Imaginaerum

Zbožňuju Nightwish už spoustu let a Tuomasovy hudební kreace mě pravidelně přivádějí do extáze. Jeho filmová psychofantasmagorie mě však do ničeho podobného nepřivedla. Audiovizuál nezklamal, ale kýčovitý příběh a nedomrlost postav i děje stěží uchvátí racionálnější nátury. Na své si přijdou jen naivní snílci, kteří na konci dojatě doplní všechny díly skládanky, stírajíc při tom nejednu slzičku. Já mám na tváři pouze ruměnec ze studu za své nejprotekčnější hodnocení. Ale co nadělám, hudba je mocná čarodějka. (06.02.2014)

Dejte do filmu klauny - stačí na chvíli, tak jako tady - a máte u mě úspěch prakticky zaručený. Ne že bych je nějak zbožňoval, vlastně k nim nemám nijak vyhraněný vztah, ale začalo to mými milovanými Klauny zabijáky z Ameriky, pokračovalo Iglesiovou španělskou invazí v podobě Balady o smutné trumpetě a nyní útočí skrze Imaginaerum už i Finové - prostě se to šíří stejně jako zombie nákaza do celého světa. Ale teď už k filmu. Pokud jsem to správně pochopil, použitá hudba pochází od skupiny Nightwish. Ano, na film jsem se podíval, aniž bych byl jejich fanouškem. Ba co víc, to jedno album, které jsem dohromady kdysi slyšel, se mi vůbec nelíbilo, protože tohle je přesně ten typ hudby, kterou nemám rád. Avšak tady byla hudební složka k mému velkému překvapení poměrně líbivá a to dokonce i skladby se zpěvem, což by mě nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu. Nevím, jestli film vznikl jako vizualizace alba, nebo byla naopak hudba vytvořena speciálně pro film, ale nakonec na tom vůbec nesejde (tedy aspoň mně ne). Tak ale teď už vážně k filmu. Imaginaerum má hned několik dalších předností, kvůli kterým stojí za pozornost. Tou nejvýraznější, jež vás praští do nosu už při pohledu na obrázky, je pochopitelně technické zpracování, které boduje i tím, že není použité pouze na efekt, ale má v příběhu své opodstatnění. Pan režisér sype z rukávu téměř bez ustání jeden vizuální nápad za druhým a je radost být u toho. Uznávám, že některé pasáže diváka na zadek neposadí a třeba taková scéna s Louskáčky a dvouplošníkem vypadá jako vystřižená z třetího Crashe Bandicoota nebo přinejlepším třetího Slye Coopera, ale to jsou jen drobnosti a celkově musím vizuální stránku jen a jen chválit. Makabrózní atmosféra (ale možná za to můžou ti klauni) se mísí se snad až dekadentním nádechem (i tentokrát jsou možná na vině oni cirkusoví baviči), do toho se tu objevuje dvojník Steva Carella, jenž na nás vyskakoval ze všech možných trailerů a galerií a který se nakonec svému předobrazu příliš nepodobá a ani cestou netrousí žádné hlášky. Příjemné je, že to není pouze rozpohybovaná reklama na Nightwish, naopak, pokud jejich hudbu tak jako já neznáte, prokoukáte se filmem a ani si jejich přítomnost neuvědomíte. Jo, a abych nezapomněl, má to jenom sympatických 75 minut. (25.04.2013)

"I did see that I hear chords again. Without them I stray in this emptiness. Wandering by a distant music through a desert of ashes. Should melody have a color, would the mix pink and red. Always afraid of the fade. fear of silence which may occur. My last memories leave me.. towards the end of a black alley. There is a door in the dark. I struggle to take me through. I hear it clearly now. The sweetest melody created by a human. rises into the room. And where is it forever.. changed from G to E minor." I tak by se dal popsat film, poslední CD Nightwish - Imaginaerum a nebo právě nápad skloubit skladby Imaginaerum a vytvořit pro ně nějaký ten příběh. Děj filmu, který je i přes svou originální stránku(vizuální orgie, živou hudbou atp.) postavený na hudebním CD, není tak EPIC, jako ona samotná hudba. Škodou je, že právě ta hudba nehraje vyšší roli, než tomu ve finále je, protože zůstala poměrně dost nevyužita a možná by film nakonec fungoval i bez občasných hrajících tónů Nightwish, jejich gothic metalu a naopak. Ovšem, bez nich by film teď neexistoval. Fantazie plná snových nápadů, idejí, myšlenkových experimentů, která bohužel vyvrší celkem do prázdna. Důležité pro mě bylo, že stopáž není jen hodinový klip s příběhem(jak tu někdo psal), ale kratší film doprovázený hudbou + plus, že ve filmu vystoupili i samotní Nightwish, k už tak skvělé audio-vizualizaci - Fantazie. 70% (21.05.2013)

Tohle je pro mě obrovské překvapení. Nejsem fanda kapely, ale zvědavost vyhrála a já si Imaginaerum pustil a nelituju. Od hudby přes her.výkony až po vizuál a geniální příběh tohle všechno se podepsalo na mém hodnocení. Hodně mi nejspíš pomohlo, že jsem k filmu přistupoval s odstupem aby mi pak po skončení řádně nakopal Pr***L. 100% (09.01.2014)

Těžko shrnout své dojmy, asi nejvíc bych si to ulehčila, kdybych napsala, že se ztotožňuji s Tomem_Lachtanem, ale... zas až tak si to neulehčím. Hned na začátku jsem si říkala, že to asi bude pakárna s dobrou hudbou. Pak jsem si říkala, že se mi filmaři museli nabourat do sna. Pak jsem si chvilku říkala, že se do toho nebudu citově angažovat a nakonec jsem jen bez dechu zírala. Což o to, stopáž je docela krátká, takže vám to celé uteče málem i bez mrknutí oka, ale co si o tom mám myslet, to fakt nevím. Rozhodně je to to nejoriginálnější, co jsem poslední dobou viděla, plus ta hudba, nemalý bonus. Asi jsem strašně moc nadšená, jako když pejsek dostane úplně fantastickou (aspoň podle něj) pískací gumovou hračku... (27.04.2013)