MINDHUNTER: Lovci myšlenek - Série 2

Vysoko návykové. V zásade sa tvorcom podaril podarený kúsok. Dôvod prečo pozeráme seriál je jednoduchý. Chceme vedieť viac o sériových vrahoch. O tom ako uvažujú, ako veľmi sú zvrátení. Seriál nám ale nemá potrebu nikdy nič explicitne znázorňovať. Prečo aj. Dôležité je, že funguje naša myseľ. Že si dopĺňame potrebné informácie z rozhovorov a dávame im subjektívne silnejšie nuansy než by tomu bolo v prípade vizuálnych podnetov. Pretože uvažujeme tým jednoduchým spôsobom - hovorte nám o hrôzách čo sa dejú. A vždy keď hlavné duo Ford a Tench prídu do spoločnosti - všetci tí papaláši sa stávajú nami. Povedzte nám viacej o Kemperovi. Povedzte nám viacej o Mansonovi. Ako zabíjali? Prečo to robili? Druhá séria je dôležitejšia. Je silnejšia v medziľudských aspektoch a snaží sa o také množstvo presahov - či už morálnych, ľudských alebo partnerských, že sa vám to dostane pod kožu. Nepríjemne a takým spôsobom, že tá atmosféra a ten pocit, čo vám po tom zostane sa nebude dať len tak ľahko zabudnúť. A o tom to je. Z mindhuntera si berieme vždy niečo negatívne. Nie je to idealizovaný seriál. Je tu veľa papierovačiek. Nevyriešených vecí. Zlí sú väčšinou v obrovskej výhode. Dobrí tápajú. Ničia sa im životy. Strácajú podporu a priateľov. A ľudia stále zomierajú. Chcem čo najrýchlejšie tretiu sériu. Toto by som dokázal pozerať v kuse. 2. séria - 100% (23.08.2019)

Nenudil jsem se ani minutu. Hovorů s vrahy ubylo (došlo vlastně jen na Mansona, vraha posedlého psím démonem a krátkým cameem Eda Kempera, ale to se ani tak moc nedá počítat) a víc nic. Vůbec to ale nevadilo. Celá série se soustředí na sériové vraždy dětí v Atlantě (kterých je na konci 30 a vůbec mi nejde do hlavy, proč jsem o tomhle případu nikdy dřív neslyšel) a téma je to více než zajímavé a správně dramatické. Stejně výtečná je i vedlejší zápletka se synem Tenchova syna (pokud náhodou není ještě lepší, než ta hlavní), zato zápletka s lesbickým vztahem policajtky tam je prostě vyloženě jen proto, aby tam něco takového bylo, ale naštěstí to alespoň nijak nerušilo. Nový šéf u FBI je sympaťák. Ve srovnání s první řadou byla ta minulá asi lepší (i kvůli všem těm hovorům), ale tahle je taky skvostná. Mindhunter je sice pomalý seriál a tak nějak si prostě plyne svým tempem, jenže je vtahující a nenudící a to je moc dobře. Rozhodně jeden z nejlepších seriálů současnosti, jsem rád, že to platí i nadále, a v rámci žánru je rozhodně úplně na špici. TOP seriál a už teď se nesmírně těším na třetí řadu. Bylo by nepochopitelné, kdyby nebyla. 95%. (17.09.2019)

Opět výborná práce. Osobně mě první řada přišla malinko lepší, díky ucelenějšímu příběhu(začátky, vyslýchání, první úspěchy). Druhá řada toho nabízí mnohem více, a to ať už jde o postavy(každá si projde nějakým vývojem, a nedostane nic zadarmo), tak i množstvím příběhový linek, které ne vždy gradují, tak jak bychom chtěli. Seriál by musel mít o tři epizody více, aby všechny linky dotáhl k dokonalosti. To co nám nabízí je hodně super(je to napínavé, strašidelné, a husí kůže a znechucení je zaručeno), a hlavně to krásně buduje půdu pro další řadu, jen mě mrzelo, že některé věci vyšli trochu na prázdno, a nebo se daly udělat o trochu lépe. Po herecké stránce je to koncert od všech hlavních herců až po ty vedlejší. V seriálu je tolik geniálních scén a momentů, že je radost si je pouštět znovu a sledovat se zadrženým dechem co bude dál, i přestože to víme. Seriál má skvělou atmosféru, ze které mrazí v zádech a i obyčejné dialogy dokáží pěkně dlouho rezonovat. Výborná práce a já se těším na další řadu, protože tento seriál je pecka, kterou by mělo vidět co nejvíce lidí. (26.08.2019)

