Anna Kareninová

Ano, je to stále ten Stoppard, a ano, je to stále ten samý rošťák Wright. Zasadit celý film do jednoho divadelního sálu je brilantní nápad, obvzlášť pokud se jedná o tak vypjaté melodrama jakým je Anna Karenina. Ač postavy cestují mezi Petrohradem a Moskvou, tak jsou neustále pasivními figurkami, které se sice mohou vnitřně bouřit, ale sami nic nezmůžou. Jsou uvězněni ve škrobené ruské společnosti a jediným východiskem je v podstatě očisťující venkov. Vše podstatné se odehrává ve tvářích a nitru našich hrdinů a jakýkoliv ideál svobody, nespoutané lásky je tak jenom divadelní iluzí. Pokus o narušení zaběhnutých pořádků je tak už na začátku odsouzen k neuspěchu. A právě proto se neustále ocitáme v těch samých kulisách téhož divadelního sálu, kdy se do skutečných exteriéru dostáváme pouze zřídka a právě tyto scény mají roli jakéhosi vnitřního očištění. Myslím, že by i takový Čechov z toho měl radost. Potud všechno klape na jedničku. Tvůrci si však někdy až okatě zahrávají s kočičím zlatem v podobě kýčovitých obrázků, za které by se nestyděl ani Franta Brabec, a to u tak chytrého filmu jednoduše nečekáte. PS: Pro zasvěcené, kteří mají Wrightovu Pýchu a předsudek nemálo v oblibě, je tam jedna scéna, kdy prostě zaplesáte štěstím. Aneb jak by to na Pemberley vypadalo po deseti letech . PS2: Někteří kritici se vás budou snažit přesvědčit, že nová Karenina se snaží o jakousi antitezi melodramatu. Já na to zcela vědomě prohlašuji, že právě Wrightova a Stoppardova Karenina je čistým melodramatem, ví to o sobě a je na to hrda. Nenechte se tak ošálit divadelní stylizací, melodrama je to jako řemen. (07.12.2012)

Žádná těžkopádná adaptace těžkopádného románu se naštěstí nekoná. Anna Karenina je díky Joe Wrightovi ohromně hravý počin, který si z předlohy vybírá to nejdůležitější, ani na minutu nenudí a minimálně první polovinu nutí diváka všechnu tu vizuální vynalézavost sledovat s úsměvem. Herecké výkony v čele s Keirou Knightley a Judem Lawem bez nejmenší chybičky (Vronský na mě vždycky působil velice slizce, takže i toho nesympatického panáka jsem vlastně uvítal), kostýmy, dekorace, hudba... Všechno perfektní. Spousta doslova a do písmene nezapomenutelných scén, které chci rozhodně vidět znovu. (12.01.2013)

Nevyšlo to. Joe Wright se i napotřetí ponořil do vod kostýmního dramatu pomocí dokonalé kamery, strhujícího Marianelliho soundtracku a královny Keiry, ale poprvé narazil. Nekoná se čarokrása Pýchy a předsudku ani intimní osudovost Pokání. Anna u mě prohrává kvůli nezajímavým vedlejším postavám, chvílemi rušivé divadelní formě a hlavně emocím, které mě většinu času míjejí. Obdivoval jsem Vronského nebo respektoval ministra Karenina, ale veškeré lásky a trápení hlavního trojúhelníku mě spíš opatrně zajímaly, než že bych jim propadl. A to je u Wrighta adaptujícího klasickou literaturu nevyhnutelné zklamání. (26.12.2012)

A tak ono to nakonec nebylo o té naší překladatelce... No ale nevadí, budeme tedy hodnotit historickou sondu do rozervaných srdcí ruských. Po jejím skončení jsem měl chuť smotat promítací plátno, obejmout ho a dát mu pusu, protože ta vizuální exhibice v prolínání všeho, co jen prolnout lze, ta byla na dvacet bodů z deseti. Především díky nápaditému provedení jsem měl pocit, že po dlouhé době sleduji něco víc než jen další frašku podepřenou o reálnou předlohu, za což jsem rád a milé Keiře posílám pusu na čelo, aby nebylo smutná z toho, jak tu o ní někteří mluví. (30.12.2012)

Ugh... tak takhle teda ne. Anna Karenina je v podstatě příběh nešťastné lásky, který by nemělo být problém adaptovat pokud máte ty správné herce a umíte prodat emoce. Ale Wrightovi se to - navzdory krásnému vizuálu - nedaří. Kromě Aarona Taylora-Johnsona v roli Vronského jsem nikomu nevěřila jejich postavy. A celý příběh navíc postrádá jakékoli vydařené romantické, dramatické nebo emocionální momenty a prostě se dokodrcá k nějakému konci, který bohužel nemá silný dopad. A přitom tahle story má takový potenciál - máte tu silnou vášen přerostlou v zapovězenou lásku, máte tu pokryteckou společnost, která Annu trestá za to, že následovala své srdce (přičemž její bratr si bezstarostně může užívat mimomanželských aférek), máte tu drama dvou manželů, kteří se respektují, ale nemohou najít čistou cestu z toho zapletence citů, do kterého se dostali... To všechno je v téhle adaptaci rozbředlé a mělké. Tenhle příběh vám má trhat srdce... Wrightova verze vás ale jen uspí. (14.09.2015)