Dve diabolské oči

!!! ---- SPOILER ---- !!! U Romera poteší hlavne to, ako suveréne preniesol baroknú atmosféru Poeových poviedok do druhej polovice 20. storočia. V jednom momente ma dokonca zaskočilo auto na ulici, tak veľmi som sa ponoril do doby o tých približne 200 rokov späť. S príbehom je to slabšie, čo však v súvislosti s vyššie uvedeným neprekáža - je predsa jasné, kam bola zameraná najväčšia pozornosť. The Facts in the Case of Mr. Valdemar pôsobí ako čítankovo zvládnuté hororové cvičenie pre základné filmové školy. Neosobné, ale šikovné. Silné 3*. --- To Dario Argento je už iná káva. Na svojej miniatúre The Black Cat jednoznačne dokazuje, že má spomedzi všetkých talianskych kolegov svojej generácie najväčší talent, ktorému k dokonalosti chýba jediné - kašle na logiku (možno naschvál, aby ho z tej jeho milovanej komunity nevyobcovali...). Nie však v tomto prípade! Z odkazu Edgara Alana Poea síce zostali len zdrapy doslovných narážok, príbeh sám je však bezchybný - súčasný, ba dokonca moderný. Jednotlivé obrazy sú ohromujúce a výrečné, no vytvárajú iba sériu náznakov, ktoré u každého diváka môžu viesť k objaveniu iných odtieňov tohto príbehu. Veľký podiel má na tom tiež prejav Harveyho Keitela, ktorému nerobí najmenší problém presvedčivo vykresliť aj takýto extrémny a nevypočítateľný charakter, akým je fotograf Usher. Toho nakoniec stihne nádherná, starosvetská spravodlivosť, čo je v rámci žánru opäť krajne ojedinelý, zato ale divácky plne uspokojivý moment. Bezmála 5*! (07.10.2007)

První povídka je podle mě trochu slabší. V některých chvílích je zbytečně natahovaný děj. Musím říct, že tuto povídku už kdysi zpracoval Roger Corman. Romero nám ukázal, co se může stát s člověkem v hypnóze a hlavně jde o takové poučení, že s chamtivostí dojdeš leda do hrobu. Ve filmu bylo pár laciných lekacích scén, které se daly předvídat. Nicméně by to nebyl Romeo, aby do svého filmu nepřidal trochu zombíků a gore scén. Hudba byla v souladu s dějem, takže na ní nemám skoro žádné připomínky. Jen herecké výkony mě moc nepotěšily. Zato Argento se celkem vytáhl. V jeho příběhu jde o skloubení fyzického a psychického násilí, které je vyvolané fanatickou nenávistí k černé kočce. Už úvodní scéna s mrtvou ženou a kyvadlem byla slušná a co teprve postupná přeměna hlavní postavy z milujícího a pracovitého muže na násilného psychopata. Harvey Keitel se své role ujal naprosto skvěle. I díky němu si myslím, že povídka Černá kočka předčila první povídku v hodně směrech. (01.07.2008)

Tohle jsou vlastne dva samostatne filmy, jenze oba maj necelou hodinu, tak to tvurci hodili do jednoho celku, protoze je spojuje predloha od Poea. Prvni film od Romera - Pripad pana Valdemara, na me ze zacatku spis pusobil jak Colombo nebo podobny kriminalky. Mame tu jednoduchej pribeh o zene, co chce obrat o prachy svyho manzela. Napad s hypnozou sice dobrej, ale 40 minut se nic nedeje, vetsinou kecaj. Na druhou stranu, i tak to ma velmi slusnou atmosferu. Pak pride zaverecnejch deset minut, ktery jsou sice hezky, ale neni to ani nak zvlast strasidelny, ani krvavy, takze uz to film nevytrhne. Druhej film Cerna kocka natocil Argento a to uz je jina kava. Navic tenhle pribeh jsem znal. Pribeh tu je zajimavejsi, neco se deje od zacatku do konce a je tu par hezky nechutnejch mrtvolek. Navic je tu Harvey Keitel, kterej je docela dobrej. Problem je, ze jeho premena na silence je podana nejak divne, takze mi celou dobu nedoslo, proc ze mu to vlastne hrablo. A druhej problem je, ze i pres krvavy zabery a dalsi hororovy zalezitosti film zkratka nema moc strasidelnou atmosferu. Tu mel lepsi prvni film od Romera. Celkove me film mirne zklamal, predloha Poe a reziseri takovy dve veliciny a vysledek je jen prumernej horor, respektive dva. (07.10.2007)

Když mrknete na Obsah a režii, tak hororoví fandové musí běsnit nadšením. Dvě povídky od uznávaného literárního umělce Edgara Allana Poa, kterých se režijně zhostili jedni z mistrů žánru: George A. Romero a Dario Argento! Dokonce i scénáře si sami ukuchtili! Dostatečně namlsáni? Ale řeknu vám hned na rovinu, je to "plat prtný" a já nevěřil vlastním očím a uším! Jedna hvězda pro první povídku (Případ pana Valdemara - boha jeho, snad ne Matušky?!?), a druhá hvězda pro druhou (Černá kočka), víc ani za mák. Už jsem dlouho nezažil takovou nudnou otravu ke sledování ze které by bylo hodno něco kloudného vypíchout. I když, abych nekřivdil, tak posledních 20 minut u té druhé tenhle povídkový hnus (velebnosti!) trochu nakopne, ale to je asi tak vše. Děsivost Dvou ďábelských očí spočívá v katastrofálních a odfláknutých scénářích, které ani nezachrání účast veleznámného Harveyho Keitela. Edgar Allan Poe se musí obracet v hrobě a varuji, že se jedná o příšernou ztrátu času. Mňau..........teda radši HAF (nemám rád kočky)! Ééééé blbost, vlastně: HOWGH!!! (18.12.2015)

Romerova část: Romero opět dokazuje, že napětí budovat umí, stejně jako efektně používat laciné lekačky. A navíc si sem svým způsobem propašoval své oblíbené zombíky a přiměřenou porci gore. (4*) Argentova část: Argento jako by nebyl ve svém živlu a nedaří se mu jak napětí, tak přetvoření neškodného fotografa v šílence, kterého Harvey Keitel zahrál ne zrovna nejlépe. Vše tak zachraňují typicky argentovské momenty. Poznáte je snadno, většinou se v nich vyskytuje krev a ostrý předmět. Závěr je velmi špatný, z hlediska diváckého pochopení ba přímo zoufalý. (2-3*) (06.10.2007)