Ztracená brána

Mílý Jirko Strachu, vím, že to tady čteš (omlouvám se za tykání), a tak čti. Samotný nápad je perfektní. Zednářství je celkem neokoukané téma, dostatečně mysteriozní, přitažlivé a na druhou stranu dává dostatečný prostor pro vlastní inovaci v mezích filmového umění. Výběr herců je pak veliká přednost celé série. Bezchybný Trojan, sympatická dvojka vyšetřovatelů, skvostná zednářské lóže a Matěj Hádek, jehož postava je zcela zbytečná, ale na druhou stranu bych mu dal přes držku už v prvním díle. Rozdělení příběhu do třech dílů bylo tak akorát. Co mně ale vadilo nejvíc, byl scénář. Ať už se jedná o logické kiksy (Proč se Trojan snažil infiltrovat k zednářům, když se v zápětí producíruje s kriminálkou na místě činu?, proč Langmajer nespočítal kulky z místa činu?, co vlastně celá kontrarozvědka věděla a dělala?, je normální, aby se ústřední dvojice vyšetřovatelů v závěru spokojila s Trojanovým vysvětlením, že v rotundě nic nenašel a nešli se tam ani podívat?, kdo střílel na Langmajera?, a to jsou v Praze všechny vstupy z domů do podzemí otevřené, včetně rotundy?, dobře ukryté bílé rukavice znamená první otevřený šuplík nahoře?), tak hlavně o věci, které byly naprosto zbytečné a přiznám se, rozčilovaly mě. To musí policajti z kriminálky ve službě chlastat a hned nato řídit auta? Stokoruna za sprostá slova je taky zcela zbytečná, hlavně když je ve filmu několik momentů, kdy toto pravidlo neplatí - viz. poslední scéna z filmu, kdy Geislerová slovo "vole" po Dvořákovi zopakuje, ale stovku si klidně nechá. Stejně tak nereálné chování ústřední dvojice, kdy v podstatě bez jakéhokoliv vedení a začlenění se do policejního systému pořádají manévry přes půlku Prahy. Také mi trochu vadila "nedotknutelnost církve", kde se mohl v rámci zápletky vyklubat nějaký hajzlík (máš u mě stovku). To je ale věc Tvé víry a tož přimhouřím oko. Podtrženo, sečteno, jsem se ale i tak perfektně bavil, na každý další díl jsem se téměř třásl a konec mě také celkem potěšil. Rozhodně palec nahoru a klidně toč podobné věci dál, protože jsi tady asi jediný, kdo si na ně nejenom troufne, ale hlavně je natočí s přehledem a tak, aby zaujaly. Pěkný den. (24.09.2012)

Liška Bystrouška, komisař Lihovar a strýček Gúgl pátrají po týpkovi s šeredným akné, co si ze studu natahuje kápi a bílé rukavičky z tanečních, aby si dlouhé zimní večery krátil škádlením zednářů. Jirka Strach v nás strach sice nevyvolá, ale pokud by se měl jmenovat podle účinku na diváka, pak ho milerád překřtím na Srandomil Klídek. Ten scénář je vážně někdy fajn a hlavně se mi líbí jeho vtipná sebereflexe. Není nad to, když si film dělá legraci sám ze sebe. Sice se nezbavíte dojmu, že sledujete jen takovou televizní jednohubku pro nejširší masy TV populace, na druhou stranu ale pocítíte, že to všechny účastníky filmového provozu tak baví, že to začne bavit i vás. Takže z jednohubky se stane trojhubka, u níž vydržíte 3x71 min bez cigára, bez WC, típnete šéfovi hovor a tchýni představené s očima neustále přišpendlenýma k obrazovce nevzrušeně sdělíte, že brambory ze sklepa přinesete, AŽ TO KUR**A SKONČÍ!! Ok, tak teď někomu dlužím kilo. Dopr***ele. Dvě kila. Hmmm..za chvíli mám dohajz**u po výplatě...tři kila.... (02.11.2013)

