Revenant Zmŕtvychvstanie

(1001) -"I found God" he used to say. "And while sitting there and basking in the glory and sublimity of mercy... I shot and ate that son of a bitch." --- Před sledováním jsem si přečetla, že: Revenant in French also means (reverting to) "spirit" or "ghost". Což mě samozřejmě velmi natěšilo, ale i přese všechny horečkové snové vize jsem neměla pocit, že by se film dotkl duchovní roviny. Vlastně mám ve výsledku dojem, že se jedná o křížence Malickova Nového světa a Jarmuschova Mrtvého muže, přičemž se Revenantovi nedaří dosáhnout kvality ani jednoho z nich. A když to srovnám ještě s Birdmanem, do kterého se mi původně vůbec nechtělo, ale hned po prvních pár vteřinách jsem od filmu vůbec nemohla odlepit oči, jak byl hypnotizující, tak tady jsem se musela vyloženě nutit, abych se vůbec dokoukala do konce. A to jsem člověk, který by raději strávil celý život v lese, než aby jednou vkročil do víru velkoměsta. Vlastně nemám ani moc ráda, když v sobě Terrence Malick přespříliš probouzí svého vnitřního Terrence Malicka, natož abych to ještě snášela u ostatních režisérů. Inarritu podle mě vlastně udělal nejzásadnější chybu v tom, že filmu dodal lidského záporáka a hrdinovi jinou motivaci než jednoslovné "přežít", protože mi přijde, že tím paradoxně mizí důvod, proč by ten film měl existovat. "Přežít, abych zabil vraha svého syna" je extrémně klišé motivace pro tak nehostinné, dravé a kruté prostředí, jaké se filmu podařilo poskládat dohromady. Slušel by tomu mnohem víc nihilistický příběh osamělého zálesáka, který bojuje o svůj život, protože nic jiného neumí a nezná. A ještě víc bych za něco takového bojovala s přihlédnutím k tomu, že Tom Hardy vypadá pořád moc inteligentně na to, abych mu takovou roli uvěřila, a tím pádem spadá jeho herecký výkon do kategorie nepříjemně se sledujícího pitvoření, které rozhodně není důstojnou protiváhou Leova minimalismu. (A taky tedy dodám, že jsem výjimečně ráda, že když už mu tu sošku chtěli mermomocí dát, tak že mu ji dali zrovna za tenhle film a ne třeba za Letce nebo Vlka z Wall Street. I když mě osobně jako herec nezajímá už tak patnáct let.) Domhnall Gleeson teprve podruhé přenáší trochu závaží ze strany "hezký muž" na stranu "dobrý herec". Forresta Goodlucka jdu sledovat na Instagramu. Willa Poultera si přidávám do sbírky herců, kteří krásně brečí. A jako poslední zmínku jsem si nechala poznatek, že mě úplně neskutečně rozčilovala kombinace té prvoplánovité "západní filmové" hudby, která jako by se snažila každý záběr, ke kterému hrála, nafouknout a dodat mu falešný pocit důležitosti, spolu s tím japonským hudebním minimalismem, který doprovázel například finální souboj, a který skvěle vystihoval primordiální pudy a emoce, o kterých pro mě celý film byl nebo měl být. Kdyby tak byl podkreslený celý film, nejspíš bych mluvila úplně jinak, a určitě i hodně dalších lidí, kteří mu vyčítají mělkost a pozérství. Inu, třebas se na Revenanta podívám znovu za deset let a zklamání mě přejde, ale zatím sbohem a šáteček. (27.11.2018)

Hollywoode div se, tohle je krvavý ambientní revenge survival za $135m. K neuvěření... A nutí vás sice místy rozjímat nad matkou přírodou, ale současně to není příliš art a i pro běžný smrtelníky se děj uspokojivě sune vpřed. Když už je to akční, tak syrově a pořádně, působivě díky delším záběrům. Leo musel zahrát dost fyzicky, s důrazem na nenávist a utrpení, a těžko se to posuzuje v oscarovém kontextu, každopádně potvrdil svoji úroveň i ve vší tý hlíně, mrazu a vnitřnostech. Hardy moc dobrý jako ukecaný všivácký protipól. Byla to zajímavá podívaná, precizní alternativní western od jednoho z nejtroufalejších, nejnadanějších tvůrců dneška. (14.01.2016)

