Fantóm opery

Pro mě asi nejhorší film od Daria Argenta ,co jsem viděl a že sem jich viděl hodně. Film naprosto postrádá atmosféru a příběh neni vůbec kompaktní, herci jsou vesměs příšerný, bohužel a to i Asia Argento, která se do týhle role ale absolutně nehodila a vůbec jí neseděla, krom toho je hodně moc poznat, že to zřejmě nezpívá ona, ale jen otvírá pusu, což v konečným důsledku ubírá i na hudbě, která mě ale stejně vůbec neoslovila, takže nula od nuly pojde.A taky by mě zajímalo, kdy Fantom ztratil svojí masku, někdo mu jí musel asi vyčořit před natáčením, protože sem ho v ní ani jednou neviděl. No a teď se tak pozvolna dostávám k tomu, co je na tomhle aspoň přijatelný a to jsou samozřejmě gore efekty. Některý jsou povedenější, některý horší, ale nápad sem ji rozhodně ubrat nedá, škoda jen, že jich zase nějak extra moc neni a radši se celej tenhle film zaměřuje na příběh, kterej ale nemá s původním Fantomem z opery moc společnýho a je fakt hodně špatnej a dalo by se říct, že i nudnej. (20.05.2008)

Moje prvé (režisérske) stretnutie s majstrom Argentom. A hneď ma prekvapila poctivosť s akou sa filmu chytil, ale diváci sa dočkaju aj zopar nechutností. Mix medzi talinskymi horormi a niečim čo by malo byt prístupné aj normálejšiemu európskemu divákovi. A tá maďarská opera bola fakt pekná. No jednoducho som sa bavil, hlavne asi kvôli tej sekačke na potkany :-) (25.04.2005)

Poněkud nevyvážený příběh dle klasického románu s krásným vizuálem (Argentovy obrazy jsou pastvou pro oči), příjemnou hudbou (kromě klasiky od mistra Morriconeho) a slušným gore (expert na speciální efekty Sergio Stivaletti) - naražení na krápník, vytržení jazyka či useknutí hlavy jsou jen příklady z mnoha. Podzemnímu labyrintu by kromě krys, pavouků či netopýrů slušelo více tajemna (mlha, pavučiny, sem tam lebka...), přesto ohledně výpravy nemám velkých výtek. Dvě scény mi připomněly Brassova Caligulu - lázně a vozítko, které kromě chytání a masakrování krys mělo vrtuli na utínání hlav stejnou, jakou lze vidět právě v Caligulovi (akorát že tam lítaly hlavy lidské). Škoda, že J.Sands nepůsobil nijak démonicky (jako třeba ve filmu Warlock). Dynamické scény jsou střídány zbytečným klábosením, které tak rozbíjí plynulost příběhu. Stejně by jeden nevěřil, jakou paseku dokáže nadělat lustr v opeře....(Argentova Opera /Děs v opeře/ je pro mne o dva stupně výše, když už jsem ji zmínil). (16.08.2015)

Romantický horor - obe diametrálne odlišné žánre sú v tejto Argentovej interpretácii majstrovsky prepojené prvkami grotesky do fascinujúcej Rubikovej kocky, ktorej farebné políčka boli pokryté kúskami lesklého perleťového atlasu zo šiat nejakej vznešenej mŕtvoly z roku 1877. Už nejaký ten piatok (trinásteho) je mi jasné, že Dario Argento je génius ťažkého kalibru, ktorý pri svojej bohumilej činnosti strašiť - či lepšie povedané - znepokojovať diváka hľadí jedine na emocionálny potenciál bizarných (nerovná sa surrealistických) zvrhlostí, ktoré majú strhujúce poetické kvality rovnako ako ich má Tizianovo poetické "Sťahovanie z kože" v kroměřížskej zámockej galérii. Jeho pohľad na Lerouxovu literárnu klasiku je na rozdiel od rutinnej Lubinovej strašidelnej romance z roku 1943 navýsosť originálny, plný šťavnatých scénok, ktoré by si Leroux ani Lubin nedokázali ani len predstaviť. Iste, dalo by sa vypustiť nejaké to intermezzo, capriccio či nokturno, každým strihom navyše by však čaro tohto bizarného romantického hororu utrpelo. Niektoré nulové herecké výkony a starosvetsky prostoduché dialógy vlastne len umocňujú celkovú divnú atmosféru filmu, ktorý je skôr parafrázou hororu než hororom samotným, podobne ako sme to videli v obdobnom filme - Coppolovom Drakulovi. Vražda sledovaná skrz červenkastú pavučinu prstov, pozoruhodná zoofilná kreácia Juliana Sandsa, Asia Argento pred Wagnerovým obrazom "Kráľovná Izabela dáva zbohom vlasti", predobraz jednej z Van Helsingových zbraní... Film sa síce nevyrovná Argentovým dielam "Profondo rosso" a "Inferno", no tie hviezdičky sa mi zjavujú akosi samé od seba. Ako Fantóm... (A: "Bože, vidím svoju kosť!" B: "V parížskej opere sa dejú neuveriteľné veci...") (13.03.2005)

Mám slabost pro nekorektního, romantického, krutostí nakaženého Fantoma, jehož stvořil Gaston Leroux. A Dariova verze je úchylno-slušně krvavá a taky lehce perverzní, což mi k tomuto tématu více než pasuje. Ač béčkový punc, nezapře v sobě dílko hutnou atmosféru. Skvělý Morriconeovský hudební doprovod tomu hodně napomáhá, i výběr klasických hudebních děl jest slušnou podporou. I když ve chvíli, kdy Christine naplno spustí árii a ta ji nepasuje do huby ... jj pobavila jsem se. 60% (28.05.2009)