Vláda

Hamletovské "Niečo je prehnité v štáte Dánskom", už dávno o tejto krajine neplatí, ale ako vidno aj v tomto seriáli, ono to bez kompromisov, intríg a zákulisných ťahov jednoducho nejde ani tam. Predstaviť si čo sa asi deje v zákulisí vládnej politiky iných krajín, ak Dánsko je údajne najmenej skorumpovaná krajina v Európe, na to asi ani netreba veľmi fantázii popúšťať uzdy, stačí otvoriť noviny. Prvá séria a prvý rok Birgittinej vlády za mnou, hor sa teda k lepším zajtrajškom a novým dielom! (02.05.2017)

Politika všedního dne a role žen(y) i médií v ní. Je chvályhodné, že se tvůrci nevydali vděčnou cestou mafiánských praktik korupcí prolezlé politiky a ani naivní cestou přikrášlené politiky plné dobrých duší se sluníčkovými zájmy. Politika tu je výsledek zákulisního jednání/kutí piklí nesourodé skupiny, z nichž někteří politiku dělají kvůli záři reflektorů, jiní kvůli moci, jiní jako službu veřejnosti a jiní jsou budižkničemu co nic neumí. A všichni se to snaží dělat tak, aby na svém dobrém bydle vydrželi i pro příští volební období. Běžná epizoda (výjimku tvoří úvodní volební díl) tu vypadá tak, že po celou dobu se tucet postav v interiérech pokoušet najít schůdný kompromis, aby prosadili „tu svou“ a to prostřednictvím tuny dialogů, které jsou mnohdy spíše o tom nevyřčeném než proneseném. Pro našince je to pak o to zajímavější, že se tu řeší podobné vnitropolitické problémy jako v té naší poslanecké kantýně. Když k tomu přičteme, že Lindholm nejen že dosti věrně reflektuje aktuální situaci, ale dokonce je před ní i napřed (hned k několika problémům/událostem, které nastaly v seriálu, došlo následně i v reálu), tak výsledek nelze než doporučit všem, kteří neopovrhnou reálným pohledem do zákulisí něčeho, co se nás sice denně dotýká, ale do čeho zase až tak moc zvenčí nevidíme. PS: Miroslava Němcová musí být skalní fanynka seriálu, když se (značně neúspěšně) snaží v posledních měsících profilovat jako tuzemská kopie zdejší Nyborgové. (05.06.2013)

Západní civilizace je v hajzlu. Proč? Protože politici se místo vládnutí věnují neustálému hašení mediálních průserů, domnělých nebo skutečných. Média, živá jen ze senzací, investují veškeré své prostředky do jejich hledání, čímž nejen odhalují špatnosti a padouchy, ale zároveň systematicky podrývají celý systém. Volič totiž už naprosto netuší, komu a v co vlastně věřit, nalítne pak jakékoliv iniciativě, která přijde s něčím neokoukaným. Politika se tak stává konzumem, změna pravidlem. Vedení státu má na starosti státní správa, která nemusí brát ohled na voliče a jede si v léta zajetých kolejích. Šance na změnu směru či nějaký vývoj je proto velmi malá. Snaha o skutečné vládnutí je závazkem na celý život, který dotyčného politika navíc kompletně zruinuje zejména v osobní rovině. Seriál je vynikajícím portrétem ženy-matky-političky, která se stane premiérkou a postupně se mění z opoziční idealistky v pragmatickou samotářku. Komu se líbilo House of Cards, toto je evropštější a dle mého i mnohem lepší. 80% EDIT: Další série jsou ještě lepší než ta první. S Brigitte se budete jen těžko loučit, je velmi návyková. 100% (26.01.2017)

Pozoruhodný dánský seriál o skutečné tváři současné politiky a tenkém rozmezí mezi věcí obecnou a sobectvím "těch nahoře" zobrazuje s chirurgickou nemilosrdností a v reálně úzkém rozmezí, kde se tyto tendence prolínají. Grónský "model" nemilosrdně sleduje ambice samosprávy strádající nedostatkem fyzického obyvatelstva i jeho neschopnosti, jež je dána přírodně, se samostatně uživit. Kontrapunkt političky premiérky, ministryně a vyčerpávající se novinářky je dalším působivým bodem pozoruhodného, navíc nanejvýš nápaditého scénáře. "Střeva" americké zahraniční politiky, která přebírá jeden americký prezident od druhého, jsou také nepřehledná. Velmoci zůstávají velmocemi. Zmínku zaslouží i obě dvě titulní dánské herečky Sidse Babett Knudsenová a Birgitte Hjort Sörensenová; jsou vynikající a Dánsko v nich má světové osobnosti globální Thálie. I premiérčin (ministrynin) poněkud lehkovážný a píli a kázeň nepřehánějící syn, který je své matce tolik podobný, a jednorozměrnost jeho nedospělého rádobybouřliváctví, jež by spíše odpovídalo 15 letům propukajícího jinošství, je tu pojednáno pozoruhodně věcně. A schopnost udržet dramatickou dějovou linku a obohacovat ji doslova gejzírem až rafinovaně promyšlených a citlivě do tkáně příběhu zasazovaných prvků je až dechberoucí. Skandinávská kvalita je zkrátka jedinečná a dechberoucí. Nepochybně špičkově světová. Není asi náhodou, že vznikla v dílně dánské veřejnoprávní televize. (23.08.2023)

Borgen snese porovnávání s House of Cards. Mě to vtáhlo hned od začátku, politický systém v Dánsku je mnohem bližší tomu našemu než ten americký, takže si člověk může říct, že takhle nějak to doopravdy funguje. Oproti HoC má i o něco uvěřitelnější a realističtější vývoj, což se mi líbí. Hlavní hrdinka Birgitte Nyborg se dostane k postu premiérky tak trochu jako slepá k houslím a o to je zajímavější sledovat její přerod z pozitivní postavy, která dělá kompromisy do tvrdé ženy, která prosazuje svou. Cestou musí obětovat přátelství, odsunout stranou rodinu a začít se spoléhat na lidi, kterým nevěří. Pro mě je to jedno z nejuvěřitelnějších dramat o politice, co jsem viděl v seriálech či filmech. Rozhodně mě to zaujalo a slibuju, že se časem dokopu i k tomu, abych se podíval na druhou a třetí sérii. (07.04.2016)