Anna Kareninová

Knightley určitě může být rozervanou rozvodovou revolucionářkou Kareninou, ovšem Taylor-Johnson rozhodně nemůže být hezkým hrdým hřebcem Vronským. Největší problém však sedí ne režisérské židli. Wright se svým exhibováním na prknech, jenž znamenají svět, zazdil velkolepost příběhu i auru slavné literární předlohy. Udělal z toho doslova divadlo ve filmu. (29.04.2023)

"Život je divadlo a my všichni jsme herci." Divadelní stylizace, kterou je ukázána povrchnost ruské šlechty roku 1874, dává filmu zajímavý rámec, pro předlohy neznalého diváka vnáší do prvních nejméně dvaceti minut filmu totální zmatek. Jsou tu scény, které z některých adaptací vypadly, nebo byly vzaty dost hákem (na začátku epizoda s mrtvým ajznboňákem, seznámení Anny s matičkou jejího budoucího milence), což se cení. Na druhou stranu jsou vynechány jiné, které by mohly nechat více vyznít druhému milostnému vztahu, tedy Levina a Kitty, což mě upřímně mrzelo, protože Levin je má oblíbená postava. Divadelní stylizace umožnila seberealizaci šíleného choreografa, který až dosud evidentně cvičil hady trpící bolením bříška a proto se zuřivě kroutící. Co to mělo být? Vzpomeňme na krásnou scénu plesu z Vojny a míru a Bondarčukovu tančící kameru, vzpomeňme na plesovou scénu z My Fair Lady nebo Tří oříšků pro Popelku a hlasitě zaplačme, protože si tady opravdu užijeme spíš pocit zmatení než plesání. Velký, opravdu velký problém jsem měla s tím odbarveným sladítkem nablblým, škareďoučkým, nijakým, co hrál Vronského. On mi i v knize byl sympatičtější charismatický, moudrý, laskavý a velkorysý Karenin. Tady, když stáli vedle sebe, měla jsem naprosto jasno, kterého ze dvou Alexejů bych chtěla do života. V rámci divadelní stylizace si měli odpustit, po vydařené milostné scéně, to eklhaftní olizování. Opravdu jsem nechtěla vědět, jak dlouhou slinu vyslintne Aaron Taylor-Johnson. Stejně jako u Vronského a vlastně ještě víc. Když si vzpomenu na ruskou verzi, kde mě malý Serjoža svou líbezností posadil na zadek, ptám se, proč ho tady hraje tak škaredý spratek. Není to taková kláda, aby bylo nutno hledat něco jiného, než prostě hezké dítě. Od něčeho takového, jako co tam bylo, by se Anně zas tak těžko neodcházelo.Protože byla vynechána část cestování Vronského s Annou po Itálii, jeho nevydařený pokus o sebevraždu, Anniny zdravotní problémy byly naznačeny až v samotném závěru, vypadá i v téhle verzi Anna tak trochu jako hysterka závislá na morfiu, i když to není v tomhle ohledu tak přepálené, jako verze se Sophií. Pro nešťastně zamilované mám vzkaz. Ani když skočíte pod vlak, nebudete vypadat jako Keira Knightley, ZEJMÉNA když skočíte pod vlak, nebudete vypadat jako Keira Knightley. A pro tvůrce titulků, kteří jsou jistě celí natěšení si můj komentář přečíst, autor předlohy se jmenoval Lev Nikolajevič Tolstoj, ne Leo Tolstoy, jména se nepřekládají; nějak se s tím vypořádejte. (09.01.2013)

Nevyšlo to. Joe Wright se i napotřetí ponořil do vod kostýmního dramatu pomocí dokonalé kamery, strhujícího Marianelliho soundtracku a královny Keiry, ale poprvé narazil. Nekoná se čarokrása Pýchy a předsudku ani intimní osudovost Pokání. Anna u mě prohrává kvůli nezajímavým vedlejším postavám, chvílemi rušivé divadelní formě a hlavně emocím, které mě většinu času míjejí. Obdivoval jsem Vronského nebo respektoval ministra Karenina, ale veškeré lásky a trápení hlavního trojúhelníku mě spíš opatrně zajímaly, než že bych jim propadl. A to je u Wrighta adaptujícího klasickou literaturu nevyhnutelné zklamání. (26.12.2012)

Ugh... tak takhle teda ne. Anna Karenina je v podstatě příběh nešťastné lásky, který by nemělo být problém adaptovat pokud máte ty správné herce a umíte prodat emoce. Ale Wrightovi se to - navzdory krásnému vizuálu - nedaří. Kromě Aarona Taylora-Johnsona v roli Vronského jsem nikomu nevěřila jejich postavy. A celý příběh navíc postrádá jakékoli vydařené romantické, dramatické nebo emocionální momenty a prostě se dokodrcá k nějakému konci, který bohužel nemá silný dopad. A přitom tahle story má takový potenciál - máte tu silnou vášen přerostlou v zapovězenou lásku, máte tu pokryteckou společnost, která Annu trestá za to, že následovala své srdce (přičemž její bratr si bezstarostně může užívat mimomanželských aférek), máte tu drama dvou manželů, kteří se respektují, ale nemohou najít čistou cestu z toho zapletence citů, do kterého se dostali... To všechno je v téhle adaptaci rozbředlé a mělké. Tenhle příběh vám má trhat srdce... Wrightova verze vás ale jen uspí. (14.09.2015)

Musím říct, že od Wrighta bych takhle vysoce stylizovaný film nečekala a to ni po Hanně, vzhledem k tomu, že tady jde o stylizaci po straně výpravy (ale samozřejmě i režisérské). Nechat většinu příběhu odehrávat na divadelních prknech a kolem nich, chce hodně velkou odvahu, která mu bohužel nevychází na 100%. Jak se říká, pro stromy člověk nevidí les. Wright se soustředí na hrátky s kamerou a výpravou, které jsou opravdu nádherné, ale přitom zapomíná na příběh, emoce a postavy. Vronsky a víceméně i Karenina potřebují nutně prohloubit psychologii. Zápletku Levina a Kitty bych rovnou vyškrtla. Tenhle film nepotřebuje deset úhlů pohledu na lásku. Důležité je, aby byl důkladně vykreslen ten jeden hlavní. Johnson je trochu zdřevnatělý, ale Law a Knightley podávají soustředěné a procítěné výkony. Nicméně už pro svou unikátnost se film rozhodně vyplatí vídět. (24/9 - Belfast) (25.09.2012)