Anna Kareninová

Mám pocit, že se Joe Wright od doby jeho fantastického debutu jenom hledá. Zkouší nové věci, formálně experimentuje, ale…není to tam. Ty hluboké emoce, které jsem zažíval u ´Pýchy a předsudku´ a částečně i u ´Pokání´, ty u jeho dalších filmů postrádám. Oceňuji jeho odvahu, že v 1. půli pojal staromilný Tolstého román jako dynamický, rozbouřený kus, situovaný z větší části stopáže do divadelního prostředí, kde se v rychlém sledu střídají kulisy a herci se prezentují stylizovanými pohyby (a božsky se na to kouká). Jenže emoce, které se mnou tak mocně zmítaly u sovětské Zarchyho adaptace, tu prostě nejsou, dostatečně nevyplouvají na povrch a slzy v očích se nekonají. Nevím, jestli za to může fakt, že Zarchy přistupoval k Tolstého románu s velkou pokorou, možná větší, než jakou projevil Wright, nebo jestli je hlavním kamenem úrazu skutečnost, že Aaron Taylor-Johnson postrádá to chlapské charisma, ze kterého se ženám podlamují kolena. Odmyslete si ten subtilní knírek a hned čekáte, že Vronský naskočí, spolu se svými středoškolskými spolužáky, na skateboard a Anna Kareninová bude mít velký problém s mravnostní policií, že sváděla nezletilého jinocha. Samotný tragický konec mě pak jen tak lehce, velmi lehce emocionálně líznul a to by se u adaptace tak zásadního románu stávat nemělo. Přesto, s přimhouřením obou kukadel dávám milosrdné 4*, jenom za tu odvahu, kterou Wright projevil, protože tvůrčím experimentům jsem vždy příznivě nakloněn. (05.02.2013)

Anna Karenina je příběh o hluboké lásce a vášni, ale jaké bylo moje zklamání, když jsem nejen během filmu, ale až do konce nezaznamenala téměř žádnou chemii a emoce. Strašná škoda, protože jinak by to mohla být výborná adaptace. Originální zpracování je rozhodně zajímavé i když některé obrazy mně moc nesedly, ale to se jednalo jen o malé věci. Co ale asi nejvíc rušilo můj celkový dojem, byla role Vronského v podání Aarona Johnsona. Žádné charisma, prostě nic co by mě donutilo vzplanout vášní k takovému mdlému, nijakému muži (i když Robert Pattinson o kterém uvažovali, by asi taky nebyla žádná výhra). Naopak jsem byla velmi překvapená perfektním podáním Karenina Judem Lawem, od kterého bych to rozhodně nečekala. Další postavy, které zaujali mou pozornost v tom pozitivním smyslu, byla role Levina v podání Ira Domhnalla Gleesona a malá, zatím nenápadná herečka Alicia Vikander v roli Kitty. Jinak to byla pastva pro oči, pokud jde o kostýmy a celkově to bylo vizuálně velmi příjemné. Jó, ona to není žádná legrace vytvořit dokonalou ruskou atmosféru Tolstého knih. A rozhodně se podívám ještě na jiné filmové zpracování. (18.01.2013)

Většinu takových těch klasických knížek o ženách spoutaných pitomou společností a její falešnou morálkou jsem buďto nečetla, nebo četla velmi dávno a už si to nepamatuji, tak mi přijde zajímavé, že z většiny filmových adaptací vycházejí jako omezené, sobecké, nesnesitelné ženské. Je to jenom tím filmovým médiem, nebo jsou takové i v knížce? Nebo se nacházím v nějaké fázi svého života, kdy nemůžu snést tragické trpící ženy? Budu se muset obrátit na knížky, abych si vytvořila názor. Nicméně k filmu. Bála jsem se, že mi ta stále intenzivnější inklinace k manýře ze strany Joe Wrighta bude vadit, ale první hodina mě zcela okouzlila, teprve v druhé půlce jsem začala být taková nerozhodná, ale na to můžou mít vliv moje antipatie k hlavní hrdince. A pořád se také nemůžu rozhodnout, jestli je Domhnall Gleeson dobrý herec nebo nikoliv. Rozhodně se objevuje v řadě zajímavých projektů, ale co si myslím přímo o jeho výkonech... mno, pátrání pokračuje. (30.05.2019)

Anna Karenina nemá emocionální sílu Pokání, ani ten neodolatelný půvab Pýchy a předsudku, přesto mě Joe Wright znovu dokázal dočista omámit, znovu jsem celé dvě hodiny nevěděla o okolním světě. Kdo čeká nějaké velké melodrama, je na omylu. Anna Karenina se snaží vyhýbat patosu a kýči a nutno říct, že se jí to daří. A navíc toto je verze i pro ty, kteří u podobných filmů obvykle zívají, zásluhu na tom má až zběsilé tempo, které se u klasických dobových dramat často nevidí. Od první minuty se obraz nezastaví, kolem hlavních postav vše tančí, komparzisté i místnosti, kterými prochází. Celé to divadelní pojetí diváka pohltí a po chvíli mu připadá, že i on sám je na jeviště, že právě to je skutečný svět. Přechody z interiérů do exteriérů jsou vyřešeny skvěle a dávají dokonalý smysl. Není to film bez chyb a je mi jasné, že především milovníci díla Tolstého budou mít výhrady, film se nezabývá náboženstvím a zemědělstvím, které tvoří velkou část knihy, jednotlivé příběhy zde nejsou úplně propojeny, především u příběhu Kitty a Levina (sám o sobě je to příběh krásný) není prohlouben vliv osudu Anny a v rámci celého kontextu tam tak moc nezapadá. Já se však ptám. Copak by šlo tak obsáhlé dílo natočit lépe? Oceňuji, že se alespoň nějaká verze zabývá i postranními liniemi a pak je to tu ten Joeův vizuál, opět jsou zde scény, které berou dech a které bych mohla sledovat pořád a pořád (taneční scéna), k tomu úžasná kamera, hudba a znovu se potvrdilo, že Keira podává ty nejlepší výkony právě pod Wrightem. Takže opět můžu Joe Wrightovi poděkovat, ten člověk vážně točí filmy pro mě a Hannu už mu odpouštím. (06.12.2012)

Čakal som rozhodne viac, ako od Keiry Knightley, tak od filmárov. Knihu od Tolstoja som nečítal, o to viac som bol zvedavý, ale ako som si prečítal, že na tom spolupracovali Britia, mohol som tušiť, že to nebude dobré. Ukecaná snímka, z ktorej si filmári robia srandu, nudné dialógy, výkon Keiry nestál za nič, jedine Jude Law sa mi vo filme páčil. No a vlastne aj Aaron Taylor-Johnson, na to, že mal len 21 rokov. Inak je to už od začiatku nudné a zdĺhavé. Nič moc. Priemer. (09.02.2015)