Mr. Morgans letzte Liebe

Jako geront-příznivec musím říct, že Michael Caine je noblesní dědula k zulíbání, a i přes to, co ztratil, chtěla bych mít jeho chuť do života, až budu mít ruce plné stařeckých skvrn a zakulatí se mi oční víčka... Jinak škoda, že snímek ve své druhé polovině jako by už nevěděl co říct a sklouzával k větší a větší falši tak, že Pauline začala být až nepříjemná a situace kolem ní a Morganova syna vyumělkovaná... Krom Cainova výkonu mě pak okouzlila pouze dobrá práce s atmosférou, zejména u scény s otevíráním okna - jako osvobozujícím gestem, zbavujícím zármutku, a potom rozhodně francouzské interiéry. Stáří - a s ním spojené osamění - by zasloužilo rozhodně mnohem lepší agitku. (14.07.2014)

Podzimní sonáta o rodiči a dětech. Překvapuje mne, jak neživotně Poslední láska navzdory účasti charismatického Michaela Cainea působí. Jde z ní podobný akademický chlad jako z Hanekeho Lásky. Důvodem zvláštní mrtvolnosti není vycházkové tempo vyprávění (výsledek kombinace delších záběrů, náladově i vizuálně splývajících scén a odmítnutí prudkých pohybů kamery), ale vyabstrahovaná skutečnost, se kterou vyprávění pracuje. Film se zajímá výhradně o takové jevy, které nenarušují jeho melancholický tón a prohlubují motiv pozdního přehodnocování životních hodnot. Nad detaily každodenní existence se Poslední láska snaží povznést (oproti neorealistickému Umbertovi D., který na nich byl založen), vinou čehož ztrácí kontakt s realitou. Pro režisérku, která snímek věnovala svému otci, možná šlo o užitečnou autoterapii a způsob, jak vyjádřit své prozření, pro mě to byly dvě hodiny předvídatelných vztahových experimentů. Konec vzhledem k rozšíření vyprávění o novou postavu zavětříte mnohem dřív, než se k němu obě dějové linie začnou sbíhat. Namísto toho, aby o podzimu života vypověděla bez předsudků a přehánění, jak nejspíš zamýšlela, dělá z něj Sandra Nettelbeck strohým stylem vyprávění období, kterému úplně chybí šťáva. 65% (17.07.2022)

Prudce nadhodnocená, nechutně natahovaná sračka plná klišé, z které ukapává sentiment přesně v množství uspokojujícím nerealitní romantiky milující unylou a ukydanou nudu. Po té, co se naivní mladá žena s jeptišským syndromem vetře dědulovi do života, se půlku filmu děsíte, aby se na ni dědek nezačal sápat. Umělecky založený filmový kritik samozřejmě může oponovat, že vášeň starce rozplápolaná mládím je pro film téma jako dělané. Kdo někdy zažil vilného starce v akci, bude se mnou souhlasit, že na tyto detaily žádná divačka nedůchodového věku není zvědavá ani zbla, pokud se ovšem silně neudeřila do hlavy. V druhé půlce bohužel pochopíte, že sexuální návrhy dědka bylo to jediné, co ještě film mohlo trochu rozproudit. Místo toho na scénu vstupuje dědkova rodinka (Dejna Skalyjová štěkne ve své nejzbytečnější roli nesympatické píči) a dalších x nekonečných minut sledujete jejich prázdné tlachy. Romanticky založený filmový kritik vysvětlí, jak mu napjaté vztahy rvaly srdce a jejich vývoj ho obohatil o hluboká životní moudra. Rodinné drama nabíralo obrátky a vyvrcholilo ( bože chraň!!) dvouminutovou hádkou v restauraci. No určitě vám to vžene slzy do očí, pokud jste do té doby neusnuli. Já jsem to sledovala též s velkým napětím. Opravdu mě zajímalo, jestli se v té píčovině urodí byť jediný moment, díky kterému bych mohla v bolestech porodit aslespoň hvězdu. Neurodil. (15.01.2014)

„Co se stalo, Matthew?!“ - „Zkazil jsem pokus o samoléčbu.“ - „Co to znamená?“ - „Že jsem pozřel příliš tabletek na spaní. Anebo málo. Záleží, jak se na to díváš.“ Režisérka se stejně jako v předešlé Helen může opřít o herce. „Američan“ Caine sice působí britsky, ale hraje výtečně. Casting se vydařil jak v případě Poésy, tak Anderson (i na malém prostoru se až překvapivě vyřádila), jen Kirkův syn byl nesympatický. Líbil se mi ale poměr komedie a dramatu (střídání vážných, emocionálních scén s odlehčenými nijak neruší). Nechybí ani trocha té myšlenkové potravy, zdařilé dialogy a milá, místy křehká, melancholická atmosféra (závěrečná píseň Norah Jones ji přesně vystihla). Jen škoda, že po cca hodině a půl přijde moment, jenž mnohé pokazí, a trochu zazdí i hrdinčinu motivaci, která už tak byla na hraně. Jinak spokojenost, za mě slušné 4*. „Víš, jací jsou chlapi.“ - „Ne, jací jsou?“ - „Všichni stejní. Zírají na tvý kozy a tváří se, že ne.“ - „Doufal jsem, že já takový nejsem.“ - „Ty jsi jinej. Proto jsem s tebou ráda. Zíráš na mě bez důvodu.“ (08.12.2019)

První půlka neměla jedinou chybičku, Michael Caine hraje dokonale a na Clémence Poésy je radost se dívat. Příjezd dětí jednoduchou dějovou linii zkomplikuje, a i když to tak ze začátku nevypadá, protože Gillian Anderson je stejně vtipná jako hloupá, tak právě (spoiler) postava syna má hlavní „zásluhu“ na tom, že jde film v poslední půlhodině tam, kam jde. Nejenom, že příběh tím naprosto ztratil na věrohodnosti (tolik náhod, vztahové kotrmelce), ale pro mě osobně tím zmizelo také to kouzlo poslední šťastné i nešťastné lásky. Moc pěkný film s výbornými hereckými výkony a scénáristicky poněkud nezvládnutým závěrem. (27.01.2014)