MINDHUNTER: Lovci myšlenek

Prvním pocitem byl čirý úžas. Ještě nikdy jsem v televizním seriálu neviděl tak náročné charaktery a dialogy. To je možné asi jen u velkých národů, kde cílová skupina - která je nevyhnutelně minoritou - stačí zajistit komerční úspěch takového díla. --- Bohužel, druhá série je zřetelně slabší. Valná její část se točí kolem jednoho vyšetřování. Iritovalo mě, že kdykoli federálové vyšli mezi lidi, naráželi na jasné příznaky nedbale odvedené policejní práce, zejména se svědky, a namísto aby tyhle zdroje vytěžili, křečovitě se drželi ideje svého pachatele vymodelovat. Pochopím, že to bylo záměrem, měla to být demonstrace praktické užitečnosti jejich průkopnické práce. Pak ale scénář neměl tak jasně nabízet alternativní a jaksi přirozenější cestu k úspěchu. (18.09.2021)

Zasazením děje do minulosti se seriál zbavuje případné hrany, protože na zobrazenou perverzní společnost se pohlíží jako na archaickou a částečně překonanou - není důvod cítit se vyvedený z míry (Je zajímavé, že u Zodiaka to neplatí, nebo jsem z něj ten pocit sledování něčeho mrtvého a odděleného ode mě na rozdíl od tohohle neměl). Až příliš čitelná kauzalita činů, které mají snadno vystopovatelnou motivaci, jednoduché řešení a vysvětlení,dovádí seriál k brzké průhlednosti. Je to určitě povedená kriminálka, ale od Fincherova týmu bych čekal víc než stylové retro - a to tu nenacházím. (V půlce série.) (05.01.2018)

Zatímco u House of Cards jsem až příliš bolestivě vnímal rozdíly mezi díly, které natáčel David Fincher, a těmi ostatními, u Mindhuntera jsem podobným problémem netrpěl. Do značné míry je to způsobeno skvěle vymyšleným příběhem, ve kterém jsou jednotlivé díly natolik provázané, že je od sebe nejde moc oddělovat, zároveň je ale třeba ocenit, nakolik se zbylá trojice režisérů adaptovala na Fincherův chirurgicky pečlivý styl a důraz na nenápadné vyvolávání hutného napětí. David jim bezpochyby stál za zády. Jinak obrovská radost ze seriálu, který je v podstatě Zodiacem na ploše osmi hodin. Je fajn, že tvůrčí tým rezignoval na detektivku v klasickém slova smyslu, protože na pátrání se tu hraje až ve druhém, možná i třetím plánu. Vše startuje se studií myslí vrahů, studie se následně aplikuje v praxi, aby pak dále měla vliv i na osobní životy jednotlivých protagonistů. Vše je do sebe přitom takřka neoddělitelně zaklesnuto, takže je pro diváka velmi složité tvořit si předpoklady o tom, co uvidí v následující části. Plus výborně vystavěný vývoj ústřední postavy, Jonathan Groff je možná vzhledově kombinací Henryho Cavilla a Taylora Kitsche, ale oba je o třídu přehrává. Jediná výtka? Čekal jsem uzavřenou minisérii, ale opět je třeba očekávat druhou sérii. Tak uvidíme, kam se projekt podaří příště posunout. 95 % (30.01.2018)

