Tvorcovia:
Joe PenhallKamera:
Erik MesserschmidtHudba:
Jason HillHrajú:
Jonathan Groff, Holt McCallany, Anna Torv, Stacey Roca, Lauren Glazier, Albert Jones, Joe Tuttle, Michael Cerveris, June Carryl, Sierra McClain (viac)VOD (1)
Epizódy(9)
Obsahy(1)
Zabijácké instinkty jednotky behaviorálního výzkumu nacházejí uplatnění v praxi. FBI se přidává k ostře sledovanému honu na sériového vraha dětí. (Netflix)
Videá (2)
Recenzie (117)
Velmi kvalitní sezona ve znamení stíhání "Atlanta Monstera". Zase pár skvělých rozhovorů (Manson - Herriman), znepokojení a zajímavých vyšetřovacích momentů. Stejně mi nedá si nefňuknout, že mi závěr nedal správný pocit uspokojení (těžko vinit seriál), a že celá vedlejška s Billovou domácí idylkou byla trošku delší, otravnější a tedy lehce zbytečná (pokud se to ještě nějak geniálně nevyvine). Na příště beru i tvrdší materiál. 80% ()
Znovu a podruhé. Mindhunter nenasadil žádnou laťku. Vytvořil svoji linku příběhu, který se nějak odvíjí a nedá se o něm mluvit jako o špatném nebo dobrém. Tvůrci jedou zlatou střední cestu, na kterou určitě dohlíží Fincher, takže dává smysl, že to bude dávat smysl a udržovat své linie. A ty fungují. Není potřeba si něco dokázat nebo se v něčem předhánět. Máme jasně daný příběh, který se po své ose v celku zajímavém měřítku zajímá o naše sériové vrahy. A samozřejmě i s větším finálním vyvrcholením. Nemusí jít o nejlepší seriálovou událost roku, ale stále to je příjemná záležitost na pár hodin, u které se nedá hovořit o ničem jiném než o obohacení. ()
„Mám pro vás Mansona.“ Po devíti hodinách strávených s druhou řadou Mindhuntera bych potřeboval dlouhou procházku, skleničku tvrdého alkoholu nebo - jako Holden Ford - pár tabletek valia. Přestože explicitního násilí vidíme snad ještě méně než v první řadě, atmosféra některých scén je díky schopnosti tvůrců probudit naši imaginaci až nesnesitelně intenzivní. Opět jde o dokonale antiklimatickou detektivku a mistrovskou lekci v režírování dlouhých klaustrofobních, minuciózně sestříhaných rozhovorů (jeden z nejlepších, s obětí útoku, nabízí hned druhá epizoda), jejichž dynamika se proměňuje na základě vědomostí a zkušeností jednotlivých mluvčích (černošský detektiv rozumí společenskému vyděděnci líp než privilegovaný Ford, Wendy Carr využívá při výslechu pachatele homofobních vražd skutečnosti, že je lesba...). Škoda určité mechaničnosti těchto dialogů, opakovaně pracujících s tím, že určitá znalost jednoho z vyslýchajících, vyplývající z jeho charakteru/osobní situace, zvrátí vývoj hovoru. ___ Vyprávění se zároveň postupně stále více koncentruje na jeden konkrétní případ (pro který ale jiné rozebírané kauzy poskytují cenný „studijní“ materiál), propojující několik klíčových motivů celého seriálu (z nichž všechny mají zároveň návaznost na zločiny Mansonova klanu, na něž taky dojde řeč) - pronikání násilí do amerických domácností (vraždění dětí/vraždící děti), rasově motivované vraždy, média vytvářející mytologii sériových vrahů a přispívající k tomu, že se jimi pak inspirují další (v tomhle směru je seriál poněkud rozporuplný - na jednu stranu nám jakoby mimoděk předhazuje fakta o BTK a naši touhu dozvědět se o něm podrobnosti záměrně neuspokojuje, současně ale věnuje skoro celou epizodu Mansonovi a Texu Watsonovi, kteří nejsou pro hlavní příběh tak důležití). ___ Vtahující je druhá řady i díky komplikovanějším vztahům mezi hrdiny, kteří mají stále větší problém oddělit své pracovní a osobní životy a vést obyčejné dialogy, během kterých se toho druhého (jako při výsleších) nesnaží přechytračit a potvrdit si tak svou intelektuální převahu. Přestože se ve druhé části seriálu častěji než ve stísněných interiérech pohybují ve volném prostranství a za bílého dne, jejich možnosti, kam v životě pokračovat, jsou naopak stále limitovanější. Pocit uvěznění se zásluhou důkladnější (psycho)analýzy ústřední trojice prohlubuje. ___ Řemeslně a vypravěčsky zatím bez debat kvalitativně nejvyzrálejší a nejvyrovnanější hraný seriál roku... i když kvůli němu zřejmě nějaký čas nebudete schopni poslouchat Petera Gabriela a nemyslet při tom na autoerotickou asfyxii. ()
Keď som na záver môjho komentára k 1. sérii napísal "sem s druhou sériou a pokojne môže byť aj posledná", ani náhodou som tým nemyslel, že to majú po druhej sérii uťať. Je to škoda, pretože druhá séria už len doklepáva, čo bolo povedané v prvej sérii, extra nové pohľady či výraznejšie posuny neprináša. Chápem to ako nádych (autorský aj pre diváka) pred nášupom, ktorý tvorcovia chystali do ďalších (údajne celkovo piatich naplánovaných) sérií... nateraz (navždy?) zabudnime. ()
Po skončení druhé řady nemůžu jinak než naléhat na Netflix, aby co nejdříve potvrdil následující řadu(y). David Fincher totiž zkrátka tuhle pachuť na jazyku po skončení seriálu umí...a to se musím přiznat, že mě paradoxně jeho první tři díly bavily nejméně. Jenom on však takhle dobře umí nastavit dílo, které skvěle vygraduje a po jehož skončení se vám chce jen čučet do blba. Samozřejmě to není pouze jeho zásluha, ostatní režiséři jsou svým rukopisem taktéž k nerozeznání odlišnosti feelingu celého seriálu. Dějem se zaobírat nechci, oba hlavní herci jsou opět výborní, tentokrát se o dost víc sází na jejich problémy v soukromí a o to víc se museli Jonathan Groff a Holt McCallany snažit...neumím si moc představit sehranější dvojku. Už jsem mluvil o tom, že chci hned teď další sezónu? ()
Galéria (21)
Zaujímavosti (9)
- Poté, co se Wayne Williams (Christopher Livingston) stal hlavním podezřelým, ustaly v Atlantě vraždy mladých černochů. (klukluka)
- Keď nastupuje Holden Ford (Jonathan Groff) do auta ku Tanyi Clifton (Sierra Aylina McClain), tak si ide zapnúť bezpečnostný pás, ale nikdy predtým ho v žiadnej epizode nepoužil a ani nemal. (EvilMatus)
- Knihu „Helter Skelter“, kterou si bere Holden (Jonathan Groff) na rozhovor s Mansonem (Damon Herriman), napsal Vincent Bugliosi (prokurátor v procesu s Charlesem Mansonem) a Curt Gentry. Vyšla v roce 1974 a byly podle ní natočeny filmy Helter Skelter (1976) a Hlava nehlava (2004). (J.F.B.)
Reklama