A Walk in the Woods

Tyto filmy, kdy se jedinec nebo pár vydává do divočiny, aby zažili nějaké dobrodružství nebo se s čímkoliv vyrovnali mám rád. A i když například na "Útěk do divočiny" s Emilem Hirschem to určitě nemá, i tak se jedná o hodně dobrý film. Tentokrát jsou v hlavních rolích dva kdysi dobří přátelé, jež už se oba nacházejí v pokročilém důchodovém věku. Přesto se vydávají se předalekou pouť po Appalachian Trail. V hlavních rolích se nám představí nestárnoucí Robert Redford, který v 81 letech vypadá na 60 a obtloustlý Nick Nolte, který v 76 vypadá na 85 a navíc mu není absolutně nic rozumět. Konec možná příliš rychlý, přesto mě jejich dobrodružství a Redfordova neústupnost velmi bavili. (19.05.2018)

Variace na Wild (také se putovalo z osobních důvodů po Apalačské stezce, pro změnu s Reese) s Redfordem a Noltem, která tak nějak funguje lépe, než by se mohlo zdát. Jejich putování je takové... konejšivé, hezké a svým způsobem uklidňující. Mám rád přírodu a "pochody", takže tohle ve mě rezonovalo. Pocitově je však film spíše takové to béčko, neaspiruje na trhák a tudíž ani nemá moc velké ambice v sobě cokoli vytěžovat do maxima. Je očividné, že z budgetu byl nejdražší Redford (ač to spíš už byla second handová cena...) a outdoorové vybavení. Dávám čtyři hvězdičky, které jsou svým způsobem zasloužené, ale ta čtvrtá je více o tématu a prostředí, které se mi líbí. Takže jsou to vlastně nezkreslené, zasloužené tři hvězdičky. (21.02.2016)

Docela zklamání. Takhle, jak je to ve filmu podané, je Appalačská stezka vlastně brnkačka, bary, ubytovny a restaurace skoro na každém rohu, prochází tudy spousty lidí, takže ani v tak osudové chvíli, kdy spadnete o dva metry dolů z cesty na římsu, se vlastně nemusíte bát (vážně, té scéně naprosto, ale naprosto chybí osudovost, a to vím, o čem mluvím, taky jsem měl to ""štěstí" viset za dost nepříznivých okolností, kdy mi hrozil hodně nepříjemný pád), sem tam narazíte na bláznivé ženské, jindy na manžele obtloustlých dam, a se starým kámošem celou dobu probíráte ženské a sex, případně si hrajete na sečtělého a děláte encyklopedického průvodce. Filmy s tematikou přesunu z bodu A do bodu B by měly mít nějaký vnitřní podpříběh, důvod, proč se dívat dál, protože dva dědci na výletě se brzy okoukají, zvlášť po dvou hodinách, a ty krásy přírody ostatně taky. Jak řekne v závěru jeden z hrdinů: "Proč chceš vidět nějakou další horu? Neviděl jsi jich cestou už dost?" A o tom mluvím. Prostě mi to celé přišlo až moc nereálně pohodové, problémy vlastně neexistovaly, a pokud se jeden objevil, hned se vyřešil. Mne by zajímalo, jak to měli s jídlem, jestli netrpěli někdy hlady, co dělaly nohy a klouby, jestli měli nějaké mazání třeba?, jak to, že jim jedno oblečení vydrželo čtyři měsíce a tak. Ale jinak fajn vidět kluky Redforda a Nolteho, jak si štrádují, to zas jo. (19.11.2020)

Veľká škoda, že chlapi nerozoberali nejaké nevyriešené záležitosti z minulosti (ocenil by som osobne trochu dramatických prvkov), kedže to, o čom sa bavili, bolo absolútne nezaujímavé. Navyše som cítil taký chladný odstup Brysona od Katza, akoby ani neboli priateľmi. To mi kus vadilo. Tiež som si myslel, že ma čaká jazda sarkastického humoru a taktických podjebov, ale to sa moc nekonalo. Avšak ako taká lajtková oddychovka na vypnutie mozgu to nebolo zlé. (06.10.2018)

Nemám úplně pocit, že by se s filmy podobného ražení roztrhl pytel. Zažil jsem Pouť, pak Divočinu a teď je tu tahle nenápadná Procházka do lesa. Každý z filmů si sice bere jako bernou minci nějakou stezku na našem světě, ale každý se k tomu staví naprosto odlišně, což zrovna u tohoto filmu speciálně, opravdu hodně respektuji. Dva páprdové se rozhodnou na poslední výpravu svého života a kupodivu to není tak moc filozofické, jako spíš humorné. A to je dobře. Ta cesta mě s nimi hrozně bavila. Nick Nolte třeba vypadá, jak kdyby při každém dalším výšlapu měl umřít a Robert Redford pro změnu, jak kdyby měl o dvacet let míň. Každý má něco do sebe a dohromady tvoří skvělou dvojku, která se brodí přírodou, aby nezapomněli na to, na jaké planetě to vlastně žijí. Nemůžu si pomoct, ale už to mi přijde hrozně sympatický. (09.05.2016)