Dobře, budu vypadat jako blázen, že si dávám Stracha pozpátku a rozhodl jsem se dík zmatené České televizi sledovat Ztracenku, aniž bych znal alespoň děj Ďáblovy lsti, na niž tato minisérie navazuje.. Ale.. Nevadí, protože já začínám být blázen, přinejmenším blázen do Strachových přesahových kriminálek, takže jakýpak copak..;) Co napoví první epizoda ?? Že můj oblíbený režisér natočil českou Šifru mistra Leonarda, která dík sympaticky vysoké porci nadhledu strčí i v televizním kabátku tu hollywoodskou šmíru do kapsy i s prstem v nose, že Ivan Trojan chodí ke stejnému kadeřníkovi jako Tom Hanks, navíc oba nemají příliš co hrát, a že Jiří Strach divákovi nabídl další řemeslně naprosto lahůdkový projekt - Šec snad s tou kamerou i spává !! ;) - jehož o potlesk vstoje nepřipraví ani typicky porevoluční nedokonalý scénář.. A když režisér znovu dokázal i ty sebemenší role vyztužit výbornými herci, k nímž lze těžko hledat výhrady, lze Ztracenou bránu klidně vyvézt za hranice, což o většině jiných tuzemských záležitostí lze říct jen stěží.. Myslím, že ani se Ztracenou branou se Jirka neztratí, a tak jsem zvlášť po tom strachovsky tradičně luxusním cliffhangeru skutečně zvědav na zbylé dvě epizodky a to tak, že hodně.. Konečné resumé ?? Nesmírně dobré !! Tady skutečně ty koncesionářské poplatky v kanále neskončily, byť děj naznačuje opak..;) (30.11.2015)

„David Goldstein, profesor, Majzlova 8.“ - „To je židovský jméno.“ – „Uvidíme po pitvě.“ – „Podle DNA, jo?“ – „Ne, podle obřízky.“ Pravda, Ztracená brána má zde na databázi vyšší hodnocení než její předchůdkyně Ďáblova lest, ale přece jenom jsem si nebyl jistý, zda to už nebude jen rutinní jízda na jistotu. Kdepak! Strach a spol se evidentně poučili z řady věcí, které se jim nepodařilo udělat „minule“, a stvořili o dost jistější trilogii. Přestože se dají klady z Ďáblovy lsti v klidu přepsat znovu, v případě castingu se udělala podle mě ještě lepší práce (člověka zpočátku pobaví výměna bratrů Hádků, ale pak najednou vidí, kdo všechno dostal příležitost, a tiše nad tím jásá; ostatně místo se našlo i pro samotného režiséra), ale to hlavní, co člověka praští do očí a uší (myšleno v čistě kladném slova smyslu) je práce s humorem. Pokud jsem ho předtím označil jako „občasný“, tak zde je ho využíváno podstatně víc a i ta kvalita šla výrazně nahoru (a zapracovalo se i na jeho „odstínech“, např.: „Tak ste měl pravdu. On opravdu vyplaval.“). Ať už jsou to ironičtější dialogy, nápad s penalizováním vulgarit, Lenčina snaha dostat se rychle zpátky do práce, ale také důraz na uvědomělost postav, které sice neřeknou nic naplno, ale jako by nenápadně pomrkávali po divákovi (třeba: „Přišel ste mi říct, že už ste ho chytili?“ – „Ono to v životě nebývá tak jednoduché jako v televizi, pane Goldsteine. Někdy to má víc dílů. Třeba tři.“). A tady je potřeba poznamenat, že aby si tuto trilogii divák patřičně užil, měl by předchozí Ďáblovu lest opravdu vidět (často se na ni nějak odkazuje), nemuselo by mu totiž pak vše dojít (např.: „Předpokládám, že v originále chybí pár stránek.“ – „Správně, nedochovalo se jich 32.“ – „Déja vu.“). Jistě, nějaká chybička se ještě najde (např. přehlédnutí Trojanovy postavy jedním z podezřelých), fantasy složka také dělá svoje (pohyb na kameře), ale skutečné rozdělení diváků na ty spokojené a naštvané přijde nejspíš až s úplným koncem (a naprosto chápu, že je finále pro mnohé neuspokojivé…mně se ovšem vcelku líbilo, také je potřeba si uvědomit již zmíněný žánr, že). Silné 4* a Jiří Strach se pro mě začíná stávat režisérem, jehož TV filmy mám čím dál radši. „Znám spis toho Podlažickýho případu, jak ste rozlouskla.“ - „Vy ste to čet?“ – „Jo…vnoučatům před spaním.“ – „A voni vám pak usnuli, jo?“ – „Ne, ale přestali mě otravovat s pohádkama.“ (09.07.2015)

Jiří Strach začíná být pomalu matador veřejnoprávní televizní zábavy a to na první pohled vypadá na nějakých -náct, takové to hůdě, které si ještě rádo hraje. Přistoupí-li ale divák na pravidla té jeho hry, stráví u televizní obrazovky příjemný nedělní večer, večer plný u nás v republice ještě neokoukaných kamerových filtrů, charismatických tváří a prvoplánového mystéria. Velmi sympatická mysteriózní detektivka, o to víc, že v české kinematografii nemá téměř tradici a pan režisér neměl strach projít po dosud neprošlapaných pěšinkách... (23.09.2012)