Barbie

Jestliže urputně vytlačíte obří audiovizuální růžové hovno, plné nestrávených zbytků jednorožců, duhy a angažované slepičí pičidity, které posypete blahoslavenými marketingovými lžemi, že jde o děsně prefickanou satiru, získáte sice pravděpodobně jeho distribucí mezi ftaláty přiotrávené mongololidi, stádové konzumeristické semidebily a neomarxistické smíšky miliardový hit, ovšem ve výsledku je to stále obří růžové hovno, jehož kulturní dopad má podobu akorát tak hlasitého šplouchnutí do růžového hajzlu v hnusně pastelové Barbiekoupelně. Materiál, se kterým se rozhodně daly vyvádět rozličné inteligentní a vkusné vyfikundace i brutální humory, satanopustě přetrávený ve strojenou, kýčovitou a přebarvičkovanou vigzlajvantovou homonudu a přitroublou popkulturní plytkost manipulativních a degenerativních cigánských hraček, prsten namočeným v Nutele podtržených hysterickým manifestem zoufale netknutých a čínským plastem zarostlých klínů zhrzených feministek, které sice vždycky děsně chtěly být jako Barbie, jenže jsou příliš hnusné, že z nich blijí i sekdhendoví zbuznělí Kenové, a nikdo je nechce prcat. Hloupé toxické fenolové svinstvo a ukrutná taškařice pro militantní babochlapy, bukanýry a reprezentanty v hodu rozštěpem s jediným jakože satirickým vyobrazením, a sice, že firma Mattel zaměstnává samé nevkusné buzeranty a její generální ředitel je slizký nesvéprávný kokot. Svinstvo, po němž nesmírně progresivní Prasobárbie nadšeně zatleská otylýma upocenýma ručičkama a Kriplbárbie vesele zatančí na vozíku pogo. Už chyběli jen Jebákbarbie, Retardbárbie, Šímejlbárbie, Impotken a Transken, kterému přišili Bárbieoblouk a napajcovali jej estrodegenem, aby si každá minoritní zrůdička našla v Mumulendu svůj první předražený plastový vibrátor a nebyla nedejsatan náhodou diskriminována. (20.08.2023)

Barbenheimer, part 1. Pro budoucnost kin je to požehnání. V současné době profesních stávek, postcovidového strádání a nadvlády streamovacích služeb, se dvě letní premiéry proměnily v kontrastní událost, na kterou slyší celé spektrum publika. Profesionálové se pomalu učí, že černobílé / banální cílení obsahu na konkrétní diváky typu muži / ženy / děti končí. Na Barbie chodí všichni v růžovém a ti, kteří na přednáškách nespali, vědí, jak se vztah k této barvě za posledních sto let proměnil (a dál se měnit bude). V globálu jde o fenomén starý přes půl století a tak se nelze divit, že za těch 64 let má Barbie velké procento dospělých fanoušků, přičemž děti ji teprve začínají objevovat. A bývalé Československo ji nikdy plně nepochopilo, bohužel. Zároveň je to první hraný kino film po éře 40 animáků pro trh VHS, TV a VOD, takže i to je důvod k oslavě. Merch má Barbie výborný, hodně se ho dostalo i do ČR, už teď jsou to sběratelské kousky a je to jednoduše radost. Soundrack je příjemný, i když některé tracky dávají smysl až po shlédnutí ve filmu. A jaký je tedy výsledný film jako takový? V trailerech vyšlo najevo opravdu velké množství nápadů, byl odtajněn styl i humor a zdálo by se, že toho už moc navíc nezbylo. Naštěstí chytrý marketing klamal tělem a reálně film nabízí poselství navíc, naštěstí to není jen přehlídka toho, jak se Greta Gerwig pokusila zrekonstruovat 30 klasických motivů z dějin filmu, ale má to emoční hloubku. Setkání Barbie s realitou je nad očekávání kruté, stejně jako Kenova cesta za patriarchátem. Celý příběh je koncipovaný jako fantasy quest okořeněný prvky z klasického muzikálu. A kupodivu to funguje. Jaký je pro něco takového důkaz? Už teď se některým analytičkám feminismu z toho všeho zatočila hlava. Já sama se nemůžu dočkat, až vyjde Barbie podle Kate McKinnon a hrdě si ji vystavím vedle Malibu Stacy a Cynthie. Pokud vás zajímá reálný svět Mattelu, cele doporučuju dokument Tiny Shoulders, Rethinking Barbie (2018). (26.07.2023)

"Dnešek je nejlepší. Vážně nejlepší den, stejně jako ten včerejší, zítřejší a všechny další." Nikdy jsem si nehrál s bezpohlavní mattelovskou nádherou, takže se ze mě nestala krásná, sebevědomá a úspěšná žena. Nevadí, asi to přežiju. Stejně jako jednu návštěvu Barbielandu. To však neznamená, že jsem po ní nemusel navštívit neurologa kvůli epilepsii z barviček, ortopeda s vyvracenými kyčlemi a psychiatra z těch přechytralejch keců. Zkrátka nebezpečnej film. (17.03.2024)

[25%] O filmu jsem před premiérou neměl vůbec páru o čem to bude. Trailer mě moc nezaujal, do kina jsem na to taky nešel, nelákalo mě to a nyní si říkám, že jsem udělal dobře, když jsem si to nakonec pustil doma. Nápad jako takový není vyloženě špatný, ale mě to od začátku celé nebralo. Prostě kravina na ntou. Ono pozorovat Barbínu, co pije z hrnku jakoby kafe, které tam není a sprchovat se jakoby falešnou sprchou bez tekoucí vody – to je teda zážitek. Ani ten příchod do světa lidí nebyl nijak zajímavý a už vůbec ne zábavný. Margot Robbie je pořád pěkná ženská, ale celé to sama nevytrhne. A o Goslingovi nemůže být ani řeč – byl zde nevýrazný a trapný. Od druhé půli filmu jsem to už moc popravdě nevnímal. Jistý pokus o originalitu tu byl, ale mě to minulo těžkým obloukem, tak bohužel … (12.09.2023)

Oceňuji film, který je vizuálně absolutně odlišný než všechno co se nyní dostává do kin. Herecky taky pohodička, Magot i Ryan si ikonické figurky dávají s přehledem. Dokonce když Barbie a Ken přijdou do reálného světa mě film přišel i zábavnej a naskýtal i množství originálních a zábavných záležitostí, ale bohužel tvůrci se vrátili zpět do Barbie světa já nestačil žasnout nad celkovým pojetím a vyzněním příběhu. To nejen že bylo nudné, ale i neskutečně ohrané klišé poslední doby. (19.07.2023)