Barbie

Rozhodně Meta film, velký finanční sukcess, hravá a chytrá filmařina, výborná Robbie i Gosling, skvělé taneční čísla i songy, dobré filosofické úvahy k zamyšlení, příjemné camea a originálně pojatý svět. Pár věcí je sice otravných a cringe, ale překvapivě mě to bavilo. Nejlepší je rozhodně výlet Barbie do našeho světa, kde zamrzí, že se nestrávilo více času, jelikož tam došlo i na pár humorných vložek, následný patriarchát v Barbie světě, měl však taky něco do sebe. Těžko hodnotitelné, znova to vidět nemusím, ale zabavilo, neurazilo ani nepohoršilo. 65% (26.09.2023)

Prozatím nejvýdělečnější film roku a přitom taková střeštěnost. Což nemohl na začátku roku absolutně nikdo čekat, tedy to první. Z totálně niche režisérky se během měsíce stal totální mainstream a kdo zná předchozí tvorbu Grety Gerwig, ten tak nějak čekal, že nedostaneme pouze hloupý téměř blockbuster, ale snímek s dávkou satiry, skrytých podtextů a zřejmě i zdravou míru feminismu. Margot Robbie po čtyřech drahých propadácích takovýhle velehit potřebovala jako prase drbání a v roli Barbie je nepřekvapivě skvělá, dokonce, jak upozorňuje sám disclamer ve filmu, ztělesněním krásy tak jak si Barbie představujeme. Co se však týče formy daného snímku, tak jsem pochopitelně předem tušil, že nebudu cílovka a dle očekávání mě film kromě dvou povedených vtipků, kdy jsem vyprskl smíchy, docela míjel a nedělá mi radost, že zrovna tenhle film se zřejmě opravdu stane nejvýdělečnějším filmem roku, leč se jedná alespoň do značné míry o originální námět, přál jsem to zkrátka více tomu Oppenheimerovi, leč se alespoň na vlně dvojprogramu krásně svezl. Ps : Will Ferrell byl ovšem prvotřídní PPS : jsem hodně rád, že hlavní roli nehrála Rebel Wilson a zaujalo mě, že producenti asi koukají na Sex Education, když obsadili 3 herce ze seriálu. (28.09.2023)

Barbenheimer, part 1. Pro budoucnost kin je to požehnání. V současné době profesních stávek, postcovidového strádání a nadvlády streamovacích služeb, se dvě letní premiéry proměnily v kontrastní událost, na kterou slyší celé spektrum publika. Profesionálové se pomalu učí, že černobílé / banální cílení obsahu na konkrétní diváky typu muži / ženy / děti končí. Na Barbie chodí všichni v růžovém a ti, kteří na přednáškách nespali, vědí, jak se vztah k této barvě za posledních sto let proměnil (a dál se měnit bude). V globálu jde o fenomén starý přes půl století a tak se nelze divit, že za těch 64 let má Barbie velké procento dospělých fanoušků, přičemž děti ji teprve začínají objevovat. A bývalé Československo ji nikdy plně nepochopilo, bohužel. Zároveň je to první hraný kino film po éře 40 animáků pro trh VHS, TV a VOD, takže i to je důvod k oslavě. Merch má Barbie výborný, hodně se ho dostalo i do ČR, už teď jsou to sběratelské kousky a je to jednoduše radost. Soundrack je příjemný, i když některé tracky dávají smysl až po shlédnutí ve filmu. A jaký je tedy výsledný film jako takový? V trailerech vyšlo najevo opravdu velké množství nápadů, byl odtajněn styl i humor a zdálo by se, že toho už moc navíc nezbylo. Naštěstí chytrý marketing klamal tělem a reálně film nabízí poselství navíc, naštěstí to není jen přehlídka toho, jak se Greta Gerwig pokusila zrekonstruovat 30 klasických motivů z dějin filmu, ale má to emoční hloubku. Setkání Barbie s realitou je nad očekávání kruté, stejně jako Kenova cesta za patriarchátem. Celý příběh je koncipovaný jako fantasy quest okořeněný prvky z klasického muzikálu. A kupodivu to funguje. Jaký je pro něco takového důkaz? Už teď se některým analytičkám feminismu z toho všeho zatočila hlava. Já sama se nemůžu dočkat, až vyjde Barbie podle Kate McKinnon a hrdě si ji vystavím vedle Malibu Stacy a Cynthie. Pokud vás zajímá reálný svět Mattelu, cele doporučuju dokument Tiny Shoulders, Rethinking Barbie (2018). (26.07.2023)

Jak trefně po projekci podotkla moje drahá poĺovička - instagramový feminismus. Myšlenka pěkná, produkční kvality nepochybné, herecky velmi dobře obsazené. A vadí nutně, že je to trestuhodně banální, aby to promlouvalo ke všem? To bych úplně Barbie nevyčítal. Co jí ale vyčítám je, že si po první půlhodince vystřílí nápady, pokud jde o vykreslení svého světa (zlatí Flintstoneovi z roku 1994), v tom skutečném z nějakého důvodu vedení firmy vykresluje jak postavičky z Looney Tunes, pak svůj mesidž postaví na tom, že aby ženy vyhrály, musí muže zmanipulovat (ale to vem čert, přes tu snaživou sociální omáčku je to v jádru pořád jen střelená osmdesátková komedie) a hlavně to nudně, až na závěrečné hudební číslo, doklopýtá do finále, kde se ukáže, že většina postav byla zbytečná a jejich linky tam být nemusely. Izolované vtipy fajn, postupem času je jich ale míň a míň a od nějaké půlky už ten film, až na pár motivačních citátů, nemá co říct. Škoda, ale hype oceňuju, protože každý podobný hit je pro životaschopnost kin v budoucnu velmii důležitý. 50 % (04.08.2023)

Barbie je film, který si vlastně budu pamatovat nadosmrti, i kdybych ho už podruhé neviděl. K prasknutí nacpaný letňák v ČB mi vygeneroval unikátní filmový zážitek hodný kultovního díla, jehož scénář sice jakoby místy generovala umělá inteligence, feminismus je v něm pro prváky a plastické postavy jsou hlavně prostředkem sdělení, nikoli emocí (což tvůrci přitom vnucují)… Ale koncept si vás získá absolutním příklonem k popkulturní perspektivě, zatímco jednotlivé myšlenky mají až překvapivě oduševnělý základ. I já jsem se v tom Kenovi nakonec našel, i když mi tam chyběly i plešaté modely hraček. 75 % (21.07.2023)