Anna Kareninová

Môj filmový rok 2013 som odštartoval restom z minulého roka. Restom zámerným, pretože Anne Karenine filmu som sa dlho vyhýbal, tak ako sa (zatiaľ stále úspešne) vyhýbam Anne Karenine knižnej. A keď som napokon zlákaný kamarátkami šiel do kina, šiel som tam správne nabudený maximálnou haterskou energiou, rozhodnutý od začiatku hľadať chyby a neduhy toho filmu, ospravedlniť si svoje doterajšie predpojaté predsudky voči nemu a potvrdiť si správnosť svojho názoru: Anna Karenina NEMÔŽE BYŤ dobrý film. Nuž, hádajte čo - môže! A je! A nie len dobrý, ale priam výborný. Vlastne až taký skvelý, že po prvom zhliadnutí má pre mňa zatiaľ iba jednu chybičku krásy: Annu Kareninu. Kieru Knightley považujem za herečku zlú, čo by som jej vedel odpustiť, ak by bola aspoň pekná. Lenže to úbohé stvorenie nevie nič iné, len vyškierať svoje nie najpodarenejšie zuby a to, že 98% jej filmografie sa preváža po plátne v historických kostýmoch je dôkazom toho, že nie je hlúpa a vie o svojich hereckých limitoch: a tak si vyberá role, ktoré sedia jej jedinej jednej polohe, v ktorej vie byť ocenená a zaujímavá. Odhliadnuc od Keiry-škejry je film napchatý výbornými, bravúrne hrajúcimi hercami, kde u mňa dominuje presný a mrazivý Jude Law a hlavne a predovšetkým životaschopný a života-plný, bujarý Matthew MacFadyen; režijne to je podľa mňa masterpiece a Joe Wright sa stáva týmto kúskom režisérom, na ktorého ďalšie filmy sa bude očakávať podobne, ako sa do tehto polohy dostali Nolan, Tarantino a pod., scénografická bravúra podľa mňa (dúfam) bude ocenená Oscarmi, celý autorský koncept divadelnej štylizácie, ktorý sa výborne vysporiadava s metaproblémom "angličanov hrajúcich ruskú klasiku", celá nadstavba, všetky tie štylizácie (pasáže so stivom sú geniálne - rytmus, tanec, precízne tempo!) mi vyhovovala a aj keď to bol manierizmus, konečne manierizmus FUNKČNÝ a organický; silné scény (umývanie chorého kosťovho brata, DOSTIHY!), emocionálne scény (milovanie, hra s kockami), aj poetické scény (labyrint, záverečný vlak...) sú zrežírované geniálne, určite si to pozriem ešte raz, dokonca možno znova navštívim kino, lebo na tom plátne sa to skvie! (04.01.2013)

Joe Wright je zpátky v sedle a dává Anně Karenině překvapivou a slušivou fazónu. Keira a spol. sice nevydrží zářit až do úplného konce, i takhle ale jde o srdceryvnou romanci, která srší dechberoucími momenty a vynalézavou výpravou. Pokud jste při chuti na něco klasičtějšího, zároveň byste ale ocenili poněkud lehčí podání, právě jste našli cíl svojí příští výpravy do kina. Ano, dámský doprovod je téměř podmínkou! (29.11.2012)

Po technické stránce téměř dokonalé. Nápad s divadelními kulisami byl vytěžen na jedničku, kamera je plná nápadů a výborná hudba také některým scénám hodně pomáhá. Jinak je to však na Wrightovi poměry překvapivě chladné a v druhé půlce již znatelně utahané. A to v případě Wrightových filmů, hlavně těch s (opět výbornou) Keirou, není zvykem. I tak ale slušný nadprůměr a hlavně díky technické stránce to správné doplnění čtenářského deníku. (22.12.2012)

Wright experimentuje namísto toho, aby se držel konceptu důvtipné a rytmické smršti emocí ala Pokání. Tenhle jeho papundeklově divadelní pokus nemá ty správné grády a díky proměnlivému tempu a i celkovému neslanému nemastnému ladění snímku to ve finále akorát nudí. A to může hrát Keira Knightley jako o život - mimochodem nebýt jí, je to podprůměr. Osudová knižní předloha se dala využít "po staru" asi tak 100x lépe. (28.12.2015)

Nejčastěji adaptované "ženské" (totiž na ženské hrdinky soustředěné) romány 19. století - totiž Janu Eyrovou, Pýchu a předsudek a Annu Kareninu - spojuje téma, které v našem, dogmaty hedónismu smýkaném století bije do očí: totiž téma problematičnosti tzv. "nespoutané vášně", která lomcuje člověkem a nedbá přitom morálních a sociálních bariér. Joe Wright to tentokrát se stylizovanosti přehnal a jeho do divadelních kulis částečně situovaný spektákl místy diváka mate a odcizuje ději, ale zároveň se mu podařilo do zestručnělého příběhu vtěsnat skutečné charaktery, ne jen panáky v kostýmech. Po zhlédnutí bylo o čem přemýšlet… (04.01.2013)