Jack Reacher: Posledný výstrel

Obsazením Cruise ten film jemně surfuje na hraně parodie, ale McQuarrie umí natočit přestřelku, bitku i výstřih Rosamund Pike dostatečně přesvědčivě, aby člověk neměl pocit, že kouká na televizní inscenaci od ejdž-bí-ou. S přibývajícími díly by to mohl být roztomilý maják politické nekoreknosti, s hrdinou, který svým životopisem evokuje Jacka Bauera nebo osmdesátkové postavy Stevena Seagala. Škoda, že kvůli ospalým tržbám zůstane jen u jednoho výstřelu, ale alespoň má hezkou ozvěnu. (70%) (12.01.2013)

Až na výjimky nemám tenhle druh filmů rád. Je natočený příliš profesionálně a má dost kvalitní obsazení, takže vyvolává dojem solidní žánrové podívané, který ale nedokáže naplnit. Režisér jako by vůbec neměl jasno, v jakém žánru se chce pohybovat. Za úvodní scénu atentátu by se nemusel stydět ani špičkový krimi-thriller, snímek se zpočátku tváří seriózně a k tomuhle výrazu se opakovaně vrací, vraždy vypadají brutálně, jenže vzápětí vážnou scénu bez jakéhokoli varování vystřídají záběry jak z bláznivé grotesky a tohle střídání poloh filmu podle mého názoru ani za mák nesvědčí. Žánrové hybridy tu a tam fungují, dokáží být někdy půvabné, až neodolatelné. Jack Reacher k nim bohužel podle mého nepatří. Konec je předvídatelný a pocit z dobře odvedených scén definitivně zazdí. Celkový dojem: 25 %. (28.01.2016)

Cruise jako adoptivní syn Stevena Seagala a James Bonda? Ale ne, spíš unavenej chlápek od vedle, kterýho toho viděl a zažil až příliš a shodou okolností většina z toho spočívala v geniálních dedukcích a rvačkách se zelenými mozky. McQuarrie má rád tradiční žánry, v Únoscích si půjčoval z westernu, tady uctívá staromilský pomalý thriller s pozvolně dávkovanými informacemi a anachronicky pomalými tracking-shoty a zneklidňujícími náznaky. Není to vůbec zlé, alespoň pokud člověk akceptuje tuhle nejasnou partii mezi campem a smrtelnou vážností. Hodně mě bavila expozice (kterou všichni proklínají), dost jsem naopak odpadával u scén, kde Cruise a) moralizuje (fakt má pocit, že mu někdo toho protisystémového rebela sežere?) b) vystupuje v řečech ostatních postav bezmála jako mytický superhdina, ačkoli k ničemu podobnému není důvod. Jako detektivka to každopádně ujde (ono se jich zas tolik netočí, takže člověk ocení, když se povede nějaký ten dedukční twist), jako thriller to má vousato-knírato-kožené kouzlo, jako camp dostatek lákadel (Herzog a Duvall jsou perfektní, koupelnová bitka potencionálně kultovní). Jako thrillerový začátek "reacherovské" série? No, vůbec jsem nepochopil, co chce McQuarrie vytáhnout proti konkurenci krom zmateného těkání mezi humorem a vážností, vydařených sebeshazovačných fórů a světa, kde se chvilku hraje na ultra-realismus a chvilku na strunu, na kterou brnkal třeba takový původní A-Team. Kdyby se vystříhal heroického bombastu a zůstal při zemi, mohla to být důstojná rozvážná krimi. Ale to by pak zas nebyl dostatečně Reacher, že? Čtyři za to, že jsem se tím větší část těch dvou hodin výborně bavil, někdy možná i proti důstojným záměrům tvůrců a úporné snaze malého Toma být v padesáti tvrdý jako žula a svůdný jako Kupid. P. S. Někdo by Chrisovi měl vysvětlit, že blondýny s velkýma očima jsou fajn, ale to jejich bezdůvodné zizání do kamery nepůsobí vůbec duchaplně. (19.12.2012)

Neodpustím si na začiatok poznámku k Rosamund Pike. Aj tie jej právnické keci som žral s chuťou, pri pohľade na jej peknú tváričku a odetú do sexi právnickej košieľky s nenápadným výstrihom. Náš šťastlivec a cool chlapík, ktorému to páli aj mláti je Cruise, ktorý si užíva, že môže odriekať drsné heslá, občas ukázať telo päťdesiatnika, čo zjavne celý minulý kvartál strávil v posilňovni, a do toho stíha dopĺňať slepé miesta prípadu a ešte ako správny vlastenec premietať o útrapách obyčajných ľudí zatvorených v kancli. Reacher v týchto chvíľach balansuje na hrane smiešnosti, ale vlastne sa tým dostáva na druhú stranu "Nolanovsky realistického pojatia comicsu", kedy stretávame hrdinu z ľudu, čo chodí po svete, zastáva sa slabších a trestá parchantov.. (12.03.2013)

Paráda! Fantastická žánrovka, která sype jedno klišé za druhým v takové kadenci, až jsem dvě hodiny chrochtal blahem. Ten film funguje ve všech myslitelných polohách, od (ne)předvídatelného příběhu, padnoucí hudby, hláškujícího hrdiny, až po několik scén, které chtějí být za čas citovány (úvod, koupelna, honička, i ten deštivý závěr). Tady nezůstane u jedné kino projekce. (02.01.2013)