Najhľadanejší muž

Až děsivě reálně vyhlížející film a zároveň derniéra jednoho velkého herce - Philipa Seymoura Hoffmana. Vlastně jsem si film vyhlédl hlavně z úcty k němu. A udělal jsem dobře, jelikož se jedná o dobře pojatý thriller, který vás nejspíš díky mnoha skutečnostem znechutí, avšak zároveň vás i v mnohém překvapí...a úplný konec už je jen trešnička na pomyslném dortu a galakoncert ve vzteku právě Seymoura Hoffmana. Nebudu tvrdit, že jsem byl dříve jeho kdvoíjakým fanouškem, ale chybět mi bude...80% (30.12.2014)

Silná pointa na záver a mimoriadna rozlúčka Hoffmana, to bol fakt majster "vedľajších rolí", ale tu si struhol s ešte väčšou cťou tú hlavnú. Že nebol nominovaný posmrtne na žiadnu cenu je hanbou. Film je veľmi politický, dejová kostra sa zdá byť chabá a určite bežného diváka môže nudiť. Ale keď sa človek vžije do filmu, dočká sa aj napínavých scén a ten koniec ho ťahá hore. Pre mňa prekvapenie, špionážne filmy nevyhľadávam, tento je však výnimkou. (13.12.2021)

Ano, velmi civilní. Představte si knihu pojednávající o tom, jak se nějaká bába, říkejme ji třeba paní Marie, rozhodne vydat do sámošky pro rohlíky. Ono koupit rohlíky není rozhodně žádná prdel a může to být velice ošidné. Marie navíc od báby ze sousedního pokoje ví, že se poslední dobou kolem obchodu potuluje podivné individuum, které celý starobinec podezřívá, že tam šmíruje ladné křivky vyžilých samic prohýbajících se pod tíhou nákupů, přičemž pulíruje Grünwalda. No nic, nezbývá, než se důkladně a dlouze poradit napříč celým slzavým údolím, co dělat. Ač paní Marii všichni od tolik dobrodružné cesty odrazují, ta neodolá, protože ocas viděla naposledy v dobách, kdy začaly uhelnatět plavuně, a rozhodne se milého úchyla omrknout. Pomalu a dlouze se tedy se svými francouzskými holemi šourá až k Penismárketu, kde ke svému nemalému zklamání zjistí, že se jedná jen o jakéhosi obyčejného, zevlujícího, pydlookého váguse, jehož oči divně čumí na všechny světové strany, a ta fáma o leštění vznikla jen proto, že si na koulích pravidelně drbe své pohlavní symbionty. Rozjetá důchodkyně chce však za každou cenu dostat svého úchyla, a tak pečlivě a dlouze zapřemýšlí. V posledním Blesku psali, že nedaleko údajně žije skutečný gerontofilní deviant jménem Abdullah Vražmi ibn Hotam, který prý míval pletky i s několika ukrutně starými tenoristy z operního uskupení Al Šmajdá. Marie tedy neváhá, spřáhne se s domnělým perverzákem, pořádně a dlouze vše rozeberou, načež vymyslí nesmírně chytrou léčku, jak Abdullaha vylákat z jeho doupěte neřesti. Léčku natolik fikanou, že prostě přijdou, zazvoní a počkají, až nemrava vyleze ven. Past po sáhodlouhých přípravách perfektně sklapne, avšak jakmile se objekt Mariiny touhy objeví, vrhnou se na něj ostatní báby, které Marii celou dobu zvědavě sledovaly a prostě ji ho šlohnou. V tu chvíli konečně začíná brutální akce. Marie velmi nasraně zařve „kurva“ a celý strhující příběh končí. No, řekněte sami, chtěli byste něco takového vidět zfilmované? Já teda ani omylem. Je opravdu škoda, že jedna z posledních dávek Hoffmanových kapek, budiž mu země napuštěna pseudoefedrinem, byla vyplýtvána na další Lekarého užvaněnou, unylou sračku. A tak jediné pozitivum jsou zde opravdu vynikající herecké výrony. I když i to je rozporuplné. Ačkoliv byl Philda herec pár ekselánc, shledával jsem ho vždy natolik vizuálně odporným a odpudivým, že sledovat jej při práci bylo asi jako hledět na akutně zhnisaný absces, úžasně hrající všemi žlutohnědozelenými barvami. (15.11.2014)

Pochopitelně byl pro mě velkým tahounem pro zhlédnutí Nejhledanějšího muže Philip Seymour Hoffman a podle očekávání jsem byla maximálně spokojená. Ne, že bych byla v politice zběhlá a vysloveně by mě bavilo sledovat světový průběh a kam to všechno spěje, protože si myslím, že je na to jen jediná odpověď. Nicméně vím, že existuje spoustu složek a výzvědných služeb, kde se některé jejich praktiky promítly i v tomto případě. Otázka, která tam ne jednou zazněla, jestli dělají tento svět skutečně bezpečnějším, nebyla až tak bezpředmětná, ba právě naopak. Bylo to sólo a v tomto případě poslední sólo Philipa, který se toho ujal tak, že jsem chvílemi přestávala dýchat a ta pomalost, o které se tady už někdo zmiňuje, měla také svůj význam a místo. Například jak sedí Philip ve věznici zcela nehybně s cigaretou v ústech a přemýšlí o dalším postupu při výslechu, tak to byl přesně ten moment, kdy jsem znehybněla s ním a stupňovalo to mou zvědavost téměř k nepříčetnosti (mírně přeháním:D). O tom, jak byl po kamerové stránce tento film přímo vymazlený asi není třeba vůbec diskutovat. A o famózním závěru, kde ani sám Philip nemohl předvídat, že bude mít jednou dvojí význam, byl vysloveně unikátní. Záběr jak jede v autě a kolem něj je všechno jakoby v mlze, pak najednou zastaví, vystoupí a zmízí......... zůstává jen část volantu a prázdné auto. Díky za takový konec, nemám více slov. (09.11.2014)

Svou paličatou snahou odvádět diváckou pozornost od důležitých věcí, skrývat motivace hlavních postav a neuspokojovat žánrová očekávání plynoucí z nálepky "thriller" je mi ten film velmi sympatický, ačkoli je mi jasné, že ze stejných důvodů to pro jiné může být skoro až frustrující zážitek. Závěr naštve a to je na něm prima. Bodík dolů za to, že chování některých postavy (ukázkově Dafoeův bankéř) mi přijde rušivě zvláštní i s odhalenými kartami. (25.09.2014)