Rivali

Možná by se dalo strefovat do hladce klouzající dějové linky a do žánrově přesně definovaného souboje protikladů. Jenže já to při vší upřímnosti a živočišnosti celého příběhu nedokážu a kdo někdy měl rád závody formulí, když se ještě nejednalo o promyšlené kroužení v týmové režii, ale o vpravdě smrtelnou zábavu, bude na tom stejně. Od prvního zařvání motorů přes herecký koncert výbušného Hemswortha i chladného Brühla až po nerozdýchatelnou finální třetinu plnou vizuální dokonalosti a emocionální bohatosti. A pokud ani to nestačí k plnému zážitku, zaburácí Hans Zimmer a vůz je okamžitě zpátky na trati. Na té, kde každé sešlápnutí pedálu může být to poslední. (09.10.2013)

|| Scenár: Peter Morgan / Predloha: Život | Hudba: Zimmer | Produkcia: Howard, Grazer, Eaton, Fellner, Oliver, East, Sinclair, Armburst, Bevan, Thompson, Hallowell | Distribúcia: Exclusive Media, Universal Pictures (USA), StudioCanal (UK), Pathé Productions (France) | Štúdio: Exclusive Media, Revolution Films, Working Title Films, Imagine Entertainment, Relativity Media, Cross Creek Pictures | Rozpočet: 38 miliónov $ | Tržby: 90,247,624 $ || Ron Howard v mojich očiach zrežíroval najstrhujúcejší film so športovou tematikou v dejinách kinematografie. Som nesmierne šťastný, že sa tomu stalo u námetu zo života Formuly 1. Toľko emócií vo mne vyvolal naposledy a JEDINE Green Mile. A to je už viac, než 10 rokov. Čas sa pozrieť do svojej Top10ky filmov, a zhodnotiť, ako vysoko doňho môže siahnuť Rush. Nutné ďaľšie a ďaľšie zhliadnutie. Ps: Tu som si uvedomil, že už nikdy nechcem ísť do kina na 3D. Už to viac nepotrebujem. 100% | 1. CinemaCity, Slovanský Dům - sál 3 (2D, EN DTS), Praha, 4.10.2013 | (04.10.2013)

Howard je spíš Niki Lauda, chladný, kalkulující, profesorský s citem pro vyladěný design. Díky tomu Rivalové neskutečně akcelerují v závodních sekvencích a tak trochu tuhnou tam, kde se snaží pojmenovat destruktivnost závodnické vášně. James Hunt tu vypadá jako kluk z plakátu (něco jako benzínem načichlý pin-up boy) a nejlepší nejsou trochu prkenné dialogy, ale moment, kdy se po nich hrdinové zatváří nebo udělají gesto. Jinak jsou Rivalové na poměry "sportovní limonády" vlastně svěží záležitostí. Bývá zvykem, že ve sportovních dramatech musí hrdina něco obětovat a popřít kus sebe. Vzhledem k tomu, že filmový Lauda má to, co nemá filmový Hunt a vice versa, je konečné vítězství vlastně absolutní. Každý má svou pravdu a svůj kus triumfu. Ten moment, kdy se člověk v závěru nemůže rozhodnout, komu vlastně držet palce víc, je docela vzácný. Rád pak uzávorkovávám to, že Rivalové celý sport rytířsky idealizují a případ "Lauda vs Hunt" by se podle nich taky zrovna dokonale zrekonstruovat nedal. Celý rok čekám na blockbuster, který mě zatlačí do sedačky a napumpuje adrenalinem. Rivaly jsem měl vedené jako černého koně (netlučte mě, vím, že je to rozpočtem v podstatě indie). Svou úlohu splnili dokonale. [80%] P. S. Thums up for Brühl... Lauda ještě nikdy nebyl tak cool. Chladný a ostrý jako žiletka. (24.09.2013)

Na Rivalech se mě líbí jak umě střídá žánry, chvíli výborně nasnímaný závody a chvíli vztahové dějství. Vyjma filmu Le Mans jsem u žádnýho filmu ze závodního prostředí neměl pcoit, že se blíží realitě, chlapi frajeři, ženský s kozama, všude prachů tři prdele a nesmyslené záběry na jakože závodění, všechno tohle spolehlivě zabíjelo reálnost většiny závodních filmů a filmy tak působily jak po ročním pobytu v pavilonu opic. Protože pro rychlý kola mám slabost, byl jsem moc zvědavej na Rivaly a musím říct, že předčily mé očekávání. Vztah mezi Jamesem a Nikim byl nejen dobře napsanej, ale i zahranej (tiskovka, partnerský vztahy, atd. ). Záběry na závodící formulky připomínaly pumpu na adrenalin a jako třešinka na dortu jsou pak filmařsky vděčně rozebrány povahy obou hlavních postav. Po herecký stránce byla odvedena rovněž kvalitka, navíc Chris je slušnou zárukou i pro holky bez lásky k rychlým kolům, že si během filmu nebudou chtít hrát pexeso. (05.10.2013)

Rivalové nejsou o Niki Laudovi, Rivalové přímo jsou Lauda. To přirovnání se nabízí samo. Slavný formulový závodník je zde popsán jako precizní technik, suchar odhodlaný svou pílí a odhodlaností získat to, co jeho oponent zvládá ukořistit spontánností a charismatem. Připomíná to obráceného Amadea, v němž génius průměrnosti materiálně prohrává, ale morálně vítězí nad horkokrevností a radostí ze života. S trochou jízlivosti se nabízí, že něco takového musí být tajným snem Rona Howarda. Celou jeho režijní kariéru prostupuje preciznost ve všech ohledech. Dobře volené postupy ozkoušené mnohými před ním. Mnohdy padne jeho úsilí co nejdůstojněji a nejdůsledněji zpracovat námět na úrodnou půdu (Duel Frost/Nixon, Apollo 13), jindy se stane fatálním omylem (brownovské adaptace, Grinch) a jindy zdrojem nekonečných debat, jde-li o umění, nebo zbabělý mustr (Čistá duše). Čekat, že se Howard změní a začne experimentovat, by bylo stejně pošetilé jako chtít po Hansi Zimmerovi, aby složil ještě čtvrtý hudební motiv, který by přidal k těm třem, co už dvě desetiletí dokola opakuje. Ani jeden nemá k posunu důvod – jejich formální zbabělost a ničím nerušená sázka na jistotu jim přinášení většinou uznání a řadu obdivovatelů v divácích, kteří oceňují, že v kině uvidí či uslyší přesně to, co si přáli. A tentokrát to oceňuji i já. (03.10.2013)