Lyončania - Príbeh gangu

Nie je to zly film, ale mne vôbec nesadol spôsob akym je to podane. Neustale sa strieda sucasnost so spomienkami z minulosti o vzostupe hlavneho hrdinu. Linia v sucasnosti ma vôbec nebavila a radsej by som si pozrel klasicky pojaty vzostup a pad mafiana. Ale asi by ma to aj tak v tomto pomalom sedemdesiatkovom tempe nebavilo. 4/10. (21.08.2017)

Solidní francouzská kriminálka, která naprosto perfektně splňuje podmínky, jaké Francie uvalila na krimi filmy v minulosti. Jen mi vadil způsob vyprávění příběhu, který přeskakuje z minulosti do přítomnosti, jak čerstvě nakoupenej hopík po pokoji. Taky jsem měl pocit, že ve filmu nejsou brány tolik ohledy na city, jako jinde. Je to jednoduše neuvěřitelně syrový téma, kde Gérard Lanvin předvádí perfektní výkon, kterému ale chybí jedna důležitá věc. A to ta, že bych za těch 102 minut měl k ní něco cítit. A tak když pak následoval závěr, který byl francouzsky brutální, měl jsem z toho takový divný pocit, že i když se to tváří na klasickou francouzskou kriminálku, pořád tomu chybí ty emoce, který bych potřeboval. (11.10.2012)

Pozerať gangsterku odohrávajúcu sa z polovice v sedemdesiatych rokoch sa zdá vzhľadom na kvantum filmov z tohto obdobia a prostredia nakrútených v sedemdesiatkách trochu kontraproduktívne. Tá atmosféra sa skrátka nanovo vybudovať nedá, nech sa snažíte, čo sa snažíte. Marchal oživuje rozprávanie dvoma časovými rovinami, ktoré sú samozrejme navzájom prepojené. Vyvstáva tu opäť ideologický problém, kedy nám je predstavený kvázi sympatický mafián a vzápätí sa dozvedáme, že kedysi bol brutálny zločinec a vrah a až tak veľa sa toho nezmenilo. Napriek tomu sa scenár snaží balancovať na tomto tenkom ľade a príliš to nevadí, film dokáže udržať pozornosť. Stále však osobne neviem, aký si mám vytvoriť vzťah k človeku, ktorý v rámci vlastnej sociálnej štruktúry udržiava pravidlá a česť, ale inak má na konte desiatky mŕtvol. Vlastne viem, i keď sa tvorcovia snažia skôr o vyvolanie opačného dojmu. (08.03.2020)

Smrteľne vážne poňatá gangsterka o priateľstve, oddanosti, zrade a cigánskom morálnom kódexe. Ten ma "pobavil" hádam najviac. Pretože ak sa Cigáni riadia nejakým kódexom, tak prevažne cigánskym Otčenášom: "Deti moje nekradnite, čo vidíte potiahnite. V živote ja nelúpil som, čom som videl, ukradol som.". V ňom sa presne odzrkadľuje variabilita vnímania rómskeho pohľadu na svet okolo, vyrovnávajúceho si česť a morálku podľa momentálneho nastavenia, nie nejakých rigídnych, nemenných pravidiel. Cigáni boli a sú ťažko skúšané etnikum a bez spomenutej okamžitej miery schopnosti prispôsobiť si morálku momentálnej situácii, by len ťažko odolali prežiť tak dlho v etnicky a mravne úplne cudzorodom prostredí. Preto tento Marchalov film, v snahe priblížiť svet tohto etnika a jeho zapojenia sa do podsvetia, pôsobí skôr ako slon v porceláne. (10.07.2021)

Kdybych to sám neviděl, tak bych tomu nikdy nevěřil, ale téhle kriminálce nejvíc podráží nohy nedostatečné charisma Gérarda Lanvina. Tenhle drsňák od pohledu, jehož si už nedokážu představit bez unavených očí, kupy problémů a zbraně na dosah, kterou je hodlá všechny vyřešit, působil tentokrát ploše a nezajímavě. Přestože zahrál vysoký standard a z jeho projevu mu nemůžu vytknout vůbec nic, tak jsem mu jeho postavu vůbec nevěřil. Bez toho působil jen jako obyčejný padouch, jemuž se nejen nedá fandit, ale ještě jsem mu jeho nezáviděníhodný osud přál. Takhle to Olivier Marchal určitě nezamýšlel. (05.01.2014)