Bohemian Rhapsody

Oslava hudby. Rámování celého příběhu koncertem neuvěřitelným způsobem funguje. Narvané Wembley hltající každou notu, každý Mercuryho pohyb obklopí diváka a přenese ho ne jen do středu dění, ale i nad něj, kamera létá nad diváky nebo se proplétá mezi nohama kapely i mezi prsty hrajícími na klavír. Singer je formálně brilantní a servíruje detaily na stříbrném podnose a to stále mluvíme jen o rámci. Vznik samotné kapely, nahrávání největších hitů a vztahová dynamika i AIDS jsou pojaté velice funkčně. Snímek nezachází do detailů a je malinko zkratkovitý, což je sice na jednu stranu škoda, ale aspoň nepřekáží hymně o nejlepší kapele na světě. Kdo chce detaily pustí si dokument... Malek je fantastický, ale to i zbytek hereckého ansámblu. Ehm... skvělý soundtrack. (07.11.2018)

Skvěle to popsal Dan9k, Bohemian Rhapsody je opravdu bohužel pouhouhým pomníkem bez vnitřní energie. Mnohem větší drama, než děj samotný, přináší veškeré ty zákulistní peripetie s Bryanem Singerem. Někdo možná může cítit nostalgii, emoce které cítí jsou nicméně jeho vlastní projekcí. Snímek sám o sobě je tak plytký, a postavy ploché a totálně vyšťavené, že žádnou emocionální odezvu vyvolat neumí. (19.01.2019)

S téměř 21 000 hodnoceními jsem očekával film hodný 92 %. Dostal jsem dějově zcela průměrný životopisný hype jedné konkrétní kapely, jejichž žijící členové si evidentně tak pečlivě ohlídali nekontroverznost scénáře, že celý film je pouze vykastrovaná oslavná pocta kapele, která chvílemi zavání až pohádkou o Rychlých šípech s kytarami. Tou nekontroverzností rozhodně nenarážím na fakt, že ve filmu se explicitně nezachycuje gay sex, ale na zobrazení postav a jejich počínání. Přesně tohle nemá mít v životopisných filmech místo, jinak to není životopisný film plný pro diváka zajímavých nahlédnutí pod pokličku, pod kterou nikdy neviděl, ale jen nově vyretušovaný propagační plakát k třicet let starému koncertu, zvláště když po faktické stránce je děj zcela mimo a polovina věcí se ve skutečnosti stala úplně jinak nebo jindy. Samotný závěr filmu, ve kterém postavy před CGI stadionem imitují koncert Live AID a Malek hejbe patnáct minut v kuse hubou na playback, z toho jsem hotovej ještě teď. Tleskající stadion, tleskající hospody, tleskající uslzená rodina v obýváku, tleskající manažer, patosu jak po "nečekané" záchraně světa v americkém katastrofickém filmu. Závěr byl definitivním potvrzením, že celý film je nekritická sentimentální vzpomínka pro diváky s tričkem Queen na sobě, kdy ihned po vyslechnutí notoricky ohraných šlágrů ("We Are The Champions" jsem musel přetočit, už ji nemůžu ani slyšet) najedou závěrečné titulky jak kdyby vše skončilo a dalších 6 let se nic nedělo. Varuji tedy diváky nezasažené kultem Queenů, že jestli očekávají audiovizuální porno, které je dle nostalgicky hodnotících uživatelů 8. nejlepším filmem všech dob, budou hodně překvapeni, co nakonec (ne)uvidí. Straight Outta Compton byl rovněž žijícími členy kapely notně vykastrován ve jménu jejich PR, ale o proti BR působí jako upřímná retrospektivní zpověď - lépe natočená zpověď. Až tak je Bohemian Rhapsody držen za koule, rodinnými Mirky Dušíny s manželkami a dětmi, tvořícími společně "rodinu". A pak je tam s nimi ještě jedna excentrická buzna, která dvakrát nasadí gay kostým, vyrazí manažera a dá si pár lajn koksu mimo záběr. Fakt upřímná síla! 50 % (25.01.2019)

Ne že by mě ten film nebavil (jako každého, kdo má rád QUEEN), ale myslím, že byl dost přikrášlený - zbytek kapely to byl jeden svatoušek vedle druhého a tomu nevěřím. Navíc Rami Malek přes veškerou snahu Freddieho nedal tak, aby mě přesvědčil - nejhorší bylo to jeho přihřáté chování a vyjadřování - to Freddie opravdu nedělal. Navíc jsem měla celou dobu pocit, že mu hrozně překáží ty zuby. Velká škoda, že to nakonec nevzal Sacha Baron Cohen. (31.01.2019)

Opravdu bych nečekal, že se z Bohemian Rhapsody po tolika produkčních problémech vyklube taková pecka. Ovšem ať už za finální střih může Brian Singer, nebo můj možná ještě větší oblíbenec Dexter Fletcher, konečně je tu licencovaná hudba skupiny Queen a ta udělá půlku práce. Rami Malek od Mr. Robot (jeden z těch seriálů, které jsem vzdal) ušel obrovskou cestu a stal se doslova ztělesněním Freddieho Mercuryho a to co předvádí na pódiu nemá obdoby, stejně jako před třiceti lety neměl obdoby jeho předobraz. Hned jsem měl chuť si dát další životopisy podobného ražení (mnoho jich je zmíněno ve filmu, jeden za všechny - mladý Michael) a pevně doufám, že jich po fenomenálním úspěchu této kapely v kinech jenom přibude. Když člověk film vidí, už ho nikterak netrápí, že se před vícero lety chystala drsnější podívaná s Baronem Cohenem. Tohle je totiž nářez. Sice plný patosu a mravokárných rad do života bez temných stránek, ale pořád nářez. (10.11.2018)