Réžia:
Greta GerwigKamera:
Rodrigo PrietoHrajú:
Margot Robbie, Ryan Gosling, America Ferrera, Kate McKinnon, Will Ferrell, Simu Liu, Issa Rae, Rhea Perlman, Hari Nef, Alexandra Shipp, Emma Mackey (viac)VOD (3)
Obsahy(2)
Žiť v krajine Barbie znamená byť dokonalou bytosťou na dokonalom mieste. Pokiaľ nemáte existenčnú krízu. Alebo nie ste Ken. Barbie a Ken si užívajú bezstarostný život vo farebnom a zdanlivo bezchybnom Barbie Svete. Keď však dostanú príležitosť ísť do skutočného sveta, čoskoro objavia radosti a úskalia života medzi ľuďmi. (Continental Film)
(viac)Videá (5)
Recenzie (1 106)
Proti myšlienke filmu nič nemám, forma jej podania je však veľmi nezáživná a zbytočne doslovná. To tlačenie na pílu na neskutočne otravovalo. Barbie má niekoľko originálnych nápadov a občas som sa pousmial, ale inak to bola častokrát nuda. Na slabšie 3 hviezdy zvyšujem kvôli výborným hercom, čarovnému vizuálu, niekoľkým vydareným vtipom a skladbe od Billie Eilish, ktorá k záveru dobre pasovala. ()
Emancipace Kena je podle mě geniální nápad. Cenim. ___ Docela mě překvapuje, že do toho v Mattelu šli. Ale tak prachy to vydělá. ___ Barbie je takové růžové smoothie kapitalizující popkulturni odkazy, žvýkačkovou estetiku, muzikálové tanečky, (proklamovanou?) podvratnost i kritiku patriarchátu. Trochu nahodilej bordel, ale mě to bavilo kenough. ()
Rádoby feministický, ideově od začátku rozporuplný snímek s nejistou message o vymaňování se ze stereotypů diktovaného designu (od designu hračky až po design společnosti, ale jen odsud-posud), zato se zcela jasnou a bohatě naplňovanou intencí dosáhnout především nehorázného výdělku, jemuž je ve filmu nakonec všechno podřízeno, od geniálního marketingu, jenž ho provází, až po ilokuční sílu onoho "feministického", či spíše jen „anti-patriarchálního“ vyznění. *** Zakázaná slova a posvátné pojmy, do kterých se film nestrefuje, o nichž nápadně mlčí, a jimž mlčky slouží: Komerce, Komodifikace, Produktivismus, Kapitalismus. Jediný povolený pojem, do něhož se tu zástupně šije, ale jen tak, aby to bylo přitažlivé a zábavné pro široké platící publikum, intelektuální i mainstreamové: Patriarchát. *** Snímek jsem naštěstí shlédla v rámci feministického debatního cyklu Čtvrtá vlna Terezy Domínové v Edison Filmhub Praha, se skvělými hostkami Marie Heřmanová (obor kulturní a sociální antropologie) a Julie Šafová (obor kulturní a filmové publicistiky), na což jsem si ráda počkala a vyplatilo se mi to – debata, do níž se v průběhu zapojila i politoložka Kateřina Smejkalová, byla silným kompenzačním zážitkem k viděnému. Oč je film sám kontroverznější a rozháranější, o to výživnější a smysluplnější byla diskuse dotyčných žen o zákonitostech systému, ve kterém přežíváme, a ve kterém chtě nechtě muselo vzniknout i tohle dílo vědomě napěchované kognitivní disonancí, oscilující mezi potřebou hlásat omezenou osvětu v rámci povolených možností a zároveň sloužící modle nejhoršího konzumerizmu, destrukce a degenerace. *** Všechno dobré, co můžeme filmu přiznat, nechť je zarámováno dvojí důležitou pravdou: Ta první okřídlená pravda zní, že „kapitalismus ženu nikdy neosvobodí“ (Alenu Wagnerovou tu pohotově citovala Marie Heřmanová, více např. tady: https://a2larm.cz/2018/08/kapitalismus-zenu-nikdy-neosvobodi/ ), a znamená, že pokud film hlásá konec nadvlády stereotypů včetně patriarchátu a zároveň mlčí o kapitalismu, který nic takového neumožňuje, jde jen o výdělečnou úlitbu, která problém neřeší, ale prohlubuje, stávajíc se jeho součástí. Ta druhá zní, že kapitalismus zpeněží (komodifikuje) všechno, dokonce i autentický boj proti sobě samému. Tady se čítankově vydělává na myšlence vysvobození žen a mužů z některých zaběhnutých vzorců, přičemž hlavní vzorec – služebnost marketingu – je bez debaty znovu posílen. *** Neboli: Nezávislá režisérka Greta Gerwich se stává závislou režisérkou v područí manažerů Mattelu a WB, aby mohla k masovému publiku doručit rozkolísanou message o limitované nezávislosti a posílit tak kapitalismus znásobením moci a zisků mocných a bohatých. Kognitivní disonance plný pohár, please. *** Film je na povrchu místy vtipný a chytrý, ovšem celou dobu také plný evidentních kontradikcí, u nichž pozorný divák ustavičně naráží hlavou na neviditelné skleněné zdi limitů, o nichž se nemluví, a při sledování vás celou dobu mrazí (jste-li ten typ) z vědomí, jaké hlubší trýznivé pravdy zamlčuje tak nápadně, že je vlastně v konečném důsledku především o nich – aniž by ukazoval či otevíral cestu, jak se z nich vymanit. *** Nejspíš bych se plně shodla s přítomnými debatérkami, že film si je všech rozporů a problémů, které zamlčuje a posiluje, vědomý, o čemž mj. svědčí brilantní a v mnohém klíčový monolog matky o zoufalém postavení žen v dnešním systému, na