Revenant Zmŕtvychvstanie

Tak se nám Leo doplazil až k sošce (a právě akademii věnoval i svůj poslední pohled)…ne, konkrétně jemu nic vytýkat nemůžu (ani Hardymu ne). Ale popořadě. Co se týče vizuálu/technické stránky, to jsem místy skoro slintal blahem. Stejně jako u úvodního přepadení. Neměl jsem větší problém ani s příběhem, délkou či „snovými“ scénami. To spíš s „detaily“ jako: „schování“ Hawka (Bridger oslepnul?), chyba s prohozením lahví, úsměvné zobrazení Francouzů, náboženský podtext (nejvíc to milosrdenství) a líčení Hugha čistého jak okvětí bílé lilie (např. férovka či „nečekaný“ příjezd rudochů těsně před možným „zkompromitováním“). Skutečný problém ovšem vidím jinde…Ehm, tuhý kořínek je pěkná věc, ale zas „vocamcaď pocamcaď“. Už u „medvídka“ mi skřípaly zuby. Ale s (místy až úsměvnou) Glassovou nesmrtelností jsem se pral celý film. Pak jde ta snaha o realistické pojetí (ač nejhůř jsem se paradoxně cítil u „mrkací“ scény) víceméně do kytek. Přitom stačilo netlačit tak moc na pilu…ve výsledku mi to tak bohužel vychází jen na lepší průměr. (13.07.2016)

Můj největší problém se Zmrtvýchvstáním spočívá v tom, že jakkoli se snaží působit vzdorovitě vůči očekáváním spojeným s vyprávěním amerického velkofilmu, nakonec stejně jeden každý načrtnutý motiv poslušně v závěrečném vyvrcholení zúročí a všechny kousky skládačky zaklapnou do uzavřeného tvaru. Už jen v tomto ohledu shledávám opakovaně zaznívající srovnání s Malickovými modernistickými díly poněkud neadekvátními. (20.01.2016)

Čekal jsem něco na styl Černého roucha v kombinaci s McCarthyho Krvavým poledníkem a svým způsobem jsem to i dostal. Škoda že včetně častých, nadbytečných a především nechtěně hloupých jakože mysticky symbolických vsuvek. Držet se to čistě v oné rovině "nehostinná divočina, pragmatičtí drsní trappeři, indiáni na válečné stezce, přežití, nekonečné zasněžené dálavy, skučící vichry, p-o-m-a-l-é tempo", tak by to bylo ještě lepší. Jakkoli to nepochybně má pár slabých či zbytečných pasáží, tak když už je to dobré (což platí o většině stopáže), tak je to sakra že dobré. Z velké části díky syrové atmosféře, uchrčenému výkonu hlínu žeroucího Lea, fantasticky (jakkoli tradičně) pod vousiska si mručícího Hardyho i toho Gleesona, který tam až nečekaně sedl. A nelze nezmínit kameru; na plátnech nic tak "zarámování hodného" nebylo k vidění od Až na krev. Celkově tedy jednoznačně spokojenost, byť s nemalými výhradami. (13.01.2016)

Událost roku 2015. Už od první scény přepadení tábora je jasné, že filmařsky je to někde jinde (ta kamera a minimum střihů !). I když je mnoho věcí zbytečně diskutovaných (např. herci), ten zážitek při sledování tohohle syrově špinavého survival příběhu se dostavil tak, jak se všeobecně očekávalo. Innaritu je nejsilnější ve vyobrazení čehokoliv. Scénáristicky se nic moc objevného nedá očekávat, vždyť hnací motor celého filmu je pomsta - jedno z nejprimitivnějších a zároveň nejvděčnějších témat. Ale punc který tomu dokáže tenhle Mexičan vdechnout pomocí vypiplané formální stylizace tvoří jedinečně opulentní a žánrově čistou podívanou. Bylo to příliš dlouhé - jediné selhání. Kdyby bývali tvůrci zůstali jen striktně přízemní a odpustili by si snové scény ala Terence Mallick, bylo by to flawless. (17.01.2016)

Pro mě mírné zklamání. Technicky jsem nečekal nic jiného než nejvyšší kvalitu a to potvrdilo se. V tomhle ohledu impozantní dílo od Lubezkiho přes vizuální efekty (medvěd) až po mix zvuku. Je zajímavé, jak sekvence jako třeba první útok indiánů nebo medvěd, jsou dneska skoro samozřejmostí a před pár lety by jejich natočení nikdo nevěřil (aneb co všechno Cuaron změnil díky Childer of men). Bohužel pro mě od Iñárrity čekám už asi moc, protože se mě film prakticky emočně nedotkl. Celá ta bolestivá cesta za pomstou je až moc umělá a zrychlená (jak dlouho vlastně trvalo Glassovo zmrtvývstání?) a čekal jsem, že na mě film nechá stopy jako asi jako medvěd na Glassovi... marně. Když odmyslím drsné scény, tak jsem vlastně ten film neprožíval, jak bych měl (když si vzpomenu na 21 gramů, Babel, Amores Perros... tak je mi smutno). Třeba takový herecký souboj Dicapria s Hardym pro mě osobně vyhrává Hardy, protože DiCaprio i přes všechno to utrpení v mých očích je "málo mrtvý" (nemůžu si pomoct, to je osobní, ale jeho oči, ty jeho oči, prostě ty oči vědí, že neumírají... má je čisté, bez utrpení, které tam potřebuju - Klaus Kinski hadr). Technicky 5*, emočně 3*... PS: Iñárritu prostě není Malick, i když se o to chvílemi snaží... (19.01.2016)