Teď a tady

Předloha Before I Die (což je, mimochodem, daleko lepší název) se mi celkem líbila a tak jsem se na filmové zpracování těšila, snímků na tuto tématiku navíc není nikdy dost. Co mě přimělo se těšit daleko daleko víc, bylo obsazení Kayi. Víc jsem se nemohla dočkat už jen Hobita. V knižní verzi jsem měla s hlavní hrdinkou ten problém, že zkrátka byla příliš malicherná, sobecká a její přístup ke starostlivému otci byl prostě strašně bezohledný. Tady ten její charakter není až tolik vykreslený, ale přeci jen jsem se do ní nedokázala naplno vcítit, navíc je Dakota ve své roli nevýrazná a její přeslazený partner a nevydařený akcent tomu moc nenapomohl.. Dojmout mě se podařilo jen jejímu otci, kterého mi narozdíl od Tessy bylo skutečně líto. Kaya tradičně skvělá, dovedu si představit, že kdyby měla hlavní roli ona, tak brečím už od úvodních titulků a ještě dvě hodiny poté:) Slabší 4*. (30.12.2012)

Málo kdy se stane že mě film nějak ze startu neosloví a na konec se z něho vyklube romantická a smutná bomba. Začátek je normální a seznamuje vás s příběhem, ale potom vás vtáhne tak moc hluboko že už máte jen oči pro pláč a otevřená usta. Sympaticky všichni herci se smutným ale krásným příběhem, a samozřejmě nesmí chybět dokonalý soundtrack. (03.09.2018)

Musim se sam sebe ptat, kdy uz takovyhle film skonci nejak originalne. Pokud se filmu podarilo me dojmout, stalo se tak az v zaveru. Plno dojemnych scen vyznelo naprazdno a sekce filmu tohoto typu je jiz kazdorocne pravidelne zaplnovana. Irvine hraje jak poleno a za dakotu hraje vzhled, chce to zajimavejsi pribeh a ne se utahat na hlavni dejovy linii, coz je "exitus" pro filmy o smrtelnych nemocich. V tomhle ohledu je 50/50 vynikajici. (02.02.2013)

Takových dramat o dívce umírající na rakovinu už bylo! A stejně u mě stále vede Love Story (1970). Now is Good se však příjemně sleduje, pochválit je potřeba herecké výkony a kameru, jejíž záběry jsem si opravdu vychutnal. Jako celek na mě ovšem film až tak emotivně nepůsobil. Je smutný, po celou dobu je jasné, že to dobře nedopadne, ale něco intenzivnějšího jsem pocítil až v samém závěru snímku, možná tak 10 minut před koncem. (09.04.2014)

Námet možno nie je práve najoriginálnejší, v poslednej dobe je filmov o umieraní viac než dosť, ale aj tak ide o silný, dojemný príbeh. Hlavne zásluhou perfektného výkonu Dakoty Fanning. Nemôžem sa však ubrániť porovnaniu s filmami Pre moju sestru (2009) a Neklid (2011), ktoré aspoň pre mňa, predstavujú v tomto žánri absolútnu špičku. Pravdou je, že ma to emotívne zasiahlo menej ako tieto filmy. Ťažko vysvetliť prečo, atmosféra vo filme bola síce dojemná, ale nedokázala navodiť taký pretlak citov, aby potom na konci prišiel očakávaný výbuch. Bolo to smutné, bolo to dojemné a perfektne zahraté, ale pomyselnú hranicu geniálne emotívnej drámy to neprekročilo. 80/100 (02.04.2014)