Kapitál

Intelektuální exploatace. Všechno, co jste si kdy mysleli o globálním kapitálu, predátorském kapitalismu a vysokém bankovním managementu v jednom filmu, kde postavy jsou jen funkce čitelného ideologického sdělení (se kterým souhlasím, ale které mě v téhle pamfletické formě neba). Někdy je ta polopatičnost až směšná (Pacman s logy bank, který má osvětlit princip klíčové transakce, ředitel, který potřebuje konzultanta k osvětlení toho, že když spolkne banku s 80% toxických aktiv, bude mít problém atd.), především je to ale film zoufale sterilní a neuspokojivý, protože ukazuje jen teze a modelové situace - golf, luxusní děvky, křupanské americké managery (z Goldman Sachs), komolení jmen malířů, odcizeného syna závislého na počítačových hrách, sexuálně frustrovaného hrdinu, staré etické bankéře, které vykosili kovbojové kapitálu atd. Pokud se pletu a tenhle film je skutečně realistickým zobrazením života elit, pak je to skvělá zpráva, protože v brzké době všechny chcípnou na tupost, frustraci a nudu. Dominantní dojem pro mě byl, že Costa Gavras chtěl natočit film, který bude jako nehybná hladina, pod níž to vře napětím... ve skutečnosti je pod ní ale sterilní kachličkové dno. [40%] (10.10.2013)

Dráma, alebo skôr triler z prostredia, ktorému vôbec nechápem, nechcem mu rozumieť a to najmä kvôli svinstvám, ktoré sa v ňom odohrávajú a ktoré Costa Gavras v tomto filme ukazuje. Ako hovorím, nevyznal som sa v tom, ale ten základný podvod Marc pochopil a vysvetlil divákovi tak jednoducho (priblblou grafikou v počítači ako od televízie JOJ), že nechápem, o čo postave Byrnea išlo. Že mu to nedojde? Nakoniec nás teda čaká rozuzlenie pomaly ako z Dannyho parťákov, kto koho skôr odrbe a ako z toho vyviazne s čistím štítom. Nechýbajú nebezpečné kurvy, ktoré sa tvária, že sú modelky a bohatí muži im podliehajú, i keď by mohli mať hocikoho. Občas zaznie bolestivý preslov typu: Volá NY, peniaze nikdy nespia atp. Film je ale stále zábavný, ukazuje svet luxusu, jeho pretvárku a fungovanie sveta bánk počas finančnej krízy. Síce veľmi prikrášlene a až rozprávkovo hladko tu všetko prebieha, pretože realita by bola nudná, i keď rovnako prehnitá. Na druhú stranu ako inak s takouto témou naložiť, aby na to prišli diváci. Či už experti, alebo laici. (17.10.2015)

"Francouzsky povrchní a drzé, s důrazem na to, co je vidět." Slovami, ktoré zaznejú v poslednej tretine z úst Gabriela Byrnea by sa dal tento film celkom dobre charakterizovať. Ako inak predsa môže vyznieť film o peniazoch, ako povrchne a drzo? Alebo ešte lepšie, ako inak môžu vyznieť postavy a kostra príbehu? Tam, kde J.C. Chandor prezentuje akvárium plné hladných žralokov a malých rýb s nepokojnou hladinou, a kde nás Martin Scorsese vpúšťa do pravej kapitalistickej divočiny, v ktorej vládne zákon džungle si oscarový Costa-Gavras volí zlatú strednú cestu, ktorou minimalizuje riziko diváckeho a kritického neúspechu. Scenár na základe knihy zo začiatku mierne skratkovito vrhá diváka in medias res, následne však už nádherne rozbieha krátky príbeh strmhlavého vzostupu ambiciózneho, energického, arogantného Tourneuilla (v podaní stále rovnako šarmantného a herecky precízneho Gada Elmaleha - posielam pozdrav), ktorý v zápätí drží v rukách oťaže poprednej európskej banky a závisia od neho životy a kariéry desaťtisícov zamestnancov po celom svete. Štruktúra je jasná, máme tu jedného centrálneho hrdinu, ktorý rany prijíma aj rozdáva ako na bežiacom páse, vzpiera sa konkurencii, Američanom, pochybným obchodom a partnerom, ale aj nevraživým kolegom, ktorí ho chcú čo najskôr vidieť rovnako bleskovo padnúť. Aby toho nebolo málo, prísne nalajnovaný scenár mu do cesty nastrčí zvodný Púštny kvet a Marc je miestami skutočne v koncoch. Nebol by to však on, aby sa nepozbieral a všetkým nevytrel zrak. Záver je trochu idealistický, na druhú stranu nečakaný a to je jeho najväčšia devíza. Zároveň, keďže film sám o sebe je pomerne priamočiary, komplikuje divácky zážitok navodením dojmu vysokej inteligencie (a zároveň sa snaží presvedčiť diváka, že keď film pozorne sleduje a baví ho, je inteligentný aj on) používaním odborných finančníckych termínov, operácií a machinácií, čo by som mu normálne mal za zlé, ale tu to síce trochu nevďačne, avšak predsa len funguje. Príbeh je síce skutočne prostý, až temer naivný, ale ja to Elmalehovým ironickým poznámkam na kameru v štýle spaceyovského Franka Underwooda, tradične výbornému Byrneovi a krásnej Liye rád odpustím. Medzi filmy roka ho však z týchto dôvodov nezaradím. 75% (06.04.2014)

