Barbie

Nečekal jsem, že bude mít Barbie něco společného s Nejvyšší kartou Petry Hůlové. Obě nahlížejí na feminismus a soužití žen a mužů skrze vyhrocené rozpory, které vůči sobě porůznu konstrastují. A zároveň stejně tak kontrastují různé rozpory mezi hlásanými feministickými idejemi a takzvaným reálným světem. Zatímco Hůlová skrze postavu stárnoucí spisovatelky dochází k tomu, že ženská tragédie spočívá v biologicky podmíněné znásilnitelnosti žen fyzicky zdatnějšími muži, Greta Gerwig nachází styčnou plochu "skutečných" žen v návštěvách gynekologa, tedy opět ve společensky plně nevykompenzovatelných a zcela nenarovnatelných záležitostech těla. Proto předtím film zdůrazňuje, že ideální Barbie a ideální Ken nemají pohlavní orgány. Oni - a růžový svět, který obývají - je totiž světem čirého sociálního konstruktivismu odpojeného od výše zmíněného fyzična a jeho působení. Je samozřejmě také světem korporátním, formovaným kapitalistickou logikou Mattelu - a v tomto směru se film může jevit jako kritika krajně neoliberálního feminismu, který se tváří, že každý může být kýmkoli a na materiální (či fyzické) limity příliš nehledí. Protože film na konci vykračuje ze světa sociálních konstrukcí (byť jen zčásti, Hollywood je zde reflektován jako stejně umělý jako Barbieland) a přiklání se k plně nekomodifikovatelné tělesnosti, připadá mi odvážnější než jak může na první pohled vypadat. Ale nejsem si tím jistý. Proč na druhé straně nevidíme Kena, jak jde k andrologovi kvůli problémům s erekcí? Nebo co je mužským ekvivalentem návštěvy gynekologa? A kde na této platformě tělesnosti mohou ženy a muži nalézt rovnost? Lze to vůbec? Film naznačuje, že ne, protože tuto druhou mužskou stránku vypouští. Koneckonců se nejmenuje Barbie a Ken, ale jenom Barbie. Možná, že tady film skutečně naráží na svoje ideologické mantinely, aniž by je na rozdíl od všech dalších reflektoval. (28.08.2023)

Je to hezké, vtipné i chytré, krásně to vypadá a zní, ale měl jsem pocit, že jsem to už viděl. Spíše než okopírovaný LEGO příběh, kterým zaváněla upoutávka, mi nakonec Barbie připomíná na jistotu jedoucí, ale stále více než dobrý film od Pixaru. Velmi se mi ovšem líbí kampaň kolem filmu, která po dlouhé době (alespoň tedy v Plzni) dokázala nadchnout pro návštěvu kina spoustu lidí, a ti si na sebe vezmou cokoliv růžového od kšiltovky po župan a jdou se zkrátka bavit. To je fajn. (29.07.2023)

Kam se hrabou vizionářská díla Stevena Spielberga, Stanleyho Kubricka, Bély Tarra, Andreje Tarkovského a celá Kmotr trilogie – natožpak Oppenheimer od Nolana, haha. Tahle éra již pominula, dámy a pánové. NYNÍ NASTALA ÉRA BARBIE. Takže já tomuto filmu přeji, ať vydělá barbieliardu dolarů a sboří všechna kina, protože tolik holek a kluků v růžový jsem jaktěživ neviděl.... Ok, ale teď vážně: málokdy se objeví film, který by byl svým přesahem tak popkulturně, filozoficky a společensky univerzální – a přiznejme si to či ne, ale Barbie jím prostě je. Greta Gerwig je fakin queen, protože natočila naprosto geniální meta-alegorickou satiru o stereotypizaci a (ne)dokonalosti krásy [a to v případě obou pohlaví], která je svou šílenou stylizací tak akorát bizarní, sebeparodická, ultra kýčovitá, a over-the-top. Přesto má fakt hlubokej meaning, takže zároveň dokáže provokativně nabourávat divákovy představy o konformitě, kapitalismu a systému. A ne, nejde o žádnou lacinou agitku, protože to dělá kurevsky poctivě. To, s jakým důvtipem a přitom naprosto přehnanou hravostí zde Greta pojímá problematiku moderního významu femininity a maskulinity není nijak prvoplánový, ale naopak neskutečně chytrý, zábavný a věrohodně autentický, díky čemuž nabízí kritickou sebereflexi jak pro děvčata, tak pro chlapce. Ano, jde o feministickej velkofilm, ale v tom nejpozitivnějším slova smyslu, protože lepší disstrack na patriarchát fakt nikdy neuvidíte. O to víc mě pak mrzí, že tenhle cynickej komentář o naší povrchní společnosti docení jen minimum lidí, poněvadž spíš než pro basic bitches v růžovým topu a podpatkách je tahle existenciální epopej pro obyčejný, divný holky s celulitidou a plochejma nohama, který nepotřebují růžovej top a podpatky k tomu, aby všem dokázaly, jak jsou výjimečný. A jestli se vám to nelíbí, tak se z toho třeba poserte [už teď se nemůžu dočkat na apokalypsu brečících konzerv]. Tohle veledílo si lidstvo prostě nezaslouží. Zcela bezkonkurenčně největší biják a filmová událost letošní okurkový sezóny.... VERDIKT: španělská vesnice pro diváky bez nadhledu. Ken out of Ken 🩷 PS: samozřejmě, Margotka jako vždy naprosto fenomenální, no a Ryan Gosling je literárně já. #IamKenough (19.07.2023)

"Dnešek je nejlepší. Vážně nejlepší den, stejně jako ten včerejší, zítřejší a všechny další." Nikdy jsem si nehrál s bezpohlavní mattelovskou nádherou, takže se ze mě nestala krásná, sebevědomá a úspěšná žena. Nevadí, asi to přežiju. Stejně jako jednu návštěvu Barbielandu. To však neznamená, že jsem po ní nemusel navštívit neurologa kvůli epilepsii z barviček, ortopeda s vyvracenými kyčlemi a psychiatra z těch přechytralejch keců. Zkrátka nebezpečnej film. (17.03.2024)

// Ken sice nejsem, ale rozhodně jsem kenough. Možná i proto jsem v sobě dokázal najít dost pozitivní kenergie, takže mě Barbie pobavila tak akorát, abych si ji dokázal užít, a zároveň nedojala tak moc, abych musel začít pochybovat o své soudnosti. Skvělý camea, chytrý scénář (s revolučním bych brzdil), šikovně natočené a s chutí zahrané (Gosling vládne). Škoda občasné doslovnosti a taky že ve filmu nebylo víc originálních písní a tanečních čísel, které na tom byly to nejlepší. 7/10 (22.07.2023)