Anna Kareninová

Oproti minuloročnom ubíjajúcom dvojapolhodinovom Vronského príbehu je Wrightova experimentálnejšia verzia priam balzamom na dušu. Bohužiaľ je to stále ten istý príbeh, čo má za následok, že ani nádherná a premyslená výtvarná stránka nedokáže prebiť predvídateľnosť scenára. Je to podobný syndróm, aký som cítil pri súčasnej Vražde v orient exprese. Wright je ale ako režisér kúzelník a herci nemohli byť obsadení lepšie. Tým sa ale dostávam aj k nietkorým negatívam, ako nevyťaženosť prítomnosti Emily Watson alebo aj Kelly Macdonald. No a chudák Serioža, ten je obeťou nielen svojich rodičov, ale aj filmových adaptácií. 70% (01.02.2018)

Anna Karenina je literární klasika. A její nejnovější filmová adaptace? Ta se jistě takovou klasikou nestane. Joe Wright zvolil pro tento romantický kousek zvláštní formu. Takovou divadelní, kulisovou. Pokud diváci dovedou na tento styl přistoupit, tak si pak mohou známé romantické drama užít se vším všudy. Pochválit musím rozhodně hudbu, která je velikou dominantou, stejně jako herecké výkony, z nichž bych zmínil Keiru Knightley (ač souhlasím s názory, že se na postavu Anny příliš nehodí) a Judea Law (ten svůj minimální prostor pro herecký projev využil maximálně). Postavu Vronského bych však nejraději přiřknul jinému herci.. třeba právě Judovi Law. :) Za pochvalu stojí rozhodně také kamera. Angličtina je krásný jazyk, ovšem raději bych u této klasiky poslouchal ruštinu, která by daleko více navodila atmosféru carského Ruska. Tato adaptace si ale určitě zaslouží 4*. [v kině 11.12.12; 19:30] (11.12.2012)

Stoppardova hluboká stopa na jevišti Wrightova manýristického teátru. Dlouho se ve mně bila použitá forma divadelních kulis a rekvizit s letmo se dotknutou "klasikou" výpravného filmu, ale to nakonec bylo u této verze Tolstého manifestu lásky, co je (není) zkalená pochybnostmi a konvencemi, vlastně jedno. Výsledkem je, stejně jako u Pýchy & Předsudku, či Pokání, že Wright položil většinu emocí na oltář vlastní režisérské imaginace (místy opravdu uchvacující), což je ovšem cesta, které nemusí být každý otevřen a já tak měl v porovnání s Jane Eyre Caryho Fukunagy pocit, že Anna je jen pomíjivá sněhová vločka, co dopadla na římsu rozpáleného krbu hradního pána Rochestera.. Jude Law je bohatýr, nicméně Aaron Taylor-Johnson by za svého Vronského zasloužil strhnout ten buržoazní knírek a vystřelit z Aurory.. (14.01.2013)

Obrazově nádherný film, kde teatrální stylizace, jakkoliv nápaditá, mne po celou dobu rušila. Nakonec to ale byla jindy vážně milá Keira Knightley, kdo pro mne pohřbil celý film těžkým afektem. Po celou dobu jsem měla čas přemýšlet o jiných věcech, o pravé povaze vztahu Tolstého k ženám, o nevěře, o hysterkách, o verzi s Seanem Beanem, kterou bych viděla mnohem raději. Směšný milenec nebo celý film? Prostě ve chvíli, kdy konečně tato fraška skočila, jsem si uvědomila, jak moc lidský a lidsky sympatický byl dík tlumenému herectví Judea Lawa úředník Karenin. (06.01.2013)

"Život je divadlo a my všichni jsme herci." Divadelní stylizace, kterou je ukázána povrchnost ruské šlechty roku 1874, dává filmu zajímavý rámec, pro předlohy neznalého diváka vnáší do prvních nejméně dvaceti minut filmu totální zmatek. Jsou tu scény, které z některých adaptací vypadly, nebo byly vzaty dost hákem (na začátku epizoda s mrtvým ajznboňákem, seznámení Anny s matičkou jejího budoucího milence), což se cení. Na druhou stranu jsou vynechány jiné, které by mohly nechat více vyznít druhému milostnému vztahu, tedy Levina a Kitty, což mě upřímně mrzelo, protože Levin je má oblíbená postava. Divadelní stylizace umožnila seberealizaci šíleného choreografa, který až dosud evidentně cvičil hady trpící bolením bříška a proto se zuřivě kroutící. Co to mělo být? Vzpomeňme na krásnou scénu plesu z Vojny a míru a Bondarčukovu tančící kameru, vzpomeňme na plesovou scénu z My Fair Lady nebo Tří oříšků pro Popelku a hlasitě zaplačme, protože si tady opravdu užijeme spíš pocit zmatení než plesání. Velký, opravdu velký problém jsem měla s tím odbarveným sladítkem nablblým, škareďoučkým, nijakým, co hrál Vronského. On mi i v knize byl sympatičtější charismatický, moudrý, laskavý a velkorysý Karenin. Tady, když stáli vedle sebe, měla jsem naprosto jasno, kterého ze dvou Alexejů bych chtěla do života. V rámci divadelní stylizace si měli odpustit, po vydařené milostné scéně, to eklhaftní olizování. Opravdu jsem nechtěla vědět, jak dlouhou slinu vyslintne Aaron Taylor-Johnson. Stejně jako u Vronského a vlastně ještě víc. Když si vzpomenu na ruskou verzi, kde mě malý Serjoža svou líbezností posadil na zadek, ptám se, proč ho tady hraje tak škaredý spratek. Není to taková kláda, aby bylo nutno hledat něco jiného, než prostě hezké dítě. Od něčeho takového, jako co tam bylo, by se Anně zas tak těžko neodcházelo.Protože byla vynechána část cestování Vronského s Annou po Itálii, jeho nevydařený pokus o sebevraždu, Anniny zdravotní problémy byly naznačeny až v samotném závěru, vypadá i v téhle verzi Anna tak trochu jako hysterka závislá na morfiu, i když to není v tomhle ohledu tak přepálené, jako verze se Sophií. Pro nešťastně zamilované mám vzkaz. Ani když skočíte pod vlak, nebudete vypadat jako Keira Knightley, ZEJMÉNA když skočíte pod vlak, nebudete vypadat jako Keira Knightley. A pro tvůrce titulků, kteří jsou jistě celí natěšení si můj komentář přečíst, autor předlohy se jmenoval Lev Nikolajevič Tolstoj, ne Leo Tolstoy, jména se nepřekládají; nějak se s tím vypořádejte. (09.01.2013)