Kapitál je o dnešním kapitalismu, kdo by to byl řekl. O lidech, kteří točí kohoutky s penězi každého obyčejného člověka v tomto světě. Je to vlastně takový thriller v podání těchto lidí, kteří hrají svoje nebezpečné hry, ze kterých přichází hodně rychle prohra a výhra je brána spíše jako samozřejmost, jinak totiž přichází společenská smrt. Costa-Gavras to natočil hodně tvrdě. A stejně tak brutálně to zahrál i Gad Elmaleh. Scéna, kde s kolegou obědvá v zánovní dělnický putice je nezapomenutelná. Zřejmě bych na ně čuměl úplně stejně. Já ve své oblíbené hospodě potkat nějakého politika, asi bych to taky nerozdejchal. (04.07.2014)

1) Celá popsaná finta je ve své podstatě přibližně správná, ale je příšerně zjednodušená. Hráči by nehráli tak průhledně, nebylo by tak snadné je nachytat na švestkách, trh - ostatní hráči - by nereagoval tak bláznivě a dosazenému ředitýlkovi by hráči netolerovali samostatné jednání. Tuhle námitku však beru způli zpět, protože pro diváka věc musí být srozumitelná, tedy triviální. --- 2) Kecy o propouštění, event. okrádání klientů, či o jiných trablích s masami, neberou vážně ani odboroví předáci. Všichni hráči, včetně ministra práce a sociálních věcí, vnímají problematiku dopadu her na střevlíky výlučně z marketingového hlediska: jak se to prodá na burze, jak se to prodá voličům, a podobně. Mimo veřejná prohlášení o věci mluví v holých větách. --- 3) Hráč se kterým dokáže sebeméně manipulovat šlapka, nevystoupá nikdy výš než do okresního přeboru. Tenhle prvek mě ve filmu přímo iritoval. --- 4) Nezapomínejme, že mnohem více a mnohem nemravněji než banky nás oškubává stát. --- 5) Napsal jsem oškubává, nikoli okrádá, protože "okrádá" je termín, v němž je obsažena připitomělá nasranost nýmanda. Byznys je SOUTĚŽ. Ne každý se jí může či chce zúčastnit, a většina veřejně dostupných informací o ní pochází od lidí, kteří ji prostě nechápou. Včetně Costy-Gavrase. Pokusy nahradit soutěž harmonickým rozvojem, nejlépe plánovaným, už tu byly. A zrovna my, Češi a Slováci, bychom si měli sakramentsky dobře pamatovat, jak ta harmonie fungovala: Byla neproduktivní a skrznaskrz nemravná. --- 6) Na světě zbývá už jen velmi málo zemí, které lze považovat za kapitalistické. Byznys je celkem čitelná a racionální činnost, protože hráči hrají se svými penězi a snaží se o ně obrat ostatní. Nesrovnatelně špinavější praktiky kvetou tam, kde se hraje s cizími penězi, tedy když se dojí veřejné rozpočty. Pitomý (a pokrytecký, mimochodem) Havel to nazval "mafiánským kapitalismem", ale je to naopak všudypřítomnost veřejného, tedy socialistického prvku, která teprve dělá z byznysu svinstvo. (24.04.2014)