Úplně si nerochním v tom, jak autoři nakusujou ty vedlejší linky. Anna Torv je nadbytečná, čtvrtej agent úplně a psychicky vyhrocenou Holdenovu epizodku kopnuli po dvou epizodách do autu. Jenomže když Mindhunter hrábne do strun, nechá promlouvat všechny ty nepochopitelně věrný mukly, je všechno najednou v pořádku. A v posledních epizodách v Atlantě dokonce až někde v nebi. (31.08.2019)

„Mám pro vás Mansona.“ Po devíti hodinách strávených s druhou řadou Mindhuntera bych potřeboval dlouhou procházku, skleničku tvrdého alkoholu nebo - jako Holden Ford - pár tabletek valia. Přestože explicitního násilí vidíme snad ještě méně než v první řadě, atmosféra některých scén je díky schopnosti tvůrců probudit naši imaginaci až nesnesitelně intenzivní. Opět jde o dokonale antiklimatickou detektivku a mistrovskou lekci v režírování dlouhých klaustrofobních, minuciózně sestříhaných rozhovorů (jeden z nejlepších, s obětí útoku, nabízí hned druhá epizoda), jejichž dynamika se proměňuje na základě vědomostí a zkušeností jednotlivých mluvčích (černošský detektiv rozumí společenskému vyděděnci líp než privilegovaný Ford, Wendy Carr využívá při výslechu pachatele homofobních vražd skutečnosti, že je lesba...). Škoda určité mechaničnosti těchto dialogů, opakovaně pracujících s tím, že určitá znalost jednoho z vyslýchajících, vyplývající z jeho charakteru/osobní situace, zvrátí vývoj hovoru. ___ Vyprávění se zároveň postupně stále více koncentruje na jeden konkrétní případ (pro který ale jiné rozebírané kauzy poskytují cenný „studijní“ materiál), propojující několik klíčových motivů celého seriálu (z nichž všechny mají zároveň návaznost na zločiny Mansonova klanu, na něž taky dojde řeč) - pronikání násilí do amerických domácností (vraždění dětí/vraždící děti), rasově motivované vraždy, média vytvářející mytologii sériových vrahů a přispívající k tomu, že se jimi pak inspirují další (v tomhle směru je seriál poněkud rozporuplný - na jednu stranu nám jakoby mimoděk předhazuje fakta o BTK a naši touhu dozvědět se o něm podrobnosti záměrně neuspokojuje, současně ale věnuje skoro celou epizodu Mansonovi a Texu Watsonovi, kteří nejsou pro hlavní příběh tak důležití). ___ Vtahující je druhá řady i díky komplikovanějším vztahům mezi hrdiny, kteří mají stále větší problém oddělit své pracovní a osobní životy a vést obyčejné dialogy, během kterých se toho druhého (jako při výsleších) nesnaží přechytračit a potvrdit si tak svou intelektuální převahu. Přestože se ve druhé části seriálu častěji než ve stísněných interiérech pohybují ve volném prostranství a za bílého dne, jejich možnosti, kam v životě pokračovat, jsou naopak stále limitovanější. Pocit uvěznění se zásluhou důkladnější (psycho)analýzy ústřední trojice prohlubuje. ___ Řemeslně a vypravěčsky zatím bez debat kvalitativně nejvyzrálejší a nejvyrovnanější hraný seriál roku... i když kvůli němu zřejmě nějaký čas nebudete schopni poslouchat Petera Gabriela a nemyslet při tom na autoerotickou asfyxii. (18.08.2019)