Je v zásade zvláštne, že toto funguje. Strašne mi to pripomína Zodiaca, čo je asi jediný film of Finchera, ktorý naozaj nemusím. Nie sú tu žiadne násilné ani vypäté scény. Nie je tu žiadna akcia, vzťahy majú realistický podtón a tým, že sa jedná o inteligentných ľudí, tak aj vzájomná interakcia a komunikácia je podávaná sofistikovane a nedramaticky. Celé je to založené na konverzačkách, na riešení prípadov, neťahajú nás k tomu ani slávne mená hercov, ani scény, ktoré by v televízií nikto nikdy nevidel. Čo je ale to, vďaka čomu je seriál taký perfektný je odkrývanie ľudskej psyché v tom najlepšom scénaristickom móde.Nefunkčnosť spoločnosti produkuje vrahov. A tím z FBI sa snaží týchto vrahov klasifikovať. Objaviť príčinu toho, prečo sa správajú tak, ako sa správajú. Niektoré výpovede sú silné. Iné divácky uspokojivé. A hlavne je ponorenie sa do tohto sveta neuveriteľne pútavé. Kašľať teraz na Freuda. Fincher vytvoril seriál, ktorý je civilný, atmosférický, skutočný a nepríjemný. Celú sériu som zhltol na jedno pozretie a chcem viac a viac. Pretože som si hlavných hrdinov zamiloval. A tiež preto, lebo sofistikovaných seriálov, ktoré rezonujú máme naozaj strašne málo. 1.séria - 100% Vysoko návykové. V zásade sa tvorcom podaril podarený kúsok. Dôvod prečo pozeráme seriál je jednoduchý. Chceme vedieť viac o sériových vrahoch. O tom ako uvažujú, ako veľmi sú zvrátení. Seriál nám ale nemá potrebu nikdy nič explicitne znázorňovať. Prečo aj. Dôležité je, že funguje naša myseľ. Že si dopĺňame potrebné informácie z rozhovorov a dávame im subjektívne silnejšie nuansy než by tomu bolo v prípade vizuálnych podnetov. Pretože uvažujeme tým jednoduchým spôsobom - hovorte nám o hrôzách čo sa dejú. A vždy keď hlavné duo Ford a Tench prídu do spoločnosti - všetci tí papaláši sa stávajú nami. Povedzte nám viacej o Kemperovi. Povedzte nám viacej o Mansonovi. Ako zabíjali? Prečo to robili? Druhá séria je dôležitejšia. Je silnejšia v medziľudských aspektoch a snaží sa o také množstvo presahov - či už morálnych, ľudských alebo partnerských, že sa vám to dostane pod kožu. Nepríjemne a takým spôsobom, že tá atmosféra a ten pocit, čo vám po tom zostane sa nebude dať len tak ľahko zabudnúť. A o tom to je. Z mindhuntera si berieme vždy niečo negatívne. Nie je to idealizovaný seriál. Je tu veľa papierovačiek. Nevyriešených vecí. Zlí sú väčšinou v obrovskej výhode. Dobrí tápajú. Ničia sa im životy. Strácajú podporu a priateľov. A ľudia stále zomierajú. Chcem čo najrýchlejšie tretiu sériu. Toto by som dokázal pozerať v kuse. 2. séria - 100% (04.11.2017)

1. série - 80% - Extrémně hutný zážitek, který je vzhledem k Fincherově účasti přesně takový, jaký jsem očekával. Technicky brilantní, posedlý odbornými technikami a faktickou přesností - a kvůli náladové nevlídnosti vůči hlavním postavám i poněkud antidivácký. Vyšetřování jednotlivých otázek i pocitově nepříjemné rozhovory končí vždy přesně tak, kde teoreticky mají. Na jedinou honičku s vychytralým zlosynem tak můžeme okamžitě zapomenout. Ve chvíli, kdy na mě Holdenův tým vychrlí svoji teorii, je s případem (alespoň na čas) konec a přesouváme se o kapitolu dál. Nic víc, nic míň - a to říkám i s vědomím toho, že se fincheroviny dají dlouze analyzovat a pitvat, ale v tomto případě mi zdejší podněty k zamyšlení přijdou buď triviální nebo až úsměvně vychtěné, viz Wendy a její výlety za kočkou. Celý počin pak stojí a padá s intenzitou konkrétního případu, s mírou prázdnoty v očích vyslýchaného, ale v první řadě s rychlostí, s jakou divák uvěří Jonathanu Groffovi agenta FBI. 2. série - 60% - Jako kdyby se všemi sliby, co nás čeká v dlouho dopředu plánovaných sezónách, odešel i zápal pro věc. Forma se nemá kam dál posouvat, osobní linky Billa a Wendy se objevují poněkud náhodně a v prvním případě i podezřele příhodně a Jonathan Groff nemá snad kromě samotného úvodu co hrát. Navíc se seriál v posledních epizodách dobrovolně vzdává největší devízy, tedy cestování po věznicích, ve kterých se skrývají nepředvídatelné objekty. Odklon k dopodrobna zkoumané sérii událostí v Atlantě bere z Mindhuntera onu hypnotickou originalitu a činí z něj zaměnitelný příspěvek do nyní tolik oblíbeného subžánru "true crime". Nižší hodnocení bych si neobhájil ani sám před sebou, ale natahovaný závěr má na svědomí, že (dočasné?) uložení seriálu k ledu mi udělalo téměř radost. (07.12.2017)