které jsou dnes kladeny absurdní a protichůdné nároky, např. aby obstály v krysím závodu tvrdé kariérní bezohlednosti a byly zároveň pečující, všeobjímající a chápavé apod., v němž ostatně výrazy jako „kognitivní disonance“ a další nahlas zaznívají, jenom mě to logicky neplní žádnou nadějí a vůči autorce a její volbě ani žádným zvláštním uznáním. *** *** Ideová nekonzistence filmu se logicky propsala i do jeho rozpadlé narativní výstavby – zatímco na povrchu se můžeme bavit sledem chytrých, vtipných, barevných, roztančených skečů s izolovanými sděleními, jako celek film pohromadě nedrží, o čemž mj. svědčí i samotný závěr, kdy hlavní postava, stereotypní Barbie, odchází do skutečného světa živých lidí – a ve filmu se nijak neřeší, co to bude znamenat pro onen utopický svět ostatních Barbie a Kenů, pro něž byly do té doby rozhodnutí a činy stereotypní Barbie a „jejího“ Kena určujícím hybatelem a nositelem změny, a stejně se neřeší ani to, jak takový akt ovlivní ten skutečný svět – protože myšlenku, že ty dva světy, „svět barevných šťastných konceptů od Matella“ a „tvrdý svět žité reality“ spolu nebezpečně interferují, film sice chvíli rozehrává, ale pak ji spolu s řadou dalších nebezpečných myšlenek roztržitě opustí, takže to v něm stejně jako další nápady zůstává jen jako izolovaný bavicí prvek bez konzistentně budované pointy. *** (V Edisonu, s Lí, v rámci Čtvrté vlny Terezy Domínové.) *~ () (menej) (viac)
Film plný protikladů. V tomto ohledu tedy vystihující problémy žen v současné společnosti na jedničku. Byl to záměr nebo ne? U tvůrčího dua Gerwig a Baumbach bych se přiklonil asi k první možnosti. Nicméně asi bych byl radši, kdyby tuhle cestu nezvolili, protože výsledek byl ve finále takový až příliš bezpečný a příliš doslovný kočkopes. Na druhou stranu, nemůžu neříct, že jsem se s výjimkou asi první půlhodiny u filmu dobře nebavil. I když rámující zápletka byla velmi jednoduchá až přihlouplá (zase záměr? :), mnohé její dílky i přes zmíněnou snahu satirizovat a vyjádřit se k co nejvíce tématům, týkajícím se mužů a žen, vykouzlily více než jednou úsměv na tváři, sem tam i uznalé pokývání hlavou (ten příjemný meta přesah, někdy až deadpoolovský). Barbie lidstvo nespasila a nespasí, ale třeba by mohla pomoct alespoň k trochu větší jednotě a pochopení. 6,7/10 ()
Jestliže urputně vytlačíte obří audiovizuální růžové hovno, plné nestrávených zbytků jednorožců, duhy a angažované slepičí pičidity, které posypete blahoslavenými marketingovými lžemi, že jde o děsně prefickanou satiru, získáte sice pravděpodobně jeho distribucí mezi ftaláty přiotrávené mongololidi, stádové konzumeristické semidebily a neomarxistické smíšky miliardový hit, ovšem ve výsledku je to stále obří růžové hovno, jehož kulturní dopad má podobu akorát tak hlasitého šplouchnutí do růžového hajzlu v hnusně pastelové Barbiekoupelně. Materiál, se kterým se rozhodně daly vyvádět rozličné inteligentní a vkusné vyfikundace i brutální humory, satanopustě přetrávený ve strojenou, kýčovitou a přebarvičkovanou vigzlajvantovou homonudu a přitroublou popkulturní plytkost manipulativních a degenerativních cigánských hraček, prsten namočeným v Nutele podtržených hysterickým manifestem zoufale netknutých a čínským plastem zarostlých klínů zhrzených feministek, které sice vždycky děsně chtěly být jako Barbie, jenže jsou příliš hnusné, že z nich blijí i sekdhendoví zbuznělí Kenové, a nikdo je nechce prcat. Hloupé toxické fenolové svinstvo a ukrutná taškařice pro militantní babochlapy, bukanýry a reprezentanty v hodu rozštěpem s jediným jakože satirickým vyobrazením, a sice, že firma Mattel zaměstnává samé nevkusné buzeranty a její generální ředitel je slizký nesvéprávný kokot. Svinstvo, po němž nesmírně progresivní Prasobárbie nadšeně zatleská otylýma upocenýma ručičkama a Kriplbárbie vesele zatančí na vozíku pogo. Už chyběli jen Jebákbarbie, Retardbárbie, Šímejlbárbie, Impotken a Transken, kterému přišili Bárbieoblouk a napajcovali jej estrodegenem, aby si každá minoritní zrůdička našla v Mumulendu svůj první předražený plastový vibrátor a nebyla nedejsatan náhodou diskriminována. ()
Galéria (81)
Fotka © Warner Bros.
Zaujímavosti (57)
- Greta Gerwig musela bojovať za to, aby scéna v ktorej Barbie (Margot Robbie) stretne postaršiu ženu na autobusovej zastávke, bola vo filme. Vedúci štúdia vnímali túto scénu ako nepodstatnú, no pre Gretu Gerwig táto scéna bola srdcom filmu. (drake31)
- Ve filmu byly použity džbány z České Republiky. U Barbie (Margot Robbie) doma se o skleněnou dekoraci postarali Češi, konkrétně jde o tvorbu firmy Klimchi z Kamenického Šenova v severních Čechách. (TheSlezy)
- Ide o vôbec prvý film s bábikou Barbie, ktorý je hraný. Doteraz boli k dispozícii len animované verzie. (Arsenal83)
Reklama