MINDHUNTER: Lovci myšlenek

Mindhunter mi přinesl nejsilnější seriálový zážitek roku 2017. Pokud mu něco může v očích diváků ublížit, pak je to trochu paradoxně spojení s Davidem Fincherem, od kterého jakožto autora legendárního snímku Sedm čekáte nějaké to thrillerové vzrušení a příslušné žánrové prvky. Přestřelky, honičky a souboje byste v Mindhunterovi hledali marně, žánrová škatulka thrilleru mi přijde poněkud matoucí, mnohem spíš se jedná o psychologické drama, které trochu připomíná seriál Terapie z dílny HBO. Každopádně tak precizně vymodelované, přesvědčivé a charismatické postavy se v seriálu v téhle míře prakticky jinde nevyskytují. Tady dokonale zapadá každý detail, který může hrát a často taky hraje ve stavbě příběhu svou roli. Pokud vám nevadí, že seriál táhnou především dialogy, tak mu dejte šanci a sledujte dva intelektuály v řadách FBI, kteří se spolu s kolegyní z civilního sektoru pokouší položit základy behaviorální vědě, využít ji v praxi a opakovaně vstupují do kontaktu s mnohanásobnými vrahy a psychopaty, což pochopitelně má dopad na jejich vlastní psychiku. Pro mě je tohle vymazlenost nejvyššího stupně, kterou si jako seriálový fanoušek asi hned tak znovu nedopřeju. Celkový dojem: 95 %. (01.01.2018)

Vynikajúca, skvelo rozvrstvená psychologická anamnéza behaviorálneho prístupu a obratne zhostené filmové priblíženie sa k zmýšľaniu sériových zločincov. Látka je pretkaná neobyčajnou autentickosťou a miesi súkromné problémy vyšetrovateľov a ich silných profesijných stránok, ktoré musia v určitých stresových stavoch bezmedzne tlmiť. Tých akčných vsuviek (ako sú zásahy v teréne) tu je minimum, ale aspoň, že sa tvorcovia venovali tomu, o čom má seriál pojednávať a aké aspekty má rozvíjať. V tom jednoznačne splnil svoj účel. Epizódy sú rovnocenné a komplexné a veľmi dobre na seba nadväzujú. (02.04.2020)

„S kým jste ještě mluvili?“ - „S lidmi, kteří byli obvinění z podobných násilných činů.“ - „Nejsem jako oni.“ - „Ne? Nemyslíte si, že jste spáchal násilné činy?“ - „To sem neřek.“ - „Jak to, že nejste jako oni?“ - „Tamti sráčové jsou blázni.“ Aneb všichni jsou blázni, jen já jsem letadlo…Úvod byl trochu těžkopádný a odosobněný, jak stylem vyprávění, tak přístupem k postavám. Postupně si to ale sedne a rutina (přednášky-řešení případů-výslechy magorů) baví stále víc. Holden s Billem jsou navíc sympaťáci a nemají to lehké. Ostatně, těžko se netahá práce domů, když se vás přítelkyně snaží svést lodičkami, kterými se přímo před vámi uspokojoval vrah, že…Otevřený závěr byl fajn a celou 1. sérii vidím na slabších 5* (navíc to není jen o Fincherovi). Druhá řada je podobná (s pár změnami). Přichází nová vzpruha, nechybí ozvěny minulé série (ty však náhle odezní…asi jediná věc, co se nepovedla), Billovo soukromí hraje větší roli, „neznámého“ už nevidíme pokaždé a „uzavření případu“ tentokrát neznamená nutně i satisfakci. Celkově zůstávám na 5*. (04.08.2019)

Poslední dobou se mi stává, že u děl, pro která mají skoro všichni superlativy, si já na zadek nesednu. A nejhorší je to v případě, kdy chápete, z čeho máte být na větvi a stejně vám to nejde. Pravěk kriminalistické psychologie, agenti a doktorka, každý vyhraněný charakter a vynikající herec. Masoví magoři, dokonce Manson (u takových věcí jinak fakt uchcávám), hudba a kamera na všechny ceny, které by zvládly posbírat, ale fascinace se stále nedostavuje. Jistě, člověk taky ví, že tohle není klasická kriminálka, pátrání po vrazích je druhořadé, musí ustoupit mluvení o činech a vraždách, v tom jde seriál také schválně proti žánrovým stereotypům. Ale fakt, pokud se na konci druhé řady nestane něco světoborného, zůstane mé hodnocení stejné. Možná se pak podívám na sérii třetí, ale dva roky mají tvůrci na to, aby mě zaujali více. Zatím pevných 80%. (20.11.2019)

I když je Fincher se seriálem spojen „pouze“ jako výkonný producent a režisér čtyř epizod (první dvě a poslední dvě), jeho rukopis je patrný ze všech dílů – chladné barevné tónování, odosobněná prostředí, cynický humor, chirurgicky přesný střih, obezřetné vedení naší pozornosti, symetrické kompozice, skeptický pohled na mezilidské vztahy… (plus řada vizuálních či slovních citací z Fincherových dřívějších filmů). Jen občas si dovolí nějaký stylistický úlet, zpravidla podmíněný dobou, ve které se seriál odehrává, například stíračku nebo střihovou montáž s rozvernou rockovou hudbou. Jeho perfekcionistický způsob inscenování (zejména) dialogových scén, při nichž hraje roli každé přeostření nebo změna pozice kamery a které tím připomínají klinické studie chování pachatelů i vyšetřovatelů, přejali také ostatní režiséři, Andrew Douglas, Asif Kapadia a Tobias Lindholm, takže nebýt úvodních titulků, zřejmě byste ani nepoznali, kdo režíroval kterou epizodu. Společně dokázali látku, které hrozila divadelní strnulost, proměnit ve velmi „filmově“ vypadající počin pro trpělivé a pozorné diváky, který je radost sledovat a analyzovat od první do poslední minuty. Trochu obsáhleji zde. (16.10.2017)