Ztracená brána

Třídílný seriál Ztracená brána z roku 2012 navázal volně na podobný filmový počin Ďáblova lest od stejného režiséra Jiřího Stracha, který se tak o čtyři roky dříve u mne rázem katapultoval mezi nejoblíbenější režiséry. Scénář pak geniální Jirka napsal spolu s mysteriózním spisovatelem Arnoštem Vašíčkem a tato dvojice opět vyprodukovala na české poměry neskutečnou kriminálku. Tolik různých postav, velký počet mrtvol, celá řada neuvěřitelných skutků a mnoho slepých uliček jsem ještě v žádném filmu nebo seriálu českého původu neviděl. Ze seriálu jsem byl jako milovník historie doslova nadšen, protože do něj režisér skvěle zahrnul historickou či náboženskou záhadu a oblékl ji do moderního hávu detektivky. Zkrátka jeho zločinné mystéria mne velmi baví a když jsem viděl nějakou jinou českou detektivku, tak mně připadala jako jídlo bez koření či káva bez mléka a cukru. Jiří Strach tak podle mého názoru dokázal udržet laťku krimi žánru hodně vysoko ! Zatímco první triptych byl spojen s existencí Ďáblovy bible, tento se dotýká záhady unikátního středověkého díla, Voynichova rukopisu, nicméně jsem byl potěšen, že se vyšetřování opět ujala osvědčená trojice Ivan Trojan, Anna Geislerová a Jiří Dvořák. Ztracená brána začala vraždou člena zednářské lóže a akademie věd profesora Goldsteina (Stanislav Zindulka), jehož někdo umlátil v pražském kanalizačním podzemí zednářským kladívkem. Šéf pražské kriminálky Bervida (Pavel Rímský) pověřil vyšetřováním Lenku Šímovou (Anna Geislerová), která si jako parťáka vybrala komisaře Petra Sumaru (Jiří Dvořák). Jelikož si s případem nevěděli rady, požádali o pomoc religionistu doktora Runu, jehož si střihl skvělý Ivan Trojan. Ten záhy přišel na to, že zavražděný byl členem tajné zednářské lóže, protože vrah u něj nechal symboly této legendární skupiny. U mrtvoly byla dále objevena neznámá květina, kterou Šímová zanesla do pražské botanické zahrady, kde si ji převzala Táňa Medvecká a ta ji okamžitě předala svému nadřízenému profesoru Haluzkovi (Petr Pelzer). Ten policistům zalhal a řekl jim, že je to druh akácie, ve skutečnosti se jednalo o rostlinu, která se na světě nevyskytovala, pouze se objevila záhadném Voynichově rukopisu, což je ilustrovaná kniha, napsaná neznámým písmem v neznámém jazyce. Podle radiokarbonové datace byla napsána někdy mezi léty 1404–1438 a byla pojmenována po Wilfridovi Michaelu Voynichovi, americkém obchodníkovi polsko-litevského původu, jenž rukopis získal v Itálii v roce 1912. V současné době je text ve vlastnictví Yaleovy univerzity. Jenže na konci prvního dílu botanika někdo v jeho pracovišti pověsil a devíti ranami z revolveru Glock zastřelil. Ve druhém díle vrah pokračoval v zabíjení členů zednářské lóže, když na řadu přišel znalec podzemí Kruml (Josef Abrhám), kde se odehrávala většina napínavých okamžiků seriálu. A netrvalo dlouho a byla tu čtvrtá oběť, vysoce postavený židovský odborník Taussig (Tomáš Töpfer), který před svou smrtí pošeptal podivná slova Runovi. Jednou ze záhadných postav byl syn zabitého profesora Goldsteina a další člen lóže Samuel (Pavel Kříž), u něhož jsem pořádně nevěděl, jestli s vraždami má něco společného nebo ne. Podivně se choval další člen akademie věd profesor Rohan (Viktor Preiss), který se dokonce dal na útěk před policií, která ho měla za podezřelého když zjistila, že botanika někdo zabil Rohanovou pistolí. Do výčtu zbýval poslední, sedmý člen zednářské lóže, který byl odhalen až v samotném závěru seriálu. Napnutý jsem byl tedy až do konce a i když jsem seriál viděl už třikrát, pokaždé mne velmi bavil. Moje zvědavost byla samozřejmě ukojena, jak to dopadlo ale prozrazovat nebudu, nicméně vše souviselo právě s tajemným Vojnychovým rukopisem. Samotná existence této knihy a četné legendy s ní spojené, vyvolávají stále řadu otazníků. Historici i badatelé se už po několik staletí marně pokoušejí odhalit tajemství jejího původu a vzniku. Jedním z nich byl autor scénáře tohoto seriálu Arnošt Vašíček, kterého jsem vždy obdivoval a od něhož se mi líbil jiný seriál Strážce duší či jeho dokumentární filmy. Každopádně miniseriál Ztracená brána a její historický a mystický význam mne opravdu oslovil, protože mne historie hodně baví a záhady také můžu jíst po kilogramech. Navíc zde nechyběl břitký humor, jiskření mezi oběma vyšetřovateli a hodně tajemství, které mám rád. Dokázal jsem odpustit i docela dost nelogických nebo nevysvětlených scének - třeba když botanička Medvecká našla visícího profesora, jehož někdo před půl dnem, ale pořád z něj crčela krev na její mobil. Profesor Rohan se zase po propuštění z vazby nenechal odvézt právníkem domů, ale kráčel středem silnice a nechal se přejet svým vrahem. Třešinkou na dortu nesmyslů byl neviditelný tajný agent Zábranský (Jiří Langmajer), který mluvil s Geislerovou a Dvořákem, ale nikdo ho na záznamu policejních kamer neviděl. Z dalších rolí bych ještě zmínil milenku mladého Goldsteina s bujným poprsím (Jana Pidrmanová), posměvačného policistu Jandáka (Matěj Hádek), který na konci dostal co si zasloužil, členku tajné služby a bývalou manželku Sumary Ormovou (Zuzana Stivínová mladší), vtipného patologa (Martin Myšička), který se objevil už v Ďáblově lsti, stejně jako skvělý opat broumovského kláštera (František Němec). Vysloveně štěky si v seriálu střihli Martin Preiss (právník Rohana), Martin Stropnický (děkan fakulty), Tomáš Hanák (šéf tajné služby), Stanislav Fišer (rybář v loďce na Vltavě) či samotný režisér Jiří Strach jako mnich. Suma sumárum, Ztracená brána ode mne získal pět hvězdiček na bráně *****. (04.08.2019) (menej) (viac)