Revenant Zmŕtvychvstanie

Nič extra. Omnoho lepších dobrodružných survivalov tu už bolo kvantum a nepotrebovali ani takú premrštenú stopáž, ani také „hviezdne“ osadenstvo. Navyše Iňoritník servíruje silene artovo prehnaný audio-vizuál, kde potrebuje ukázať ako krásne vie natočiť nebíčko, stromčeky, kopčeky, ohníček, atd.; čo by bolo ok, keby to bolo iba doplnkom v určitej miere a nie ako primárna a repetitívna časť poloprázdneho celku. Pre nadšencov preceňovaných kúskov z rangu iritujúcej sošky zlatého prdelníka to možno bude žúžo, ale mňa to príliš neoslovilo. Najlepší tu bol medveď, najhorší Will Poulter. Nedocenený Carnahanov "The Grey" je IMFO neporovnateľne lepšou voľbou. (28.12.2015)

Tak musím s politováním konstatovat, že to Iňáryju zas až tak v prdeli ještě nebude. Po Birdmanovi, nejhnusnějším, nejafektovanějším a nejotravnějším to velesvinstvu jaké kdy zprznilo celuloid, se artista vrhl na Rodokapsy, a na vrážení si vidliček do očí a hřebíků do uší to tentokráte opravdu není. Akorát mi to kapku připomínalo ten starý vtip, jak z pohřebáku vypadne na silnici mrtvola, po chvíli ji všemi šesti koly přejede kamión, řidič panicky odtáhne tělo do pole u silnice a ujede. V poli sklízí zrovna kombajn obilí a frajer mu totálně ucpe mlátičku, načež ho kombajnista pohodí v lese, kde právě probíhá hon, a několik myslivců do něj ještě nedopatřením našije pár ran z kulovnice. Ti pak zavolají záchranku, druhý den se jdou do nemocnice optat, jak to s poškozeným dopadlo, a doktor jim oznámí, že to sice byla šichta, ale pacient bude žít. Já vím, že když to říkal Džim Bridžr, tak to asi musí být pravda, ale nad takto podaným jakože skutečným příběhem by si nejeden traumatolog prochechtal fonendoskop. Tomu nepodchladitelnému Poslednímu Dykapryjovi by záviděl snad i nejslavnější zimní plaz na osm – Meresjev. Nejprve mu naprosto fantasticky podaný medvídek grizzly oholí dozajista vysterilizovanýma tlapičkama záda až na kost, prohryže mu snad všechny měkké tkáně, poláme hnáty a šlápne na hlavu, načež se náš hrdina nahrubo sešitý a reponovaný odborným traperským koželuhem a alkoholikem vykope z vlastního hrobu a jme se urazit v kurevské zimě tři sta kiláků během šesti týdnů. Při tom plazení a pajdání mrazivými severními teritorii se dostává do formy zejména tím, že třeba cvičně zhučí volným pádem ze stometrové skály, nebo si hoďku rehabilitačně zaplave zabalen v zázračně nadnášející stokilové koupací medvědí kožešině peřejemi s teplotou kolem nuly. Po připlazení se do civilizace se ani neohřeje a vyrazí za pomstou, kdy v sáhodlouhé bitce naporcuje nožem dobře živeného, odpočatého a nezraněného dvoumetrového zálesáka. Inu, na Mistrovství světa v rychlohojení a pohrdání gangrénami by frajer dozajista skončil na bedně, ale tomuhle v anotaci trochu chybělo sci-fi / fantasy. Nicméně, natočeno je to naprosto famózně a jedná se o totálně strhující paralympijskou pohádku s úchvatnou výpravou, při které uteče i ta prasácká stopáž jako jednonohý slepý překážkář na steroidech svému vodiči. Ale víš jak, milé Iňaryju, za to trauma z Birdmana už u mě budeš navěky v hajzlu a automaticky jedna dolů za dříve způsobená příkoří, ať natočíš cokoliv. (28.12.2015)

Leo nám od dob kdy šel ke dnu i s Titanikem herecky vyzrál, zapustil hustý vous a rozhodl se, že divákům ukáže co umí. Takže zde máme toto dílo a Leo v něm hraje pana Hugha Skleněného, což je celkem ironické jméno jelikož takhle odolnýho hajzla svět neviděl. Nejdříve si zatancuje s medvědem až z nich kusy lítaj, pak se nechá asi tisícovkou stehů vytunit s tím, že místo narkózy dostane pár hltů chlastu a nakonec se vyhrabe z vykopaného hrobu a jde, nebo spíše leze, pomstít svého synka kterýho mu kuchnul Tom Hardy (to už je odolnější jméno) . V mezičase se cachtá ve vodě co má cca nula stupňů, skáče z vodopádu, belhá se o větvičce s křivejma hnátama, stanuje v koníkovi nebo zachraňuje przněnou indiánku. Když už mu je fakt ouvej zhtne syrového bizona a jde se dál. Ano už se jde. Dlouhé procházky v mínul pětadvaceti udělají divy a Skleněnka už zase skáče přes kaluže, aby ve velkém finále poměřil ptáka s Hardym. Kouká se na to kurevsky dobře, záda mě bolely jen z pohledu na Lea (chcípáka hrál fakt dobře) a musím uznat že si toho zlatého robertka jménem Oskar za všechny ty útrapy zaslouží. (18.01.2016)

Čekal jsem něco na styl Černého roucha v kombinaci s McCarthyho Krvavým poledníkem a svým způsobem jsem to i dostal. Škoda že včetně častých, nadbytečných a především nechtěně hloupých jakože mysticky symbolických vsuvek. Držet se to čistě v oné rovině "nehostinná divočina, pragmatičtí drsní trappeři, indiáni na válečné stezce, přežití, nekonečné zasněžené dálavy, skučící vichry, p-o-m-a-l-é tempo", tak by to bylo ještě lepší. Jakkoli to nepochybně má pár slabých či zbytečných pasáží, tak když už je to dobré (což platí o většině stopáže), tak je to sakra že dobré. Z velké části díky syrové atmosféře, uchrčenému výkonu hlínu žeroucího Lea, fantasticky (jakkoli tradičně) pod vousiska si mručícího Hardyho i toho Gleesona, který tam až nečekaně sedl. A nelze nezmínit kameru; na plátnech nic tak "zarámování hodného" nebylo k vidění od Až na krev. Celkově tedy jednoznačně spokojenost, byť s nemalými výhradami. (13.01.2016)