Ja, zloduch 2

Petr Novotný jako hlavní padouch v Já, padouch? To je fikané. A co dál? Humor, posílený mimo jiné razantním přívalem mimoňů, kteří tu dostávají mnohem víc prostoru než většina ostatních postav, zcela vytlačil ostatní emoce. Už žádné napětí, žádné dojetí, žádné velké zvraty, žádný velký příběh. Jen samé legrácky. Malé, velké, v každé scéně, v každé situaci. „Perte to do nich!“ zněl zřejmě příkaz shora a tvůrci ho plní do posledního dechu. Takže jsem se sice velmi dobře bavil, dosyta se zasmál, ale celou dobu mi podvědomí při vzpomínce na první díl našeptávalo “A není to málo, Antone Pavloviči?“ A jakási je jeho lehce zvrácená část odpovídala “Není!“ A já bych asi měl dodat “Občas.“ (25.12.2013)

Ja som sa teda naozaj dobre bavila, avšak tých žltých fazulí bolo až moc. Príliš často a zbytočne. Myslím si, že by to príbeh aj sám potiahol bez nich, teda nie úplne bez nich ale kľudne mohlo byť menej scén s nimi. Ale to zas netvrdím, že mi tam vadili. Pobavili to rozhodne ale dávali ich proste až moc často, zrejme kvôli úspechu po jednotke. Dvojka ma bavila viac ako jednotka, ale ponechám 4* tak ako pri jednotke. (23.12.2013)

První láska v dvojím provedení, typická zápletka s děckem majícím jen jednoho rodiče toužícím po druhém (jako velmi úlevné vnímám, že babičku ti sirotečci už mají, takže je rozumný předpoklad, že sháňky po prarodičích ve třetím padouchovi zůstane už tak dost ztýraný divák ušetřen), napravený padouch zahradníkem, tedy pátračem po padouších v aktivní službě a spousta a spousta žluté a posléze fialové. Fialová je, podle jakési psychologické poučky, barvou hysterek. Cenit na mě zuby popudlivý fialový piskoř, asi bych se pod tuhle definici fialové podepsala bez rozmyšlení. Mimoně vymyslel někdo, kdo měl prudkou potravinovou alergii na arašídové křupky, jinak si vznik těchhle postaviček neumím vysvětlit. Se mnou se zkrátka tohle přebujelé tupé veselí míjí a jako jedinou kloudnou myšlenku vnímám použití guacamole jako potravinového antidepresiva. Určitě je to mnohem dietnější verze než zmrzlina. (07.11.2015)

Despicable Me 2 je o nejaký chlp slabší oproti prvému dielu. Na jednej strane už nemá geniálnu zápletku a neobjavujete v ňom pravidlá sveta, charakter Grua a jeho spoločníkov. Známe postavy sa objavujú v nových situáciách a polovicu času sú to scény civilné. Dej dvojky sa 60 minút venuje inej náplni ako dynamický prvý diel, kde sa to akciou hemžilo celý čas. Ako vytvoriť novú zápletku pre zloducha, ktorý už ním nechce byť? Treba ho vrátiť do akcie a keď už nemôže konať zlo, skončí na opačnej strane síl. Ako správne pokračovanie zapojí do diania nováčika, ženskú verziu, resp. agentku snaživú, svojskú, pojašenú a ešte aj jeho fanúšičku. Scenáristi si na nej zgustli, vytvorili skutočne výraznú osobu, ktorá sa zapíše do pamäti ešte pred polovicou filmu. Je ťažké nadviazať na tak známy debut, akým bol Ja, zloduch. Dvojka využíva solídne charaktery, pridáva nové a bodla by jej silnejšia zápletka i zloduch. Akciu zvalcoval jemný humor v zábavných scénach. (26.05.2019)

Už to vůbec není tak fluffy jako díl první, ale pořád je to hodně fajnová zábava. Chápu, že to marketingově byla výhra a evidentně i tady v komentářích slaví Minions úspěch, ale u mne sráží opravdu vtipný film plný nápadů do levelu trapnosti. Já padouch dva je jízda nahoru dolu. Od opravdu propracovaných gagů a nápaditých scén přes vtipy, kdy se stydíte, že jste Grua zapnuli. Zabít toho, kdo vymyslel prdící pistoli, profackovat tvůrce minionů a já bych byl absolutně nadšen. Ale co jsem já? Hlavně, že minioni prodávají. A končit se má hezky, tudíž - Wiigová je opět roztomilá a Carell se v Gruovi našel. (11.01.2014)