Rivali

Debilové aneb hollywoodské přežvýkání potenciálně kvalitní látky. Při sledování jsem se nemohl zbavit dojmu, že sleduju děsně vyhypovanou verzi Formule! a dalších závoďáckých sraček, které zvláště v minulé dekádě zaplavovaly bez absolutního zájmu širší veřejnosti trh a odnášely si tak maximálně znuděné recenze a nízké hodnocení. O to víc jsem čekal právě od tohoto filmu, který měl být údajně úžasný, netradičně pojatý a plný dramatického závodění. Tu všeobecnou stolici nadšení ovšem můj svěrač rázně uřízl zhruba v polovině stopáže, protože ze závodů jsem viděl naprosté hovno, respektive titulky s textem: "Vyhrál Hunt, Lauda nedokončil", "Lauda vyhrál, Hunt měl závadu". No kurva, díky za počteníčko! O závodění tento film vůbec není, je o nepovedeném pokusu zachytit charaktery a vztah dvou jezdců, díky čemuž permanentně střídá dva životní příběhy, jenž jsou tak absolutně nudně vylíčené a mají představit jen to, s kým dotyčný jezdec aktuálně šuká v posteli, že dojem nakonec nezachraňuje ani potenciální vrchol filmu, nehoda Laudy. Skutečný vztah těchto dvou závodníků film absolutně ignoruje, nerozvíjí ho, neukazuje ucelený (zajímavější a složitější), pouze omezuje na dvouvteřinová setkání vzájemně se fakujících karikatur skutečných jezdců a jede si dál tu svojí. Potenciál toho příběhu ležel na závodní dráze, ale Howard ho raději vraždil v obývacích nebo stájových boxech vylíčením malicherností, ačkoliv v té samé době umírali bez zájmu kamer závodníci na dráze. Kdyby se Howard místo na přehnané demonstrace bohémismu Hunta a studeného profesionalismu Laudy raději soustředil na tu "Ri-va-li-tu", o které měl být film, rozhodně by udělal lépe, zvláště když se tito "Ri-va-vo-lo-vé" pořádně předháněli jen na začátku filmu. 44% (21.01.2014)

Na Rivalech se mě líbí jak umě střídá žánry, chvíli výborně nasnímaný závody a chvíli vztahové dějství. Vyjma filmu Le Mans jsem u žádnýho filmu ze závodního prostředí neměl pcoit, že se blíží realitě, chlapi frajeři, ženský s kozama, všude prachů tři prdele a nesmyslené záběry na jakože závodění, všechno tohle spolehlivě zabíjelo reálnost většiny závodních filmů a filmy tak působily jak po ročním pobytu v pavilonu opic. Protože pro rychlý kola mám slabost, byl jsem moc zvědavej na Rivaly a musím říct, že předčily mé očekávání. Vztah mezi Jamesem a Nikim byl nejen dobře napsanej, ale i zahranej (tiskovka, partnerský vztahy, atd. ). Záběry na závodící formulky připomínaly pumpu na adrenalin a jako třešinka na dortu jsou pak filmařsky vděčně rozebrány povahy obou hlavních postav. Po herecký stránce byla odvedena rovněž kvalitka, navíc Chris je slušnou zárukou i pro holky bez lásky k rychlým kolům, že si během filmu nebudou chtít hrát pexeso. (05.10.2013)

Ron Howard evidentně umí točit životopisné filmy. I kdyby Vám celou dobu nesedl Niki Lauda nebo James Hunt, pořád je tu ta závěrečná scéna, která prostě a jednoduše všechno ostatní odstřelí do výšin. Pokud jste ale dobrým filmům přirozeně otevření, rozhodně oceníte to, že herci, co hrají tyhle dvě postavy, přesně vystihují pojem rivalství jako takového. Niki Lauda a ani James Hunt nebyli idioti, ale zároveň rozhodně nebyli normální. To, co mezi nimi ale bylo, je pojem, který se v dnešním sportu příliš nenosí. Je to vzájemná nenávist, která je ale podpořena obrovským respektem jeden k druhému. Tenhle film to prostě vystihl naprosto dokonale. Nejde mu dát jinak, než pět hvězd. Niki Vás o tom na konci filmu prostě musí přesvědčit! (11.02.2014)

„The closer you are to death, the more alive you feel.“ Sport rebelů, snílků a bláznů pod rutinérskou taktovkou esenciálně hollywoodského životopisce Howarda? Proč ne, alespoň se člověk dozví, že rivalita je jako benzín. Občas vzplane, každému nevoní a při správném užití vás posune dál.. Vzpomněl jsem si na vtip, který sice není moc etický, ale ta rakouská krysa si vždycky ze sebe uměla vystřelit: „Tina Turner je přijata na renomovanou kliniku plastické chirurgie v Beverly Hills, aby si nechala odstranit převislé stydké pysky a jelikož chce vše udržet v tajnosti, požádá lékaře o absolutní diskrétnost. Jaké je však její překvapení, když se po zákroku probudí na pokoji obležená květinami a na stolku má gigantický puget růží. Podívá se na přiložený lístek a na něm stojí: „Díky za nové uši, Niki Lauda.“ (03.11.2014)

"A takhle jezdí Niki Lauda!" Intenzivní divácký zážitek a film nepostrádající dynamiku ani v jediné scéně. Ron Howard se pro biografické snímky snad narodil a opět potvrzuje, že v tomto "žánru" nemá konkurenci. Daniel Brühl v roli Nikiho Laudy exceluje, ale bez skvělého režijního vedení a parádní kamery i střihu by i tak byl jen poloviční. Kdo by to tušil, že tohle sportovní drama bude jedním z nejlepších filmů roku. (29.12.2013)