Výstrely na Broadwayi

Mezi tvůrčí vizi "umělce" a premiéru na prknech, co znamenají svět, se vždycky nesčetněkrát vklíní neodbytný mizera zvaný Kompromis. A nebo v horším případě amatérský dramatik z Palerma zvaný Cheech.. Living in Oblivion, In the Soup, Barton Fink. Mám rád tyto filmy, kde autorská nezávislost pod tíhou producentských bankovek a hereckých rozmarů odchází do kytek a nastupuje umělcovo tu bolestné, tu krásné, vystřízlivění. Allen u mě zabodoval jemnou (sebe)ironizací kavárenských intelektuálů a tvůrců snobských "vykleštěných" her, filmu prospěšným setrváním jen na té správné straně kamery a taky tradičně skvělou prací s herci. D.Wiest se přehráváním na druhou dostala k Oscarovi, J.Tilly (Olive) hlasem vytrhává parkety, čím dál kulatější "dám si jen horkou vodu s citrónem" J.Broadbent exceluje s kuřecím stehnem v ruce a nad všemi ční C.Palminteri, jakožto autorská múza s nabitým revolverem v kapse a s mozkem Eugena O´Neilla v hlavě. Definitivně můj nejoblíbenější Woody.. (14.08.2010)

Zajímavá kabaretní/divadelní inscenace, typického Woodyho zmatečné a uřvané dialogy, famózní Chazz Palminteri, který si střihl to, co umí nejlépe - jednoho z mafiánů. Jinak ale bohužel k uzoufání nudná, hysterická taškařice s nicneříkajícími hlavními hrdiny. Ta pocta divadlu která se tu zmiňuje tu občas prolétla, ale to ještě nedělá film filmem. Tohle pustit moderně pojatému divákovi je za trest. (03.12.2016)

Allen opět řeší své oblíbené téma – (bez)moc režiséra nad výslednou podobou (svého) díla. Jeho útisk producenty a postupná ztráta jakékoliv kontroly. Tentokrát děj zasadil do prohibiční Ameriky třicátých let ovládané gangstery a jako jeho alter ego můžeme vnímat Johna Cusacka (což Allen samozřejmě popírá). U Výstřelů na Broadwayi lze snad poprvé vysledovat častý problém nynějších Allenových filmů. Výborné hlavní téma je dosti nenápaditě rozvíjeno a nejsvětlejší body tak dále tvoří pouze konverzační perly, jichž je v každém dalším filmu méně a méně. Díry v logice se podřizují logice autorova přístupu. Postavy se chovají příliš nepravděpodobně, zmatečně. Příběh postrádá uspokojivý, naplňující závěr, negraduje, prostě skončí. Režie je zcela bez ambicí, nudná a jakoby pouze uvolňující prostor scénáři, na čemž lze vysledovat značný úpadek od rovněž komediální a rovněž retro Purpurové růže z Káhiry, která nebavila jenom scénářem a hereckými výkony. Herci jsou kapitolou samou pro sebe. Z množství ne moc zvučných jmen vyčnívá skvělý mafián Chaz Palminteri a nesnesitelně přehrávající Dianne Wiestová jako herecká star Helen Sinclairová. Veškeré její scény byly pro mne hotovým utrpením i přes vědomí, že jí takové pojetí role nařizuje scénář (a režisér). Jiným, roztomilejším způsobem byla nesnesitelná Jennifer Tillyová v roli naivní „umělkyně“ Olive Nealové. Příjemná k poslechu a důležitá pro plné docenění Allenova smyslu pro černý humor je dobová hudba, která je společně s výpravou jednou z mála věrohodných věcí na této komedii. V kontextu Allenovy tvorby patří Výstřely k filmům slabším až průměrným, mají však své kouzlo. 75% (27.01.2007)

Je pro mě těžko uvěřitelné, že tenhle nudný a dětinský patos natočil někdo, kdo se může pyšnit svou nápaditostí a originalitou. Téměř po všech stránkách nic neříkající blábol, u kterého jsem měl velké potíže dokoukat ho do konce, nejen díky té nudě, ale hlavně díky Dianne Wiest a Tracey Ullman, protože dívat se na jejich naivní chování a poslouchat jejich příšerný hlas, k tomu bylo zapotřebí velká dávka trpělivosti, kterou jsem v sobě bohužel měl. Asi jsem slepý, ale já jsem tedy pod tou kupou nudy a dětinskosti žádný humor neviděl. 1* za Johna Cusacka. (05.02.2011)

...z intelektuálské zbraně, slepé patrony - žádné. Vesmír hvězd pozbyl modelového scénáře. Tohle představení nebude růžové. Tohle představení střelný prach a smrt zahalí. Braňte svou bránici, estéti sarkastické ráže. Nenechte se odstřelit z branže. Zlomte vaz! Woody ironizuje na první dobrou, zvedá tvůrčí oponu černého humoru, naráží na skandály vražedných aranží, zdánlivý éterický stav divadelního zákulisí propouští do hlediště s trefně načasovanou náloží. Klikatá je cesta na výsluní, po - /c/hyby /o/ umění. První čtenou otevíráme postavy a obsazení. Zkoušíme scény, repliky čistě teatrální. Ryzost aury zaplavená nečistými praktikami. Vířivá lázeň i soda pro talentované, rezidenčních pódií ctitele. Autorské záchvaty, rozpustilí prominenti, comebacky zkušených, nové celebrity "z protekce" se domáhají své divadelní premiéry v životě, čekají na úspěch, ale jsou přítěží, hodny zabití. Na jevišti slávy nezůstane nikdo anonymní, nikdo si nemůže být životem jistý před nikým. Výstřely neutichly, body u kritiků posbíraly, jako přidané metafory do pozadí jim libě zní. Spouští se opona poslední, s ní i vřelý aplaus se rozmělní. Pomíjivý, lákavý obal, ono pozlátko mi už nevoní, obnovím reprízovaný vztah se stabilním zázemím. (04.01.2017)