Jack Reacher: Posledný výstrel

Místy napětí, že by se dalo krájet, místy absolutní FOT D CHEL. někdy jsou ty mimózní scény alespoň vtipný (přestup na autobus), místy už vyvolávají jen lehké pousmání nad dalším scénáristickým oslím můstkem. Ale jako celek to překvapivě dokáže docela zaujmout a Cruise je i přes roli pana "všechno vím, všechno znám, ze všeho se dostanu" docela snesitelnej. Slušné, i když bych víc ocenil zemitost a držení se v reálných mezích fyzických i dedukčních (neznám předlohu, takže nevím, kam to pasuje podle ní). Ale třeba honička v autech, kdy je slyšet jen správný řev motorů bez hudby zaslouží maximální ocenění. Lepší tři *. (29.12.2012)

Jsem překvapen, ale fakt mile. Místo nadupaného akčňáku jsem totiž dostal ještě lepší kriminální thriller, jehož tempomat je nastaven spíš na vyhlídkovou trasu s krásným zátiším, než na zběsilou jízdu po německé dálnici. Jako byste se svezli napříč časem do doby, v které řádili borci jako McQueen, Bronson a Eastwood. Přesto tenhle film dokáže být napínavý, zábavný a chytrý zároveň. Mlátičky a přestřelky tu samozřejmě nechybí, větší důraz se však klade na příběh. Naprosto strhující je ale pětiminutová automobilová honička, při níž místo hudby slyšíte pouze skřípění plechů, policejní sirény a burácející koně pod kapotou Cruisova Chemroletu. Pokračování bych se rozhodně nebránil. (28.05.2013)

Pár knížek o Jacku Reacherovi mám za sebou, a když hlavního hrdinu autor popisoval jako hubeného, skoro dvoumetrového blonďáka ve věku +/- 37 let, automaticky jsem si představila Toma Cruise... No dobrá, tak mu 20 let přebývá, čtvrt metru chybí, musel hodně zatahovat pupek a blonďatý by asi vypadal divně, ale vlastně to filmu nijak neublížilo. Bezprostředně po dokoukání bych tomuhle poctivému akčňáku nasolila čtyři hvězpičky, jenže po dvou týdnech jsem horko těžko lovila z mé nevyspalé lebky, o čem film vůbec byl. A to nesvědčí o kdovíjak silném dojmu. Dávám pěkných, spokojených, leč nenadšených 69%. (01.12.2015)

Cruise jako adoptivní syn Stevena Seagala a James Bonda? Ale ne, spíš unavenej chlápek od vedle, kterýho toho viděl a zažil až příliš a shodou okolností většina z toho spočívala v geniálních dedukcích a rvačkách se zelenými mozky. McQuarrie má rád tradiční žánry, v Únoscích si půjčoval z westernu, tady uctívá staromilský pomalý thriller s pozvolně dávkovanými informacemi a anachronicky pomalými tracking-shoty a zneklidňujícími náznaky. Není to vůbec zlé, alespoň pokud člověk akceptuje tuhle nejasnou partii mezi campem a smrtelnou vážností. Hodně mě bavila expozice (kterou všichni proklínají), dost jsem naopak odpadával u scén, kde Cruise a) moralizuje (fakt má pocit, že mu někdo toho protisystémového rebela sežere?) b) vystupuje v řečech ostatních postav bezmála jako mytický superhdina, ačkoli k ničemu podobnému není důvod. Jako detektivka to každopádně ujde (ono se jich zas tolik netočí, takže člověk ocení, když se povede nějaký ten dedukční twist), jako thriller to má vousato-knírato-kožené kouzlo, jako camp dostatek lákadel (Herzog a Duvall jsou perfektní, koupelnová bitka potencionálně kultovní). Jako thrillerový začátek "reacherovské" série? No, vůbec jsem nepochopil, co chce McQuarrie vytáhnout proti konkurenci krom zmateného těkání mezi humorem a vážností, vydařených sebeshazovačných fórů a světa, kde se chvilku hraje na ultra-realismus a chvilku na strunu, na kterou brnkal třeba takový původní A-Team. Kdyby se vystříhal heroického bombastu a zůstal při zemi, mohla to být důstojná rozvážná krimi. Ale to by pak zas nebyl dostatečně Reacher, že? Čtyři za to, že jsem se tím větší část těch dvou hodin výborně bavil, někdy možná i proti důstojným záměrům tvůrců a úporné snaze malého Toma být v padesáti tvrdý jako žula a svůdný jako Kupid. P. S. Někdo by Chrisovi měl vysvětlit, že blondýny s velkýma očima jsou fajn, ale to jejich bezdůvodné zizání do kamery nepůsobí vůbec duchaplně. (19.12.2012)

„Prečo si stále všetci myslia, že je to môj priateľ?“ Bavilo ma to. Pár kníh od Lee Childea som prečítal. Vôbec mi neprekážal výškový rozdiel medzi literárnym a filmovým Reacherom. Iste, jeho knižná mohutnosť je pre dej dôležitá. Obrovskému zabijakovi stačí stáť v miestnosti a budí rešpekt, hoci si ho možno aj nezaslúži, kým menší človek si ho musí vydobyť. No Tom Cruise postave prepožičiava svoj typický nákazlivý úsmev a ešte typickejšie nadštandardné sebavedomie, takže v konečnom dôsledku je filmový Jack rovnako veľký drsňák, ako knižný. A treba dodať, že charakter postavy tvorcovia zachytili presne. Ale hej, v akcii to predsa len nie je ono (pouličná bitka, bitka v dome). Snímka je zaujímavá skôr vďaka scenáru. Ten totiž obsahuje snáď 20 fakt originálnych nápadov. Napr. identitu vraha vidíme už v prvej minúte. Skvelé zakončenie scény z úvodu, v ktorej sa dve postavy bavia o tom, že nájsť Jacka Reachera bude prakticky nemožné. Alebo božia scéna v autobuse. Kombinácia akčného filmu, trileru (hneď prológ je drastický bitúnok, keď sa to tak vezme, aj keď natočené je to neexplicitne) a čiernej komédie prekvapivo ľahko funguje. Inak neveľmi talentovaní herci majú kvalitne napísané postavy, takže sú super (Pike, Courtney). A wtf celého filmu? Ústredný zlosyn. Nič sa o ňom nedozvieme a hrá ho najdrsnejší európsky režisér (ktorý sa nebál Klausa Kinského, ale skôr Klasu Kinski sa bál jeho a to už je vážne čo povedať). K tomu skvelé hlášky („Chcem niečo vidieť.“ – „Čo tak vnútro sanitky?“). (14.11.2016)