Bůh žehnej Americe

Nadnesená a přehnaná kritika společnosti konzumu, která táhne vše do absolutního extrému a vůbec s ničím se nepáře, takže Frank cedí hlášky a spolu s perverzním způsobem roztomilou Roxy vystřílí, jak porotu Superstar, tak náboženské fanatiky. Pro mě totální gulity pleasure, ústřední duo je k pomilování a nelze se neztotožnit s názory, že lidé stále více tupnou a dobrovolně si nejenže nechávají vymýt mozek, ale ještě se s tím pochlubí kamarádům na sociální síti. Vřele bych doporučil tento snímek všem fanouškům Top star magazínu a Farmy:). (14.08.2012)

Všední a nenápadný chlápek jménem Frank je osamělý a zatrpklý misanthrop, trpící neúnosným množstvím vulgarity, primitivismu a omezenosti kolem sebe. A po večerech v televizi masochisticky sleduje dementní talk shows, reality shows, soutěže, reklamy a podobné zhovadilosti určené tupému diváckému stádu, což jeho znechucení lidmi i americkou společností ještě prohlubuje. A když dostane v práci výpověď a vzápětí mu lékař objeví mozkový nádor (klišé jako prase), hladina jeho trpělivosti přeteče a on vezme do ruky bouchačku... Blaženě jsem si pochrochtával, jak nemilosrdně trefnou a břitkou satiru se v té Americe podařilo natočit, a jak radikální ale pravdivé názory v ní prezentovat (třeba dialog Franka a jeho kolegy v práci). Ale s příchodem afektované Roxy se bohužel do té doby slibně se rozvíjející příběh rozmělní, zkarikuje a jeho energie se změní. Ze satiry se stává fraška a myšlenkové poselství vyznívá pomalu do ztracena. Ale konec dobrý - všechno dobré; film končí povedenou tragikomickou scénou střeleckého i slovního vystoupení na American Superstar a zanechává ve mně pozitivní dojem. Boj s blbci a blbostí je sice marný a já sám jsem ho už vzdal, ale Franka přesto považuju za svou spřízněnou duši. A zaznamenal jsem i jednu lahůdkovou perličku - když dealer zbraní nabízí Frankovi AK-47, pronese nachlup stejnou větu, jako Samuel L. Jackson v Tarantinově Jackie Brown. (07.09.2013)

A já si myslel, že jim musím dát svolení, když o mně chtějí natočit film. Dobrá no, jsem přeci jen mladší generace, tudíž nejsem (až) tak radikální, ale Frankovo vnímání světa se od toho mého příliš neliší. Prvních cirka dvacet, dvacet pět minut je naprosto geniálních. Zoufalost, čišící z Frankova výrazu, je tak výmluvná, že jsem nevěděl, mám-li se (škodolibě) smát, nebo z dnešní doby zvracet. Následně už to není tak dobré, ale námět přesto zůstává skvělý. Vážené popové hvězdičky a jim podobné populární zrůdičky, nepřejte si, abych dostal rakovinu (což vzhledem k mému kouření může velice lehce nastat) a jako bonus revolver k tomu... 80% (26.08.2012)

Do ultimátní komediální společensko-kritické řachandy ještě krůček chybí, ale i tak je to prostě fajn film. Alespoň tedy pro ty, kteří někdy zažili (lépe: opakovaně zažívají) ten pocit, že všude kolem je plno hovad, která si zaslouží přinejmenším pěstí mezi oči. Sluníškoví lidiškové toto, obávám se, nedocení. God Bless America má svěží dialogy, je příjemně nekorektní a zábavný. Škoda jen, že úplně nejsilnější je už v úvodních neakčních minutách, kdy hlavní postava vede velmi zajímavý monolog v kanceláři. V delší akčnější části mému rejpavému já vadilo především to, že to té dvojici mstitelů až moc hladce vychází. Nechci přeceňovat policejní síly, ovšem vzhledem k tomu, jak neopatrně se na své pouti Frank s Roxy chovali, byli by v reálu zastřelení nebo zatčení nejpozději druhého dne ráno. Doufám. PS: Pokud si při sledování nebudete v mysli skládat vlastní kill-list, nejste normální :-D (12.04.2012)

Why have a civilization anymore if we no longer are interested in being civilized?Pokud v noci tajně sníte o zastřelení spolužačky s vyperoxidovaným mozkem nebo o násilném umlčení fracka odvedle a někdy si připadáte jako jediný inteligent v širém okolí, pak mám pro Vás skvělou zprávu! Zjevně v tom nejste sami, protože Bobcat Goldthwait vložil všechny myšlenky obdobného druhu do neskutečně originálního filmu, který mě trochu uklidnil v tom, že to co se mi honí hlavou neexistuje jen a pouze právě v mé hlavě :) Morální pokles (nejen Ameriky,ale celého světa) je tu jaksepatří vylíčen především ve Frankově skvělém monologu v kanceláři. Film navíc funguje i co se týče mého oblíbeného černého humoru a především hudby (Alice Cooper, Black Rebel Motorcycle Club,Kinks..). Jen je škoda toho smutného konce, znám ještě "pár" idiotů, co by potřebovali vyřídit..Chloe: If you want the car just take it. My parents bought me the wrong one anyways. Frank: Yeah, that's a fucking shame. (07.06.2012)