Z makovej hôrky

Filmy od Ghibli jsou vždy příjemným kontrastem k americkým animovaným snímkům. Hrdinou zde nebývá chlapec, přes svůj nízký věk většinou přetékající testosteronem a agresivitou, ale slušná dívka. A i když není film příliš dějový nebo fantazijní jako je tomu v tomto případě, dají se v něm najít zajímavé informace o japonské kultuře. Třeba jsem si představoval Japonsko jako přelidněnou zemi - podle filmů se ale většinou jedná o vesnice či malá města, japonština je zvláštní usekávaná řeč s vyráženými krátkými slabikami, děti jsou téměř vojensky přísně vedené, mají respekt k autoritám... Až se nechce věřit, že tenhle slušný národ mohl páchat ve válkách takové bestiality. (01.08.2012)

Pekný film o bežných záležitostiach a bežnom živote bežných ľudí. Chvíľkami je to trocha zamotané a stále sa to snaží byť milé a nič nevyhrocovať. Občas je to trocha smutné, ale aj keď je to smutné musí to zostať za každú cenu milé. Príbeh je o niečom konkrétnom čo sa prakticky mohlo stať v Japonsku, aby sme sa pochopili myslím tým rodinné rozpoloženie a osvojenie detí. V podstate máme tri roviny ako vždy čo nemôže chýbať je láska a tieto dve nemusí každý príbeh obsahovať a to záchrana nejakej budovy a rodinné záležitosti. Zaujímavé, že také mladé dievča v podstate dokáže byť robot a je veľmi sebaobetujúca pre rodinu. Skúsime v tom hľadať iné Japonské rozmýšľanie, či to je len pekne prikrášlené v tomto filme? Ťažko povedať veľa tých Japoncov nepoznám a videl som len jedného na živo. Nebudem sa zaoberať tým, že čo som čakal, ale tým čo som dostal. Stále tu niekto píše čo chcel, aby príbeh obsahoval to nie je veľmi správne nechať sa tým ovplyvniť. Milý príbeh s milého prostredia s milými postavami a takto by som mohol pokračovať ďalej. Je to film na oddýchnutie a netreba sa do neho báť ponoriť. Páčili sa mi vzťahy medzi jednotlivými postavami. Vzťahy pôsobili veľmi vierohodne a nešlo vôbec o to, aby sa vykričali do sveta. Každý v príbehu vedel čo sa deje, ale bol ticho až kým neprišiel ten správny moment svoje pocity prezentovať a konzultovať s niekým ďalším. Viaceré roviny príbehu vôbec neuškodili, ale jemne a veľmi pekne boli prepletené a to ja mám veľmi rád. (15.02.2015)

Jasně, člověk cítí, že do absolutnosti některých Hayaových mástrpísů tam přecejen ještě kus schází, ale i tak je to zase a znova jako hřejivé pohlazení a já tenhle svět ve kterém si jdou všichni s úsměvem vstříc prostě podpořím kdykoliv a kdekoliv. "Radši tě doprovodím, náš filosof by tě mohl obklíčit..." :D (02.03.2015)

Pomalý, nekonfliktní a nedramatický - přízviska, která by jindy značila negativa, v případě druhého režijního počinu Goróa Mijazakiho představují slova chvály a konstatování znaků výjimečného díla. V překotné době, v kontextu hyperafektované japonské kinematografie a obzvláště pak v rámci tamní hysterické animované tvorby představuje "From Up on Poppy Hill" unikátní skvost. Obzvlášť když uvážíme, že se žánrově jedná o romanci a nostalgický film ze zlatých let dvacátého století a když jej porovnáme s jinými takovýmito filmy japonské produkce posledních deseti let. Zatímco kasovní trhák "Always - Sunset on Third Street" a jeho sequely i napodobitelé po vzoru "Vyprávěj" charakterizuje obsesivní ulpívání na detailech výpravy či titěrné oživování ikonických budov příslušné doby za pomoci speciálních efektů a až propagandistické vyzdvihování tradičních hodnot zosobněných pitoreskními figurami, projekt Studia Ghibli se drží decentně při zemi a historické dějiště si bere jen jako opodstatnění pro styl vyprávění o mladických nadějích. Že se jedná o historickou éru divák pozná až mimoděk z prvků v druhém plánu a konkrétní určení roku děje přichází až cca v polovině filmu v podobě plakátů na nadcházející olympiádu. Stejně tak i zdejší romance nejen že se vyhýbá genderovým schématům jinak v anime glorifikovaným a hypertrofovaným, ale zcela postrádá jakýkoli afekt, i strojenou cudnost. Vztah ústřední dvojice je naopak i bez přemíry slov úžasně hluboký a dramatický. Jen se stejně jako vše ve zdejším vyprávění odvíjí v decentních a velmi pozvolně se vyjevujících projevech. Jestliže režisérovy předchozí "Příběhy ze Zeměmoří" zatěžovaly ohromná přemíra děje a obšírnost světa a jeho mytologie, pak "From Up on Poppy Hill" je jeho důsledným protipólem - příběh, který by jinde vydal na jednu epizodu seriálu zde dostává veškerý prostor ke klidnému rozvinutí. Dějové zvraty zde mají podobu klidně konstatovaných a vyrovnaně přijímaných sdělení a dramatický vývoj nemá podobu strmé sinusoidy, nýbrž připomíná spíše vlnky na poklidném moři. Právě těmito postupy se podařilo vytvořit retro film, který diváka pohltí svou podmanivou atmosférou starých bezstarostných časů, ale při tom nikdy nesklouzne do melancholie. (21.04.2015)

Syn Hajao Mijazakiho vo svojom druhom filme predostiera komorný príbeh zo študentských čias, v ktorom dominuje téma priateľstva, prvej lásky a akejsi hodnotovej revolúcie. Oproti jeho prvotine Príbehy zo Zememoria je príbeh omnoho ľudskejší. Dokonca by som si dovolil tvrdiť, že sa viacej hodí pre film zo živými hercami, než na animák. Dôvod je jednoduchý. Nie je v ňom nič natoľko zvláštne, natoľko zaujímavé aby to dokázalo divákovi vzbudiť ten pocit niečoho čarovného - teda toho čím je štúdio Ghibli povestné. Pre mňa to bolo síce veľmi príjemné pozeranie - kde hlavne motív ústrednej dvojice v pozadí a atmosfére prímorského mestečka mal svoje neopísateľné čaro, ale akási katarzia sa bohužiaľ nekonala. Príbehy ako keby viacej dbali na ľudský aspekt a namiesto poučovania o skutočných hodnotách a príbehoch o odvekom súboji dobra zo zlom, je tu vidieť akúsi snahu byť ľudskejší a stále krásny. Čo sa na jednu stranu aj darí. Na druhú stranu keď sa povie Ghibli tak sa mi v hlave objaví Princezná Mononoke a Spirited Away. Nie toto. (22.10.2013)