Lyončania - Príbeh gangu

Dovedu si úplně dobře představit, jak by tuhle záležitost zmákli Američané. Nasraný gangster by otevřel svou tajnou skrýš, kterou se dá vybavit půl divize, nacpal by ty kvéry do kufru svý velký káry a přímým tahem na branku by voddělal tři sta vostrejch chlapů až k samýmu šéfovi. Od začátku by mu bylo všecko jasný a neudělal by jedinou chybu. Kámoši by ho podrželi a nejmíň pětkrát by mu v akci zachránili život. Nakonec by na tom ještě vydělali všici tak 20 milionů dolarů. Tak na tohle v tomto filmu můžeme s klidem zapomenout. Je to Francie, takže úplně jinak. A jak? No to je třeba vidět...70% (01.10.2012)

Alespoň, že nějaké ty jistoty (na světě) jsou: „The sky is blue, water is wet, women have secrets a .....O. Marchal má tyhle syrové krimi v malíčku a (nikdy?) nezklame. Tentokráte z pohledu druhé (gangsterské) strany, navíc bez (své) herecké stálice a jistoty v podobě D. Auteuila, za to s charismatickým G. Lanvinem (takže „kus za (poctivej) kus“). Ostatní tj. sy(u)rovost, přímočarost ,vizuál (filtry).... vše při starém (dobrém). Jednoduše žádné zbytečné odbočky, přímý tah na branku, přičemž tenhle „spící tým staré gardy“, (co má na pomyslném žebříčku osobních hodnot na velmi vysoké (nejvyšší) příčce přátelství (alespoň někteří z nich), si vás (hned zkraje) lehce získá na svoji stranu a nepustí až do závěrečného rozhřešení. P.s. jen nějak nejsem sto pochopit, ty neustálé narážky na Kmotra. To, že jednomu z hrdinů přistál v posteli „present“ (resp. nabídka, která se nedá odmítnout) v podobě koňské hlavy a zde si sebou dotyční vezmou „na přátelský pohovor“ (pro zvýšení motivace k navrácení paměti), hlavu lidskou, ještě nutně nemusí (a také neznamená), že jde o stejný typ snímků. Stejně tak tvrzení (resp. holé konstatování) uživ. Rob Roy je lehce nešťastné, leč chápu, co tím myslí. Podobnost jednotlivých snímků „made in France, factory Marchal“ není čistě náhodná a otázkou zůstává (pokud nadále pojede v zaběhnutých kolejích), kdy se to divákovi začne přejídat, přičemž každý máme tu hranu „trpělivosti“ nastavenou jinak. Mě to (prozatím) nadále baví. V neposlední řadě „není (pásová) výroba jako (pásová) výroba“. Znám mnohem horší....... (10.10.2012)

Co Gerardovi Lanvinovi určitě nechybí,tak to je zcela jasně charisma...Táhne více než úspěšně celý film a divák chtě nechtě propadá jeho šarmu.Momom,gangster staré školy,nyní na odpočinku,musí ještě jednou naleštit kvéry a vyrazit do boje,nejen s policajty,ale i s mladšími kolegy,kvůli svému nejlepšímu příteli z mládí.Film obsahuje vše,co se od dobré francouzské gangsterky očekává-přiměřené přestřelky,charismatické hlavní hrdiny,napínavý příběh,pojmy jako čest,věrnost a přátelství až za hrob.Olivier Marchal každým svým filmem dokazuje,že svým gangsterům a polišům dokonale rozumí,jeho filmy nekončí většinou happy endem,ale o to více jsou blíže realitě.Těším se na další jeho film... (22.12.2012)

Francouzský Michael Mann (režisér Marchal) se tentokrát vydává na opačnou stranu než o které ve svých filmech doposud vyprávěl a nabízí nám pohled do života gangsterů. Ukazuje začátky dnes již zestárlých gangsterů a jejich vzestup na poli nelegální obživy. Herci slušní, vizuální stránka také povedená ale vyprávění je možná až zbytečně utahané a rozhodně se nejedná o styl, který točí např. Scorsese, který mě napadne vždy, když slyším slovo gangsterka a se kterým tak rád daný žánr srovnávám...což asi není moc dobře. (05.07.2012)

Olivier Marchal bude muset na svých filmech něco podstatného změnit, nebo se propříště jeho filmům začnu vyhýbat, Lioňané jsou jeho nejslabším filmem, protože jen kopírují osvědčené postupy z předešlých úspěšných gangsterek a nepřinášejí ani zbla nového. Jak píše Rob Roy - pásová výroba... A navíc Gérardu Lanvinovi chybí jedna podstatná věc, totiž charisma... (30.11.2012)