Lore

Mám takový pocit, že si hned několik režisérů včetně režisérky Lore myslí, že k tomu, aby byl natočen dobrý psychologický film, stačí akorát použít ruční kameru, tvořit výhradně dlouhé záběry a sem tam hodit nějakou tu gore scénu, aby se z toho obecenstvo posadilo na prdel. Lore, téměř dvouhodinový road movie s poválečnou tématikou, mi subjektivně připadal dlouhý zhruba tři hodiny a s přibývající stopáží jsem měl chuť hledat nějakou pointu či náznaky příběhu pod sedačkou, kde jsem však nenašel nic než pár pukanců popcornu. Na filmu je hodně znát, že by strašně rád chtěl být něčím větším, než ve skutečnosti je, ovšem pod silným nánosem pěkného vizuálního balastu se neskrývá nic, co by dokázalo svérázně pojmenovat či v nevšedním světle zobrazit atmosféru doby, respektive řádně vykreslit vnitřní psychologii nejen Lore, ale i ostatních postav, se kterými jsem tak ani na chvíli nesympatizoval, neboť mi jejich motivy a jednání připadaly jednoduše nepřesvědčivé. Přece jen bych očekával, že když už snímek neoplývá kdovíjak bohatou fabulí, bude se zaměřovat na zobrazení změny vnímání politické situace v Německu prostřednictvím hlavní hrdinky, bolestivé odvržení důtklivě vštěpovaných ideálů a přijetí nových světonázorů či hledání nového smyslu života. Nestalo se tak. Snímku zoufale chybí nějaká hloubka, která by dokázala dát zvolenému námětu větší smysl a neudělala tak z válečné tématiky jen zbytečnou kulisu, jež dává prostor akorát k pár scénám s krví a zabíjením. Celou dobu jsem se nemohl zbavit pocitu, že se paní režisérka prostřednictvím dlouhých záběrů a detailních záběrů kamery snaží jen prachsprostě opíjet diváka rohlíkem. Naprostá absence nějaké gradace, zajímavé myšlenky, katarze v závěru. Už dlouho jsem se v kině nenudil tak moc, jako právě při sledování Lore. (29.06.2013)

Bezprostředně poválečná road movie, od které jsem teda očekával mnohem víc. Připadá mi, že vždy, když se natočí nudný film, ale o silném tématu, dá se tomu přídomek festivalový, aby to pak bylo jako něco víc. Rádoby intelektuálové se pak hladí po hrudi, jak skvostné dílo viděli. Být to natočeno jinak a dramatičtěji, tak by člověk ztratil slovo. Filmu ale zoufale chyběl dramatický náboj. Všechny tyto neduhy nakonec způsobily, že hlavní hrdinka působí jako nesympatická hysterka. A taky to, že si z filmu člověk vůbec nic neodnese. Hlavně že mají festivaláci o čem diskutovat. (20.04.2014)

Ďalšia nemecká pecka! Detičky z hitlerjugend putujú troskami Tretej ríše za starou mamou do Hamburgu. Nekompromisné vrhnutie vodcových ovečiek napospas následkom jeho politiky. Na hlavnej hrdinke Lore sledujeme postupný prerod zo sfanatizovanej arijskej blondýnky na človeka ochotného odstrihnúť sa od dedičstva otcov. Subjektivizujúca kamera, ktorej záujmom sú výseky reality, úzke snové zábery na dejové detaily, senzitívne snímanie okolitej prírody v neustálych preostrovačkách, explicitné zobrazenie násilia a výborná práca zo zvukom navodzujú Lorino vnímanie tesne povojnovej situácie, keď sa nemecký obyvatelia prvýkrát zhlukovali okolo verejných násteniek oblepených fotkami masových hrobov "podľudí". Originálnou dejovou premisou, vybudovaním výborných situácií a vycizelovaným scenárom, ktorý neskĺzne do známych klišé, ukazuje Shortland akým smerom by sa mal vybrať umelecký európsky film, ktorý prichádza s miliónkrát ohranou témou a s kapitolami z nárdonej histórie. Na Horiaci ker sme museli zavolať Hollandovú, keď budeme robiť druhú svetovú, tak treba namiesto Herza, Nikolaeva alebo Chlumského zavolať Cate Shortland. (21.03.2013)

Sledovat tenhle film, to bylo jak pít fernet, vyjímečně hořký, vyjímečně dobrý. To, jakým způsobem film ovlád moje emoce a dělal si s nima co chtěl, to jsem ještě neviděl. V jednu chvíli jsem Lore za ten její zatemnělej nacistickej mozeček nesnášel a hned ve druhý scéně mě jí bylo líto, cítil jsem tu beznadějnost situace ve který se ocitla a chtěl jí nějak pomoc. Tohle je geniálně odvyprávěný, takovýmhle způsobem zpracováný téma, kterého se dotýká válka jsem ještě nikdy neviděl a ani neuvidím. Jde o to, že ač v hlavě pořád funguje nacismus = zlo největší, najednou se zjišťuje, že osvobození ne pro každýho znamenalo začátek štěstí, protože upřimně, za co asi tak může pětiletý dítě a jak má svět vnímat mladistvá holka, která měla plnou hlavu propagandy a najednou se musela rvát se životem nejen sama ze sebe, ale i za svoje mladší sourozence. Pořád mám ten příběh v hlavě, lepší vizitky film už prostě dosáhnout nemůže. (21.06.2014)

Režisér chtěl natočit velký příběh, jenže zároveň chtěl být taky velkým umělcem. A tak se stalo, že se utápíme v obrazovém materiálu a prokousáváme se neskutečnou nudou. Mnozí to budou zřejmě vidět jako strhující podívanou, já už po hodině opravdu nemohl. Je to běs, je to běs! Každý záběr třikrát delší než se sluší...40% Zbytek přesně popsal hromino... (03.01.2014)