Réžia:
Greta GerwigKamera:
Rodrigo PrietoHrajú:
Margot Robbie, Ryan Gosling, America Ferrera, Kate McKinnon, Will Ferrell, Simu Liu, Issa Rae, Rhea Perlman, Hari Nef, Alexandra Shipp, Emma Mackey (viac)VOD (3)
Obsahy(2)
Žiť v krajine Barbie znamená byť dokonalou bytosťou na dokonalom mieste. Pokiaľ nemáte existenčnú krízu. Alebo nie ste Ken. Barbie a Ken si užívajú bezstarostný život vo farebnom a zdanlivo bezchybnom Barbie Svete. Keď však dostanú príležitosť ísť do skutočného sveta, čoskoro objavia radosti a úskalia života medzi ľuďmi. (Continental Film)
(viac)Videá (5)
Recenzie (1 106)
// Ken sice nejsem, ale rozhodně jsem kenough. Možná i proto jsem v sobě dokázal najít dost pozitivní kenergie, takže mě Barbie pobavila tak akorát, abych si ji dokázal užít, a zároveň nedojala tak moc, abych musel začít pochybovat o své soudnosti. Skvělý camea, chytrý scénář (s revolučním bych brzdil), šikovně natočené a s chutí zahrané (Gosling vládne). Škoda občasné doslovnosti a taky že ve filmu nebylo víc originálních písní a tanečních čísel, které na tom byly to nejlepší. 7/10 ()
Ze začátku jsem byl fakt nadšen, obzvlášť když film byl doopravdy vtipný. Jenomže v druhé půli, kdy snímek ztrácí dech a zároveň vás v čím dál větším tempu mlátí po hlavě jedno feministické moudro za druhým, je to spíše kontraproduktivní. Navíc ten význam ve smyslu, že nebýt Barbie, hrály by si holky jen na mámy, takže máme být Mattelu vlastně vděční, zavání ještě víc. Ale jo, čekal jsem úplnou blbost a to díky Bohu naplněno nebylo, nejvíc jsem si užil Willa Ferrella. 70%. ()
Jestliže urputně vytlačíte obří audiovizuální růžové hovno, plné nestrávených zbytků jednorožců, duhy a angažované slepičí pičidity, které posypete blahoslavenými marketingovými lžemi, že jde o děsně prefickanou satiru, získáte sice pravděpodobně jeho distribucí mezi ftaláty přiotrávené mongololidi, stádové konzumeristické semidebily a neomarxistické smíšky miliardový hit, ovšem ve výsledku je to stále obří růžové hovno, jehož kulturní dopad má podobu akorát tak hlasitého šplouchnutí do růžového hajzlu v hnusně pastelové Barbiekoupelně. Materiál, se kterým se rozhodně daly vyvádět rozličné inteligentní a vkusné vyfikundace i brutální humory, satanopustě přetrávený ve strojenou, kýčovitou a přebarvičkovanou vigzlajvantovou homonudu a přitroublou popkulturní plytkost manipulativních a degenerativních cigánských hraček, prsten namočeným v Nutele podtržených hysterickým manifestem zoufale netknutých a čínským plastem zarostlých klínů zhrzených feministek, které sice vždycky děsně chtěly být jako Barbie, jenže jsou příliš hnusné, že z nich blijí i sekdhendoví zbuznělí Kenové, a nikdo je nechce prcat. Hloupé toxické fenolové svinstvo a ukrutná taškařice pro militantní babochlapy, bukanýry a reprezentanty v hodu rozštěpem s jediným jakože satirickým vyobrazením, a sice, že firma Mattel zaměstnává samé nevkusné buzeranty a její generální ředitel je slizký nesvéprávný kokot. Svinstvo, po němž nesmírně progresivní Prasobárbie nadšeně zatleská otylýma upocenýma ručičkama a Kriplbárbie vesele zatančí na vozíku pogo. Už chyběli jen Jebákbarbie, Retardbárbie, Šímejlbárbie, Impotken a Transken, kterému přišili Bárbieoblouk a napajcovali jej estrodegenem, aby si každá minoritní zrůdička našla v Mumulendu svůj první předražený plastový vibrátor a nebyla nedejsatan náhodou diskriminována. ()
Life in plastic is (not that) fantastic for Barbie. Já vlastně nevím, občas mi hlavou projelo jaká neskutečná bejkárna Barbie vlastně je, ale na druhou stranu jsem se u toho dost bavil. Ve světě, kde se toho teď děje tolik negativního, si tenhle svérázný růžový meta únik všichni zasloužíme. ()
Jak trefně po projekci podotkla moje drahá poĺovička - instagramový feminismus. Myšlenka pěkná, produkční kvality nepochybné, herecky velmi dobře obsazené. A vadí nutně, že je to trestuhodně banální, aby to promlouvalo ke všem? To bych úplně Barbie nevyčítal. Co jí ale vyčítám je, že si po první půlhodince vystřílí nápady, pokud jde o vykreslení svého světa (zlatí Flintstoneovi z roku 1994), v tom skutečném z nějakého důvodu vedení firmy vykresluje jak postavičky z Looney Tunes, pak svůj mesidž postaví na tom, že aby ženy vyhrály, musí muže zmanipulovat (ale to vem čert, přes tu snaživou sociální omáčku je to v jádru pořád jen střelená osmdesátková komedie) a hlavně to nudně, až na závěrečné hudební číslo, doklopýtá do finále, kde se ukáže, že většina postav byla zbytečná a jejich linky tam být nemusely. Izolované vtipy fajn, postupem času je jich ale míň a míň a od nějaké půlky už ten film, až na pár motivačních citátů, nemá co říct. Škoda, ale hype oceňuju, protože každý podobný hit je pro životaschopnost kin v budoucnu velmii důležitý. 50 % ()
Reklama