Teď a tady

'' I'm only dyin'. It's not contagious... '' Umierajúca Dakota v osemnástich má naozaj výborné, ale pritom nenásilné a neurážlivé hlášky, do ktorých naviac pumpuje podmanivo našlapaný soundtrack a to ju naopak robí živou! Veľmi živou by som povedal. Našťastie tam neboli žiadne scénky, či momenty, kde by všetci boli posraní z jej umierania a hrali prehnané divadielka, akurát som si naivne myslel, že jednou z vecí jej zoznamu bude i ukázať nám kozy. Bohužial...No romaňťárna nahovado a pre istotu, aby to tí tínedžeri nemali také jednoduché, tak Dakote prirobili jednu leukémiu. Mne sa to videlo príliš presladené a pritiahnuté za vlasy na koniec a ten jej malý brat mi tam pil neustále krv, takže ja u hodnotenia trochu pribrzdím! 55% (11.12.2012)

Takových dramat o dívce umírající na rakovinu už bylo! A stejně u mě stále vede Love Story (1970). Now is Good se však příjemně sleduje, pochválit je potřeba herecké výkony a kameru, jejíž záběry jsem si opravdu vychutnal. Jako celek na mě ovšem film až tak emotivně nepůsobil. Je smutný, po celou dobu je jasné, že to dobře nedopadne, ale něco intenzivnějšího jsem pocítil až v samém závěru snímku, možná tak 10 minut před koncem. (09.04.2014)

Čekala jsem, že to bude hodně dobrý, ale že to bude dokonalý a naprosto bez chyby až tak ne. Děj celého filmu jsem hrozně moc prožívala. Dost slz taky padlo, ale to se dalo čekat. Dakota je vážně neuvěřitelná. Povtrdila to už v několika filmech, ale tady byla zatím nejlepší. Zahrát tak vážnou roli není jen tak. Tahle tématika se v poslední době ve filmech objevuje často, ale mě to nevadí. V tomhle filmu byla zpracovaná výborně a myslím, že dojmy budu vstřebávat dlouho. Zatím bez pochyb nejlepší film, co jsem tenhle rok měla možnost vidět. Jasných 100%. (10.07.2013)

Když každej den neprožíváš jako by byl poslední, nežiješ, jen přežíváš. A taky platí, že život není tehdy ani jednou, žiješ teď a tady (!!!) Now Is Good je zkouška naší všední slepoty, nebo možná taky zaslepená romance, každopádně Dakota Fanning pěkně vyrostla (i herecky) a ten krátkej sestřih ji taky sekne. Jasně, nemůžou u toho chybět Lana Del Ray ani Ellie Goulding, natož O'Halloranův klavír a smyčce. Bojíme se, máme strach z věcí, který lze zvrátit natož pak z těch, kterým se vyhnout nejde. Bojíme se bolest cítit i prožít, i když je naší součástí, i když bez ní by radost a štěstí byly jen prázdný slova. Ol Parker je jak na pomezí dvou světů, na jedný straně všechen ten patos, andělé ve sněhu, s motorkou na pobřeží a uvědomělým manekýnem, kterýho jí sešle zatracenej osud, až doposud. A proti tomu, žádný hrdinský řeči, nebo aspoň ne tolik, jen cynickej slalom mezi vzdorem a nevyhnutelností, mezi touhou a strachem. Tess. Mám jí to věřit? Já nevím, co když to vlastně ani nečeká, nespoléhá na to? Jak je to dál? Někdo musí zemřít aby se jiný naučil žít? K čertu s tím, pořád se učíme. Tohle není dokonalej film, takový klony Aleca Baldwina mezi rodičema často nenajdete, přesto jsem se naučil dávat šanci lidskosti, bez ohledu na uměleckou formu. Jenže tohle pro mě i tu formu má, lidských [final rate: 80%] (25.02.2014)

Málo kdy se stane že mě film nějak ze startu neosloví a na konec se z něho vyklube romantická a smutná bomba. Začátek je normální a seznamuje vás s příběhem, ale potom vás vtáhne tak moc hluboko že už máte jen oči pro pláč a otevřená usta. Sympaticky všichni herci se smutným ale krásným příběhem, a samozřejmě nesmí chybět dokonalý soundtrack. (03.09.2018)