Robot a Frank

No nevim, nevim. Mít takový robota, tak bych se asi bál, že mně v noci kuchne a to asi z důvodu, že jsem zblblej z těch amerických bijáků, ve kterých vidíme, jak tito roboti překonají své nastavení a postupem času se bouří proti svejm páníčkům. To samé nebo něco podobného jsem čekal od tohoto snímku. Bohužel jsem se zapomněl kouknout do profilu tohoto filmu, že je tam napsáno komedie a podle toho se to také odvíjelo. Také bych byl asi náročný a zkoušel bych, co si ten dotyčný robot nechá líbit a určitě bych ho jebal, kdyby mi špatně ochutil můj gulášek s pěti knedlema i kdybych věděl, že nemá chuťové buňky a jede podle nějakého elektronického receptu virtuální báby kořenářky. Příběh vypráví o starém muži, kterému už paměť moc neslouží a tak ho jeho potomci chtějí uložit do nějakého toho odpadlického domu pro starší a pokročilé. Naštěstí má empatického syna, který to tak nenechá a svému zapomnětlivému otci koupí nový model robotického přítele, který je naprogramován tak, aby pomáhal svému novému pánovi. Od té chvíle jsme svědky nově vznikajícího přátelství a dobrodružství konečně může začít. A i když náš robotický hrdina neporuší žádné ze tří zákonů robotiky, které vymyslel americký spisovatel Isaac Asimov, který byl ruského původu a v jehož povídkách se to roboty jen hemží, tak by se asi v hrobě obracel, kdyby viděl, jak se tento vykutálený robot naučil nádherně lhát, krást a další neřesti a to vše pro dobro svého zkaženého pána, který vám postupem času připadá, že tu svoji sklerozu tak trochu hraje a využívá jí jen v situacích, kdy se mu to hodí. Dál nebudu psát, abych nespoileroval, ale musím směle podotknout, že ta kriminální zápletka mohla být vymyšlena a zamotána trochu líp a na to, že tam hrálo toliko hollywoodských superstars to byl jen další z těch snímků, který sice pobaví, ale na který si za týden ani nevzpomenete. To samé mně mírné zklamalo ukončení a nedostal jsem odpovědi na všechny mé otázky, ale nechám to bejt, abych se necítil jako Bulhar, kterej jde reklamovat televizi do obchodu s drogistickým zbožím. Po tomto filmu mně přepadlo mírné zklamání, zejména z důvodu protože mám robotické filmy rád a tak mně trochu mrzí, že musím dát pouhých 50%. (07.05.2022)

Víte, jaký je rozdíl mezi stařeckou a robotickou demencí? Ta druhá se spouští tlačítkem a může být i užitečná.. Lehce nostalgické, místy úsměvné indie o úskalích stárnutí jako jsou osamělost, nedostatek vitality či pocity nepotřebnosti a promarnění. Twist s exmanželkou působí poněkud rozpačitě, ale budiž vše odpuštěno, když interakce Franka Langelly (mrzutý a zapomínající zloděj Oceanova typu) a jednoho Krytona japonského designu (zákony robotiky bezvýhradně ctící, sebedestrukci občas simulující domácí pečovatel) působí tak milým a zároveň smutným dojmem. Jak už to tak bývá, síla se často skrývá v jednoduchosti.. (08.08.2017)

Frank Langella byl ve své roli, shodou okolností jmenovce Franka, jedním slovem skvělý. Ten starý zloděj, jemuž děti pořídí humanoidního robota, aby mu pomáhal. Jenže Frankovi to zkrátka pořád pálí v hlavě a lupič se v něm nezapře. Co takhle udělat z robota komplice? Zvláště když se zdá, že jste zdravotně spříznění s tím hnusným, otravným Němcem, co vám furt schovává někde věci? A po ruce máte tu báječnou Suzan Sarandon, která je věkem čím dál lepší a krásnější? Tenhle film ve mně zanechal obrovskou škálu pocitů, o životě, stáří, lásce a pokoře. Bylo to pro mne pohlazení blízké sci-fi, která je na dosah ruky, konečků prstů, protože naše děti či stoprocentně vnuci, se jí budou dotýkat celou dlaní. Jen škoda, že už u toho nebudu. (25.07.2016)

Vysloužilí zloděj trpící sklerózou dostane od svého syna robotího ošetřovatele. Přes počáteční odpor nakonec bere stroj na milost a společně s ním se vrací ke staré živnosti. Pokud by to bylo směrováno pouze touhle cestou, bylo zaděláno na solidní komedii. Bohužel se tady musel objevit ten nesmyslný patos, kdy nejde jen o patálie s robotem a sklerózou, ale i o jakýsi lidský rozměr, kdy hlavní hrdina musí najít rodinné hodnoty a přátelství. To bylo tady tím hlavním motivem. A s tím ať jsou někam. 40% (16.11.2013)

Nostalgiou dýchajúci príbeh v ktorom nalakovaná, biela plechovka nabúra každodenné počínanie staršieho pána, mi miestami pripadal ako reklamný teleshoping, ktorý ponúka okúzľujúce a prácu zľahčujúce pomôcky do domácnosti. Hlavným produktom sa však stáva robot, ktorý má plné využitie pri každej činnosti. Zanedbaný dizajn robotov ako aj ich pohyb sa nedal prehliadnuť. Ani vzťahy medzi jednotlivými postavami nenabrali potrebnú dávku emócií a tak len občasným humorným pokropením sa hasil Schreierov "horiaci most" spájajúci umelú inteligenciu a osudové starnutie bývalého zlodeja. Bol som zvedavý hlavne na Liv Tyler, ale ani ona svojou krátkou prítomnosťou náročnejšiemu divákovi pôžitok nezlepší. 40% (01.02.2013)