Najhľadanejší muž

Protipól atraktivnímu dynamickému Hollywoodu. Film tak věcný a nedořečený, že se od poloviny jeví jako téměř bezdějový, i když se tu hraje o hodně. Zřejmě nejpřekvapivější a nejdrtivější pointa za poslední roky, která přesně odpovídá i struktuře knihy, kde se vše rozetne na posledních dvou stranách. (04.09.2014)

Pečlivá, hodinářská práce. Bez zběsilých honiček, přehnaných soubojů, monstrózních výbuchů a sladkobolného konce. Tenhle film jde na to úplně jinak. Pomalu, krůček po krůčku ukazuje práci různých výzvědných služeb po 11. Září 2001. Od malé ryby, po tu větší, od té větší, až po žraloka, na kterého nemá rozhodně každý, to je nad slunce jasné. I když to není úplně bezchybné, tak hlavně za konec a také vzhledem k úcty k Philipovi, jehož výkon je tradičně výborný, dám první listopadovou pětku. (02.11.2014)

Hrdina přesně vystihuje starosvětsky neefektní, gabinovský typ špiona, jenž je módně řečeno „sexy“, i když třeba jenom břichatě funí. Navíc dokonale zapadá do konceptu žánrové čistoty bez levných škatulek dobra a zla, jaký umí John le Carré napsat. Studená nálada města, běženec jako lehce zdivočelý Ježíš, styl nedořečených replik, který drží zvědavost i bez krve, honiček a přestřelek. Tak vypadá dar filmařské vytříbenosti pro zmlsané labužníky špionážních případů. Režisér Anton Corbijn se až příliš opájí prostředím, výjevy bez Hoffmana volají po rychlejším tempu, ale sotva se vrátí na scénu, uhraje i zamlklé pauzy, otázky po smyslu práce, mikroskopický humor. A finále, kde má velké hořké sólo. (01.05.2020)

John le Carré by se mohl kolegům spisovatelům chlubit - málokterý má takové štěstí na adaptace jako právě on. Nejhledanější muž je opět převod knihy do filmy se vším všudy - především se tedy podařilo zachovat tu chladnou a tichou atmosféru moderního/nemoderního špionského příběhu, který se obejde bez akčních nebo alespoň trochu rychlejších scén, ale jakýmsi záhadným způsobem má přímo senzační spád. Výborné postavy jsou fantasticky přesně obsazeny a celé to krásně vypadá. Anton Corbijn mě před několika lety nadchl Američanem a teď vidím, že to nebyla žádná náhoda. (05.02.2017)

Mám rád špionážní filmy. Pochopil jsem, že v tomto šlo o to, jak mezi sebou a se sebou jednotlivé tajné služby světa vyjebávají, místo, aby spolupracovaly (jak se hned v úvodu dozvíme, díky tomu došlo k 11. září). Jenže nechápu, proč musím sledovat značně rozvleklý a logicky nesoudružný příběh, kde k nějakému twistu dojde až na konci (a vlastně se dal čekat), a mezitím bez nějakých napětí a zvratů plyne jakési představování postav, jež mohli mít tvůrci odbyté během čtvrt hodiny. Jsou zde věci, které mi pak vrtají hlavou - PROČ se Issa kurnik vydával na strastiplnou cestu do Hamburku? Když ty prachy vlastně nechtěl? Proč Jamal zrazuje svého otce? Je snad teplej a má vztah s Hoffmanem? To mu stačí ke zradě otce? A ten bankéř tak nějak nezodpovídá radě a může si jet finanční operace podobných vysokých částek na své triko? Nakonec z toho vylezou jen bláboly. Dvě hvězdičky za vynikající kameru, ale ta to sama moc nezachrání. (27.11.2014)