Teď a tady

Vždy jsem měla pro podobné snímky slabost. Popravdě jsem se ani moc netěšila, protože se mi nelíbila představa, že se budu 103 minut dívat na to jak Dakota Fanning hraje, ale musím říct, že jsem ji neprávem odsoudila(asi kvůli tomu, že jsem jí záviděla to, že si zahrála s Britt Murphy). Vždy mě nějakým způsobem nakopne film ve kterém se vyskytuje taková spousta emocí a většinou je takový film i výtvorem mé milované Velké Británie, které tímto skládám poklonu - samozřejmě i předloze a režisérovi(a scénáristovi) Olu Parkerovi. Nejen, že nemám žádné námitky k herectví v tomto filmu, ale také pro mě byl pastva pro oči pohledný Jeremy Irvine(na kterého se vždy ráda podívám). Nicméně tento film doporučuji opravdu každému kdo chce nechat své nicotné starosti odplout v přílivu vlny slz.Náš život je jen sled momentů. Nechte je plynout. (20.02.2013)

Každý rok se objeví alespoň jeden film s tímto tématem. Now is Good mi docela připomněl loňský Restless, akorát ten působil velmi přirozeně, nenuceně a obsahoval dialogy, které byly balzámem pro uši a pohlazením pro duši. V Now is Good zoufale nefunguje romantická linie, je strašně nudná a bez energie, svůj podíl na tom má i Jeremy Irvine, který skutečně neumí hrát. Ale na jedno podívání to nebylo úplně špatné, znovu to však vidět nemusím, film spíše pro ženské publikum, u kterého určitě jedno oko nezůstane suché. (28.12.2012)

Krásný těžký film. Kdy skutečně žijeme? Kdy jsme skutečně šťastní? V těch několika momentech, když se vznášíme v prostoru nad obřím větrákem a zažíváme pocit létání, když po soumraku sedíme na břehu moře a pozorujeme hvězdy a samozřejmě v těch několika chvílích, kdy uvnitř mozku probíhá ta vzácná chemická reakce signalizující pocit lásky. Zbytek života vlastně jen odžíváme a dožíváme. Režisér Ol Parker natočil čistý film, ten z onoho druhu divácky tak vděčné tématiky zobrazení posledního úseku člověka s ortelem nevyléčitelné choroby. Spojení dramatu a romantiky je časté a funguje, pokud si tvůrci ubalancují jemnou hranici mezi sentimentem a citovým vydíráním, což se v tomto případě povedlo skvěle, za pomoci zcela britských ingrediencí, tedy sarkasmu a černého humoru. Ol Parker je zjevně fascinován tématem, které jsou spojeny s konečností člověka, už v předchozím snímku Báječný hotel Marigold popisoval svět seniorů a jejich posledních přání, stejně jako nyní popisuje svět člověka, který ví, že smrt je blízko a chce ten krátký vymezený čas prožít naplno. Chce z něho vypustit ty momenty, kdy skutečně nežije, které vlastně nemají smysl. Teď a tady je lidský a neobyčejně procítěný film a možná ani není nejlepší z té dlouhé řady, co se rok co rok točí, ovšem emoce, které ve mne vzedmul, rozhodně měly smysl, ty necelé dvě hodiny jsem spolu s Tess opravdu žil... (29.04.2014)

Nechal jsem se v hodnocení ovlivnit silným přívěhem, protože na 4* to tak úplně neni; pár práznějších a melodramatičtějších momentů má. Co vůbec přináší? Karty jsou předem rozdány a vy se vžíváte to pocitů dívky, co umírá na rakovinu a chce ještě stihnout spoustu věcí. Drama odlehčené teenagerovskou rozjuchaností, které víceméně stojí na Dakotě. Ucházející hudba. # [viděno: monitor, 5.1, EN sub] # příběh 7 | hudba 7 | humor 1 | akce 0 | napětí 2 | pustil bych si znovu 5 (12.01.2013)

Málo kdy se stane že mě film nějak ze startu neosloví a na konec se z něho vyklube romantická a smutná bomba. Začátek je normální a seznamuje vás s příběhem, ale potom vás vtáhne tak moc hluboko že už máte jen oči pro pláč a otevřená usta. Sympaticky všichni herci se smutným ale krásným příběhem, a samozřejmě nesmí chybět dokonalý soundtrack. (03.09.2018)