Rivali

Morgan je pán. Fešnou fasádu řvoucích motorů a jejich krotitelů v ohnivzdorných kombinézách koncipuje jako epické drama, v němž hlavní roli hrají vášnivé dialogy a smysl pro fair play. To vše v dokonalém kabátku režijních fíglů Rona Howarda, pro kterého je úkol vytvoření atmosférické obrazové kompozice stejně náročný, asi jako příprava ranní snídaně. Ty střihově kamerové orgie a strhující herectví (Daniel Brühl pokukuje po Oscarech) jsou dvě hodiny natolik suverénní, až mi v tom trochu zavání (tradiční) „howardovský kalkul“, který vás dvě hodiny baví, ale nejpozději druhého dne, podobně jako páry benzínu, vyprchá. Že po tom zůstane velmi silný a specifický odér, nepopírám. 4 a ½. (01.01.2014)

Velmi povrchní film podřizující historickou realitu filmovému (a v tomhle případě ještě navíc hollywoodskému) vidění světa. Ryzí hollywoodský kalkul. (O to paradoxnější, že jde o projekt nezávislých studií mimo Hollywood) Už jen fakt, že Lauda a Hunt nikdy nebyli nepřátelé, jak si to vykonstruoval scénárista. Naprostá limonáda. A navíc patnáctý nejlepší film vůbec dle čsfd? Ani náhodou. Jen trochu nadprůměrné sportovní drama... (03.01.2014)

Everyone's driven by something... Spolehlivý rutinér ze středového pole s filmem o sportu, u jehož sledování mě nikdy netlačilo svědomí, když jsem na dvě hodiny usnula, získal drajv, který povzbudil činnost mých nadledvinek víc než kterýkoli jiný snímek uplynulého roku, o mozku, srdci a koulích nemluvě (čistě proto, že nic z toho nemám). Spálené pneumatiky ještě nikdy nevoněly tak lákavě, slzy u filmu po x letech zase jednou udělaly z mejkapu šmíru a při tuningových závodech mě zarazil až hlas rozumu kázající: "Krávo pitomá, máš dvě malý děti, chceš, aby tě znaly jenom z fotek?" To zabralo. Na fotkách vypadám totiž odjakživa úděsně. (13.11.2013)

Debilové aneb hollywoodské přežvýkání potenciálně kvalitní látky. Při sledování jsem se nemohl zbavit dojmu, že sleduju děsně vyhypovanou verzi Formule! a dalších závoďáckých sraček, které zvláště v minulé dekádě zaplavovaly bez absolutního zájmu širší veřejnosti trh a odnášely si tak maximálně znuděné recenze a nízké hodnocení. O to víc jsem čekal právě od tohoto filmu, který měl být údajně úžasný, netradičně pojatý a plný dramatického závodění. Tu všeobecnou stolici nadšení ovšem můj svěrač rázně uřízl zhruba v polovině stopáže, protože ze závodů jsem viděl naprosté hovno, respektive titulky s textem: "Vyhrál Hunt, Lauda nedokončil", "Lauda vyhrál, Hunt měl závadu". No kurva, díky za počteníčko! O závodění tento film vůbec není, je o nepovedeném pokusu zachytit charaktery a vztah dvou jezdců, díky čemuž permanentně střídá dva životní příběhy, jenž jsou tak absolutně nudně vylíčené a mají představit jen to, s kým dotyčný jezdec aktuálně šuká v posteli, že dojem nakonec nezachraňuje ani potenciální vrchol filmu, nehoda Laudy. Skutečný vztah těchto dvou závodníků film absolutně ignoruje, nerozvíjí ho, neukazuje ucelený (zajímavější a složitější), pouze omezuje na dvouvteřinová setkání vzájemně se fakujících karikatur skutečných jezdců a jede si dál tu svojí. Potenciál toho příběhu ležel na závodní dráze, ale Howard ho raději vraždil v obývacích nebo stájových boxech vylíčením malicherností, ačkoliv v té samé době umírali bez zájmu kamer závodníci na dráze. Kdyby se Howard místo na přehnané demonstrace bohémismu Hunta a studeného profesionalismu Laudy raději soustředil na tu "Ri-va-li-tu", o které měl být film, rozhodně by udělal lépe, zvláště když se tito "Ri-va-vo-lo-vé" pořádně předháněli jen na začátku filmu. 44% (21.01.2014)

Absolútne strhujúce! Ešte stále lapám po dychu, do úst a na klávesnicu sa mi tlačia samé superlatívy a hneď na úvod si dovolím označiť tento snímok za filmový zážitok roku. Ako nestranný fanúšik F1 nemám prehľad o histórii a faktoch spred niekoľkých dekád, tým-pádom ma až tak nezasiahli a nerozhodili informácie, že niektoré udalosti (súvisiace s osobami Laudu a Hunta a ich súbojov) boli upravené na úkor hodnovernosti. Tento film nie je dokument, je to film, ktorý na základe jedného z najslávnejších príbehov z histórie motoršportu prináša divákovi pohľad do sveta jazdcov, ktorí sú ochotní ísť na trati až na kosť, cez mŕtvoly a pozrieť sa počas pretekov smrti do očí. Zároveň je až neuveriteľné zistenie ako sa mení športový duch jedného z najnebezpečnejších športov v priebehu rokov. Ako som spomenul, scenár nie je to, čo by som chcel vychváliť, pretože nie je umenie upraviť si sled udalostí tak, aby bol pre publikum čo najpríťažlivejší. To, čo sa nesmie opomenúť je, že Howardovi sa opäť podarilo obhájiť svoje remeslo a natočil film tak pútavo a dychtivo, že vás vcucne do sedadla ako zošliapnutie plynového pedálu v monoposte formuly. Umenie je tá mravenčia práca za kamerou, dodať filmu explozívny nádych v každej scéne, či na trati, v boxoch alebo v dialógoch - a to najmä prácou kamery, strihom a hudbou. Pôsobivá retro atmosféra posúva film ešte o level vyššie. Herci prispievajú k tomuto intenzívnemu zážitku nemalou mierou, Brühl v životnej roli a forme. 100%. (30.12.2013)