Ztracená brána

Popravdě řečeno, mohl bych zde vytahovat některé drobné nedostatky, v každém díle nějaké byly, ale nevidím k tomu důvod. Klady je totiž suverénně převálcovaly. Výborné zpracování, místy roztomile přehrávající Dvořák, bezchybné lokace (miluju pražské Staré Město, denně se tam pohybuju, stejně jako potěšily záběry z mojí alma mater - ačkoli je to už nějaký pátek, co tam nestuduju, přesně jsem věděl, na které chodbě, v které posluchárně a které knihovně FF se natáčí). V tomto žánru je nejdůležitější udržet linii mezi trapností a uvěřitelností, ať už vybuchují auta, pobíhá tajná služba nebo se děje cokoli mystického. A Strach to zvládl. Na to, že jde "jen" o televizi, klobouk dolů. Příslovečná chemie mezi Trojanem, Dvořákem a Geislerovou funguje skvěle, závěr byl vybalancovanej akorát - není co řešit. (24.09.2012)

Režisér Jiří Strach to opět dokázal. Zase natočil další slušnou mysteriózní kriminálku se zajímavým příběhem, solidní atmosférou, dobrými hereckými výkony a podivným koncem. Bavil jsem se u toho asi stejně jako u Ďáblovy lsti, hlavní trio podalo zase dobré výkony, mrtvých tu bylo taky dost, možná bych ještě přitvrdil u některých mordů, aby jich polovina nebyla mimo záběr kamer. Na české poměry ale opět lehce nadprůměrná záležitost. Já byl spokojený. 60% (21.11.2020)

Ztracená brána je povedené pokračování Ďáblovi lsti. Vrací se ústřední trojice, kterou doplňují další zajímaví čeští herci. Jinak můžu napsat jen to, co jsem napsal už u předchozího. Dobré herecké výkony. Pěkně budovaná atmosféra, skvěle skloubená kriminální a fantastická zápletka. Jen toho Trojana mi přišlo nějak málo. 85 % (08.08.2015)

Této minisérii nejde nedat palec nahoru už jen kvůli tomu v jakých barvách se po prázdninách televize předvedly. Ztracená brána je kvalitní zábava po všech stránkách - svižné dialogy, propracovaná a zajímavá zápletka, dobří herci, řemeslo na úrovni. I když by v jiných podmínkách toto dílo spíše mělo být standardem, nyní nezbývá než být vděčny za tak poctivá a s láskou tvořená díla a těšit se, co nabídne minisérie HBO Hořící keř. (01.10.2012)

„David Goldstein, profesor, Majzlova 8.“ - „To je židovský jméno.“ – „Uvidíme po pitvě.“ – „Podle DNA, jo?“ – „Ne, podle obřízky.“ Pravda, Ztracená brána má zde na databázi vyšší hodnocení než její předchůdkyně Ďáblova lest, ale přece jenom jsem si nebyl jistý, zda to už nebude jen rutinní jízda na jistotu. Kdepak! Strach a spol se evidentně poučili z řady věcí, které se jim nepodařilo udělat „minule“, a stvořili o dost jistější trilogii. Přestože se dají klady z Ďáblovy lsti v klidu přepsat znovu, v případě castingu se udělala podle mě ještě lepší práce (člověka zpočátku pobaví výměna bratrů Hádků, ale pak najednou vidí, kdo všechno dostal příležitost, a tiše nad tím jásá; ostatně místo se našlo i pro samotného režiséra), ale to hlavní, co člověka praští do očí a uší (myšleno v čistě kladném slova smyslu) je práce s humorem. Pokud jsem ho předtím označil jako „občasný“, tak zde je ho využíváno podstatně víc a i ta kvalita šla výrazně nahoru (a zapracovalo se i na jeho „odstínech“, např.: „Tak ste měl pravdu. On opravdu vyplaval.“). Ať už jsou to ironičtější dialogy, nápad s penalizováním vulgarit, Lenčina snaha dostat se rychle zpátky do práce, ale také důraz na uvědomělost postav, které sice neřeknou nic naplno, ale jako by nenápadně pomrkávali po divákovi (třeba: „Přišel ste mi říct, že už ste ho chytili?“ – „Ono to v životě nebývá tak jednoduché jako v televizi, pane Goldsteine. Někdy to má víc dílů. Třeba tři.“). A tady je potřeba poznamenat, že aby si tuto trilogii divák patřičně užil, měl by předchozí Ďáblovu lest opravdu vidět (často se na ni nějak odkazuje), nemuselo by mu totiž pak vše dojít (např.: „Předpokládám, že v originále chybí pár stránek.“ – „Správně, nedochovalo se jich 32.“ – „Déja vu.“). Jistě, nějaká chybička se ještě najde (např. přehlédnutí Trojanovy postavy jedním z podezřelých), fantasy složka také dělá svoje (pohyb na kameře), ale skutečné rozdělení diváků na ty spokojené a naštvané přijde nejspíš až s úplným koncem (a naprosto chápu, že je finále pro mnohé neuspokojivé…mně se ovšem vcelku líbilo, také je potřeba si uvědomit již zmíněný žánr, že). Silné 4* a Jiří Strach se pro mě začíná stávat režisérem, jehož TV filmy mám čím dál radši. „Znám spis toho Podlažickýho případu, jak ste rozlouskla.“ - „Vy ste to čet?“ – „Jo…vnoučatům před spaním.“ – „A voni vám pak usnuli, jo?“ – „Ne, ale přestali mě otravovat s pohádkama.“ (09.07.2015)