Syrová poctivá filmařina, která zajede až do morku kostí a Leovi za jeho naturalistický herecký projev gratuluji k ziskání Oscara, takhle mistrovsky odehraná veletěžká role tu už nějaký ten rok fakt nebyla. Film je briliant stříbrného plátna, všechno je tady dokonalé, kamera předvádí takové kompozice, že se prakticky stává dalším hlavním hercem filmu, režie tak to je další majstrštyk, souboj s medvědem, střet s indiány, lahůdky, ale i pomalejší scény jsou pětihvězdičkový dobroty. Bohužel a to myslím opravdu lítostivě nemůžu dát víc, protože při takhle opravdovým filmu jsem měl velký problém pobrat nesmrtelnost hlavního hrdiny, film jsem mimo jiné vnímal jako oslavu síly přírody, ale proč proboha tvůrci ignrovali snad všechny přírodní zákonitosti a udělali z hlavního hrdiny rodáka z planety James Bond na který je Chuck Norris považován za smrtelníka. Hrozná škoda tohoto, protože film by jinak ode mně nafasoval plnou palbu, ale takhle musím jít dolu, normálně bych asi šel na tři, ale v tomhle případě je filmařský a herecký umění na takové výši, že o tolik níž jít nedokážu, nemůžu a hlavně nechci. (24.01.2016)

Indiáni, lovci, medvěd. Řeka, sníh, hory, les, vichřice. V téhle divočině jeden skomírající plamen malého ohýnku vydává tu trochu tepla, které vás dělí od posledního spánku. Musíte ho sledovat jako oko v hlavě, aby nevyhasl, bez něj je tma, chlad a prázdnota. A přece vyrážejí do takových míst lidé, nebo v nich dokonce žijí. Jde o zvláštní sortu, hrubou, neotesanou, ale natolik odolnou a bolesti přivyklou, že i střet s rozzuřenou medvědicí, která vám pocuchá prakticky všechno v těle, nemusí znamenat definitivní konec. No, byl to masakr. Málo filmů mě donutí cítit fyzicky každé drobné zaškobrtnutí, každý záchvěv bolesti, nabrání studeného vzduchu do plic nebo vítr ve vlasech. A když se před Glassem a jeho koněm otevře sráz, to ve mně hrklo. Syrovost na maximu, a přitom člověk stále fascinovaně zírá na odhodlanost jednoho člověka a na naprosto nádhernou přírodu. A natočit to, to muselo dát zabrat, jen si moc přeju, aby film, ve kterém museli všichni zúčastnění (včetně toho medvěda, jak tohle udělali) jít až na krev, nedopadl jako Friedkinův Sorcerer (případně Ciminova Nebeská brána). (16.01.2016)

Revenant: Zmŕtvychvstanie je film rozporov. Na jednej strane krásna divočina... ale nie je to zasa ani nič mega-úchvatné... ale tá veľkoleposť a maličkosť človeka oproti prírode tam každopádne je. Tvorcom sa podarilo nájsť miesta presvedčivo simulujúce mimoriadne nehostinnú a pochmúrnu americkú divočinu 19. storočia, v ktorej bolo možné naraziť skôr na (do) grizlyho, než na človeka. A to bol možno ešte ten lepší prípad, lebo ľudia sú väčšie svine, než divoké zvieratá. Na jednej strane sa herci veľmi snažia... ale nehrajú postavy, ktoré by boli nejako extra náročné (na čokoľvek). Ale veď sú to drsní lovci kožušín, tu naozaj žiadna veľká psychológia nemala čo hľadať (a tak tu ani nie je). Naopak, dokonca by som povedal, že na to, že ide „len“ o lovcov kožušín, sú postavy dobre vykreslené, vierohodné a realistické. Na jednej strane vydarené vedľajšie postavy (kapitán, samotársky Indián, Will Poulter)... ale majú príliš malý priestor a ich odchod z deja je nie vždy uspokojivý. Na jednej strane ten, kto tvrdí, že mimo začiatku a konca sa nič nedeje, klame. Sú v tom vražedné indiánske kmene, osamelí bojovníci, Francúzi, bizóny, vlky, splavovanie rieky (bez člna) a nečakaný pád z útesu. Na jednej strane veľa snových a halucinogénnych výjavov... avšak nemôžem povedať, že by ma otravovali alebo že by v príbehu nemali miesto. Naopak, posúvajú ho dopredu a vcelku šikovne (a bez slov) vysvetľujú v deji nepovedané/zamlčané informácie. Na jednej strane dosť drsné... ale drsnosť nie je samoúčelná. A takto by sme mohli pokračovať. Proste, ako vravím - film rozporov. (02.02.2017)