You're Next

Třetinu filmu člověk můře v podstatě přeskočit, protože tak nějak půl hodiny trvá, než všichni přijedou na barák na venkově na oslavu výročí rodičů. Následuje normální vyvražďovačka nebo odpočítávačka, kde se opět všichni chovají jak pitomci a kdy si dopředu říkáte, ano, tu to sejme mezi dveřmi, zvlášť když to dali zpomaleně, a ono taky jo, kdy z každého kouta tušíte, že vybafne bubák, i když je to často fyzicky nemožné a brzy už je vám i jasné, dávno před odhalením, kdo v tom jede, A tím větší nesmysl že to je, vám dojde. Ony i postavy jsou představeny poměrně chaoticky a nic neříkajícími dialogy, takže o nich vlastně víte v podstatě houbeles, a je vám tak nějak jedno, kdo je kdo a proč a co. Ale hlavně - sice na pohled tintítko holka se projeví jako ještě lepší vrahoun než všichni ostatní, nejen, kam se na ni hrabe MacGyver, ale ona se chová v určitých chvílích naprosto nepříčetně - a my vlastně netušíme proč. Vysvětlení o zálesáctví mi přijde chaboučké. Takže celkově - přes mizerně vykreslené postavy se nedostavuje strach o ně, takže mizí pocit napětí, a konečné rozuzlení je tak pitomoučké, že sotva někoho uspokojí, protože se člověk začne ptát po určitých logických nesmyslech nebo té trojici nájemných vrahů, kteří působí značně amatérsky. (31.01.2015)

Potřeboval jsem zase pauzu od zvířecích kousků a tak můj pohled padl na tento americký slasher s příhodným názvem. No a tak jsem si řekl „Jsi další na řadě“. Slyšel jsem na film docela dobré ohlasy, takže jsem si sliboval kvalitní podívanou. No a ono ejhle. You're Next má opravdu slibný rozjezd a to nemluvím jen o té dívčině v rozepnuté košilce. Maskované vrahy mám rád (zvlášť když jejich totožnost neznám hned od úvodní půlhodiny), jejich masky byly celkem slušné a hlavně neměli žádné slitování. To mám rád, takže jsem se těšil, jaká jatka budou pokračovat. Jenže potom přišel útlum, zapříčiněný nutným seznamováním s celou „Davisonovic famílií“ a já se začal nudit. Kromě již hodně přestárlé Barbary Crampton a dvou pohledných holek mi byl zbytek osazenstva dost nesympatický a to jsem ještě netušil, že se z hlavní hrdinky stane ženská variace „RAMBA“. Jo já zapomněl, že žila v rezervaci, kde jí táta učil lovit na pytlačku, vyrábět důmyslné pasti a necítit bolest. No byl to docela úsměvný pohled na postupnou eliminaci protivníků. Tvůrci se opravdu snažili, aby diváka zaujmuli co největším počtem mrtvých a hlavně způsoby zabití (některé z nich byli vážně působivé, to přiznávám), což je taky důvod, proč tomu dám lepší průměr, ale jinak tenhle film určitě žádnou velkou díru do světa neudělal. A nezachránila to ani přítomnost režiséra Ti Westa. Navíc to na mě bylo moc uřvané a některé situace dost nevěrohodné. Už jsem teda viděl lepší "Home Invasion", které měli lepší tempo, vyváženější atmosféru a hlavně jsem v nich té bolesti a zděšení věřil. (27.06.2014)

Olalá. Zápletka, pointa i nezbytný zvrat mě nechali naprosto chladným, ale přesto mě tenhle kousek, od kterého jsem nečekal vůbec nic, hodně mile překvapil. Nápaditostí, akčností a schopností u některých postav dostát toho, co by od nich rozumně uvažující člověk (vžijící se do jejich situace) očekával (to když jedna z postav zcela logicky stoprocentně dorazila jinou postavu - skvělá scéna, doslova jsem jásal). Docela mi vadilo zdůvodnění chování jedné z hlavních postav, připadlo mi hrozně umělé, šroubované a hlavně až hloupé - nemohla to dělat prostě jen tak? Jako není to žádná super pecka, drhne v ní pár věcí, ale můj celkový obecný pocit z toho je hodně uspokojivý. A musím si trochu posypat hlavu popelem, zaujala mě ve filmu jedna postava, přišla mi hrozně zajímavá, hlavně vzhledově. A až v závěrčných titulkách jsem zjistil, že je to Barbara Crampton. Och, jak je mi trapně. 3,5* (03.08.2014)

Z hlediska žánrových přesahů velmi zdařilý snímek, kterému podkopává nohy zejména nevyrovnané tempo v prostřední části, několik zbytečných scén a nepříliš přesvědčivé výkony některých představitelů. Výborný je film zejména ve své doslovnosti, kdy úmyslně dodržuje některá žánrová pravidla, nechává diváka klepat si na hlavu, aby se v závěru dal daným scénám své opodstatnění. Bohužel podobným způsobem nedokáže potěšit vždy. Asam Wingard též velmi obratně pracuje s nadhledem, jenž se stupňuje spolu s narůstající stopáží. V závěru se mu daří dosáhnout téměř až žánrových met splatteru, nicméně vzhledem k neustále hrozícímu nebezpečí nenechá diváka vydechnout. Komediálnost totiž krom úsměvů vzbuzuje nečekanou bezradnost a značně zaskakuje divákovu předvídavost. Skladba Looking for the Magic skvěle oscilující mezi vážností a nadhledem, a tím perfektně doplňující tento snímek, má velkou šanci zapsat se zlatým písmem mezi nejznámější hororové songy. (08.01.2014)

Po dlouhé době konečně pořádná vyvražďovačka s dobrou atmosférou. Už od začátku jsem tam tušil nějakou zradu. Některé postavy ovšem porušují základní hororová pravidla. Hlavní hrdinka je hodně sympatická. Ty pasti se mi fakt líbily. A nápady s foťákem a mixérem mě taky překvapily. Pěkně je tam vykosila. :) (07.01.2014)