Rivali

Když se ženete ulicemi Monte Carla rychlostí 300 km/hod a v ruce vám zůstane trčet utržený fofrklacek, za vámi se hromadí monoposty a spékají se v jeden velký pamětní monolit, ženy na tribuně vystrkují štrůdly z trička s logem Ferrari ven, víte, že jste opravdový frajer, který ví, kde má ručník. Jednou o tom napíšete do análu a jednou o tom natočí film. Film, který ovšem není ničím. Není tak úplně historickou rekonstrukcí, není tak úplně životopisný, není napínavý, není akční, není romanticky a přitom to vše v sobě má a vůbec nenudí, informuje i napíná. Ehm, a to je dost zvláštní. Asi lze tedy říct, že je mistrně natočený. Bavil jsem se skvěle a to jsem se u jakéhokoliv Grand Prix při sledování nikdy nedostal dál, než do klasifikace. Rivalové byl fantastický filmový zážitek. Některé scény dokonce předčily animované sekvence z NFS 2. A velmi mě potěšilo, že v druhé půli filmu hrál Nikilaudu Jan Přeučil. Ach, ta čest. Nikilauda byl vedle Gagarina, San Dokana a pana Tau, mých hrdinů z dětství, asi jediný opravdový a proto mě tato pocta jeho skutkům velmi oslovila. (14.03.2014)

Nebýt toho, že jsem chtěla vidět Daniela Brühla s předkusem, tak by mě nejspíš ani nenapadlo takovýhle film vyhledávat, nakonec jsem si to ale i docela užila. Bohužel si tvůrci neodpustili takové blbosti, jako že Hunt zmlátí novináře a podobně, aby to bylo "zajímavější". Mě by zajímalo, jestli film doopravdy straní Laudovi, a nebo jestli se mi to tak jenom zdálo díky mé akurátní robotické povaze. Hans Zimmer nic moc, scéna v dešti, kdy se Nicky rozhodne zastavit, se mi sice vryla do hudební paměti, ale jinak šel soundtrack jedním uchem dovnitř a druhým ven. -"It's too dangerous." (22.02.2019)

Faktické hrubky, které ne úplně citlivě mění situace, ale i charaktery postav, jsme schopen nějakým způsobem akceptovat. Občas jsou zbytečné, ale většinou přinášejí snímku více drajvu. Opravdu na škodu jsou jen v pár momentech. Nicméně nemůžu se zbavit hořkého pocitu, že tenhle snímek je zbytečně ukočírovaný v hollywoodských mantinelech. Což je bohužel věc, které jsem se u rutinéra Howarda trochu bál. (22.10.2013)

Morgan je pán. Fešnou fasádu řvoucích motorů a jejich krotitelů v ohnivzdorných kombinézách koncipuje jako epické drama, v němž hlavní roli hrají vášnivé dialogy a smysl pro fair play. To vše v dokonalém kabátku režijních fíglů Rona Howarda, pro kterého je úkol vytvoření atmosférické obrazové kompozice stejně náročný, asi jako příprava ranní snídaně. Ty střihově kamerové orgie a strhující herectví (Daniel Brühl pokukuje po Oscarech) jsou dvě hodiny natolik suverénní, až mi v tom trochu zavání (tradiční) „howardovský kalkul“, který vás dvě hodiny baví, ale nejpozději druhého dne, podobně jako páry benzínu, vyprchá. Že po tom zůstane velmi silný a specifický odér, nepopírám. 4 a ½. (01.01.2014)

Technicky brilantní. Vizuálně dynamický, ale námětově nenaplněný. Howardovsky vyšperkovaný snímek, který ale není zdaleka tak emocionálně zdrcující jako Senna, který dokáže diváka položit na kolena. Daniel Brühl překonává svůj nejlepší herecký výkon od Inglourious Basterds. (29.05.2014)