (např. že generátory zápletek, naznačené Orwellem, skutečně existují, jedou na plné obrátky, neboť tohle nemohla zplodit lidská bytost). I přes pitomý scénář, nabuznělého hlavního hrdinu, ultra-mega-klišoidní dialogy a kreténskou hudbu (až na nasteroidovaný sampl „Pyramid Song“ od Radiohead a zlomek synťákové nádhery „Wait“ od M83) bych se ale přenesl – jde o devadesátiminutový videoklip, ne? Co mne ale zvedalo opakovaně z polstrované sedačky byl ne zcela nevinný pokus autorů navodit mylný dojem, že kroucení hýžděmi a saltování (ve značkových hadrech) mezi auty má jakýsi politický smysl (titul filmu „Revolution“ jsem dopředu chybně interpretoval jako deklaraci technologického posunu série a proto se nevyhnul jistému překvapení). Přestože o revolucích jakéhokoliv druhu nemám žádených iluzí a nejsem typ stavějící při každé příležitosti barikády, devalvující a nanejvýš konformní způsob, jakým autoři snímku naznačují způsob společenského protestu, mne hluboce pobuřoval a pobuřuje dokonce ještě teď, dva dny potom, co jsem se z kina po lobotomizujícím zážitku vypotácel – kdyby se autoři tomuto motivu vyhnuli, byl bych snad ochoten s přihlédnutím k žánrové škatulce hodnotit shovívavěji, přesto, že pro blbé dialogy prostě omluvu nenacházím. Pevně doufám, že ani individua mně neznámého druhu, kteří projekce tohoto typu filmů navštěvují dobrovolně, nebudou brát předkládaný a vlastně strašně cynický model ovlivňování společenského dění (něco chceme, korporace chtějí něco jiného, zatancujeme a korporace, kterým se náhle hodíme do reklamy na značkové hadříky, změní názor) vážně. Jeden bod za občasný důvod k hysterickému smíchu a skackavé kozy. (01.09.2012)